Karel Šprunk Boeken

Geschiedenis van de filosofie bewijst al tientallen jaren zijn waarde voor iedereen die zich voor het eerst in de filosofie wil verdiepen. Leven en werk van de belangrijkste filosofen worden in deze klassieker uitvoerig besproken. Naast een uitvoerige kennismaking met de grote denkers en denkrichtingen van het Oosten, de Klassieke Oudheid en de Middeleeuwen, passeren ook de belangrijkste denkers van de Nieuwe Tijd de revue. U vindt bijvoorbeeld Locke, Berkeley, Hume, Voltaire, Rousseau, Kant, Schelling, alsook Hegel, Comte, Spencer, Marx, Schopenhauer, Kierkegaard, Nietzsche, Bergson, Whitehead, Husserl, Jaspers, Sartre, Buber, Heidegger, Wittgenstein en Popper. Hans Joachim Störig (1915) studeerde geschiedenis, filosofie en rechten in Freiburg, Keulen, Koningsbergen, Bazel, Hamburg en Berlijn. Hij promoveerde in filosofie en rechten en is later werkzaam geweest als uitgever, schrijver en vertaler. Verder doceerde hij aan de Universiteit van München. Sinds de eerste verschijning in 1950 van dit boek heeft Störig het werk herhaaldelijk gereviseerd en uitgebreid (als laatste in 1999).

V roce zasvěceném Božímu milosrdenství bychom se měli také ptát po našem lidském milosrdenství, vždyť i my máme být milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec. Přestože se láska (a milosrdenství jako její účinek) často chápe jako protiklad rozumu, svatý Tomáš ukazuje, že je tomu právě naopak – láska je vrcholným projevem rozumové přirozenosti.

Teoretickou filosofickou reflexi Anzenbacher chápe jako tři proudy vycházející z různých východisek. První proud, orientovaný ontologicky, směřuje od jevů k bytí a je spojen s Aristotelem a Tomášem Akvinským. Druhý proud, zaměřený na subjekt (Já), je transcendentální a zkoumá subjekt zkušenostního světa, přičemž se pojí hlavně s Immanuelem Kantem. Třetí proud začíná u ideje či absolutna a zkoumá bytí a Já, substanci a subjekt, což je spojeno s G. W. F. Hegel. Anzenbacher tvrdí, že tyto tři proudy si neodporují, ale rozvíjejí stejnou celkovou souvislost z různých perspektiv. Autor naznačuje syntézu těchto přístupů, které považuje za komplementární. V jeho Úvodu se vedle sebe nachází filosofie aristotelsko-tomistická, zaměřená na skutečnost, poznání a Boha, a Kantova filosofie, která se věnuje poznání, etice a nauce o Bohu. V oblasti přírody, jazyka a člověka autor čerpá ze současné antropologie, fenomenologie a existencialismu. Celkově Anzenbacher prezentuje nejvýznamnější nauky jednotlivých filosofických disciplín, sjednocené teistickým pohledem na člověka a svět.

Kniha vyjímá etiku z obecného rámce filozofie, zkoumá ji jako samostatné téma a uvádí tak čtenáře do základních filosofických problémů etiky. Znalost základních kategorií a terminologie této problematiky pak čtenáři umožní pochopit i etiky speciální, jakými jsou etika životního prostředí, etika ve zdravotnictví, sexuální etika.

Pojednání o zákonech v Teologické sumě (STh I-II, q. 90–97) patří k základním pramenům západního etického myšlení. Nabízí odpovědi minimálně na dvě důležité otázky. První se týká původu mravních zásad: Jsou naše rozhodnutí ponechána naší libovůli, nebo existují nějaké objektivní principy, které musíme respektovat? Druhá otázka se týká odůvodnění práva: Existuje nějaká poslední a nejvyšší norma, která rozhoduje o spravedlnosti zákonů, nebo je zákon pouze věcí dohody? Tomášova teorie zákona ukazuje, že morální principy nejsou relativní, ale jsou důsledkem objektivního řádu stvoření. Překlad, úvodní studie a poznámky Karel Šprunk. Kniha je revidovaným překladem, který vyšel v nakladatelství Krystal OP v roce 2003.

Pro co vlastně žije člověk? V čem je jeho budoucnost? V dnešní možnosti poznání jiných než křesťanských náboženství a nabídky různých řešení smyslu života z jejich pohledu vyvstává i pro křesťana požadavek, aby se jinými náboženstvími zabýval. Kniha podává v omezeném výběru základní informace o náboženských nabídkách smyslu života v hinduismu, buddhismu a islámu a nakonec pojednává o tzv. nových náboženstvích. Jednotlivé kapitoly začínají popisem příslušného náboženství se zvláštním zřetelem k jeho nabídce smyslu života. Historickému vývoji se věnuje pozornost jen potud, pokud je to nutné pro pochopení daného náboženství. Každá kapitola končí poukazy, které umožňují dotazy z křesťanské strany. V závěrečné kapitole je pak položena otázka náboženství ve všeobecné formě.