This study offers a postmodern critical perspective on post-World War II poetry, questioning the common belief that experimental poetry represents political dissent while traditional forms are seen as conservative. It explores the complexities of poetic expression and political engagement, suggesting that the relationship between form and ideology is more nuanced than previously thought.
The study critiques the common belief that post-World War II experimental poetry represents political dissent, contrasting it with traditional forms deemed politically conservative. It explores the complexities of poetic expression and the political implications of various styles, suggesting that the relationship between form and political stance is more nuanced than previously thought. Through this analysis, the book invites readers to reconsider the boundaries of poetry and its potential for political engagement.
Americká badatelka tureckého původu Mutlu Konuk Blasingová se zabývá povahou lyrického subjektu a jeho vztahem k básnickému jazyku. Zdánlivě soukromé, individuální vědomí vyjádřené v básni je podle ní jen virtuální entitou. Oním „já“, s nímž se v lyrickém diskursu setkáváme, totiž nejsou básníkova stylizovaná a společensky ukotvená „já“ – jsme jím my sami. Blasingová klade důraz na rétorickou, veřejnou a univerzální povahu básnického kódu, jenž je hluboce zakořeněn v mateřské řeči. Podrobné čtení kanonických děl modernistů T. S. Eliota, Wallace Stevense a Ezry Pounda či americké básnířky Anne Sextonové opírá Blasingová o výzkum v oblasti lingvistiky, psychologie a psychoanalýzy. Pomáhá nám tak nahlédnout složité historické procesy, jejichž výsledkem jsou promlouvající lidské subjekty. Pochází-li účinek básnického jazyka z emočního náboje řeči samotné, lyrický subjekt je v prvé řadě produktem básnického kódu.