Szablowski Witold Boeken

A devastatingly original look at the world's worst dictators, through the eyes of their personal chefs, by award-winning Polish author Witold Szablowski.

A New York Times Editors’ Choice, this book offers an entertaining and insightful look at the last hundred years of Russian power through the lens of food, penned by an award-winning Polish journalist. In a style reminiscent of Anthony Bourdain and Hunter S. Thompson, the author engages with individuals who have worked in Kremlin kitchens, revealing how their stories enrich our understanding of modern Russia. The narrative explores the culinary preferences of historical figures like Tsar Nicholas II and Lenin, the peculiarities of Stalin's food tester during the Great Famine, and the significance of meals served during pivotal moments in Soviet history. With a mix of humor and history, the author travels through diverse locales—from Stalin’s Georgia to the war fronts of Afghanistan and the nuclear wastelands of Chornobyl—often gaining access to places off-limits to outsiders. This journey highlights how food has evolved in Russia, from periods of famine to feasts, and how it remains a tool of propaganda and a reflection of the country's global standing. Complete with recipes and photos, this oral history captures the Kremlin's ongoing obsession with food as a means of asserting power and influence, revealing that, even a century after the revolution, food continues to play a crucial role in Russia’s narrative.

Mit seinen fesselnden Reportagen entführt uns der Journalist und Schriftsteller Witold Szablowski in die Türkei – ein Land im Spagat zwischen Europa und Asien, ein Land der kulturellen Vielfalt. Er zeigt uns, wie zerrissen es ist zwischen Tradition und Moderne, Religiosität und Laizismus, EU-Sehnsucht und EU-Ablehnung. In bester Tradition weltberühmter polnischer Reporter wie Ryszard Kapuscinski reist Szablowski quer durchs Land und sucht den Kontakt zu den Menschen. Von Imamen und Feministinnen, Schuhverkäufern und Sexologen lässt er sich die Türkei erklären. Er trifft den Bruder des Papst-Attentäters Ali Agca und ehemalige Prostituierte, die bei der Wahl zum Parlament kandidieren. Von einem unscheinbaren Fremdenführer lässt er sich zu einem Streifzug in die osmanische Architekturgeschichte inspirieren. Und ein Iraker, der vor seiner Flucht als Übersetzer für die US-Armee gearbeitet hat, führt ihn ein in die Welt der Schlepper und Flüchtlinge am Mittelmeer. Die große Stärke der Reportagen liegt darin, dass all diese Menschen selbst zu Wort kommen und ihre persönlichen Geschichten erzählen – der Respekt und die große Empathie, mit denen ihnen der Autor begegnet, sind beachtlich und geben Einblick in ein oft widersprüchliches, aber hoch faszinierendes Land.

Volyňský masakr – etnické čistky polských obyvatel na Ukrajině, které probíhaly od února roku 1943 do února roku následujícího. Proč sousedé začínají vraždit své sousedy? Kdo a proč v sobě najde sílu zachovat se lidsky uprostřed běsnění? Jak těžké je vybírat mezi „svými“ a „cizími“? Lze zastavit spirálu nenávisti a pomsty? Reportér Witold Szabłowski hovořil s pamětníky tragických událostí přesahujících svou brutalitou naši představivost, studoval archivní prameny a deníky. Jednou z důležitých postav knihy je také Jan Jelínek, český evangelický kněz, který žil od roku 1937 v Kupičově na Volyni. Na své faře skrýval všechny pronásledované: Židy, Poláky i Ukrajince.

V další knize Witolda Szabłowského najdete nezvyklý příběh posledních bulharských medvědářů a jejich cvičených medvědů, kterým sundali řetězy a učí je žít volně, bez drilu. Autor nachází překvapivou paralelu mezi osudem zvířat a vývojem postkomunistických zemí východního bloku. Pomocí metafory nám ukazuje, jak složitá může být cesta ke svobodě pro společnost, která žila dlouhá léta za železnou oponou, a jak nelehké je pro mnohé vyrovnat se s novou realitou. Také v reportážích z Kuby, Polska, Albánie, Srbska, Kosova, Řecka, Ukrajiny, Estonska a Gruzie autor zjišťuje, že je někdy lehčí změnit režim než mentalitu lidí. Při cestách za svými hrdiny například zkoumá v Kosovu reakci obyvatel na čerstvě nabytou nezávislost, na Kubě naslouchá místním, jak se obávají o život Fidela Castra, ve Stalinově muzeu v Gori zas průvodkyním, které vůdce dodnes adorují, zkoumá vztah Ukrajinců k možnému vstupu do Evropské unie, na londýnském nádraží nocuje s polskou bezdomovkyní, hledá rozpadající se albánské bunkry, se srbskou cestovkou se vydává po stopách Radovana Karadžiće? Zdá se, že v jeho příbězích, v nichž nechybí absurdita a černý humor, jsme všichni tančícími medvědy, kterým svoboda přináší úlevu, ale současně také nejistotu a bolest.