Pavel Holländer Boeken

Právne hodnoty a kategórie, ako spravodlivosť, sloboda, moc, pravda a nezávislosť sudcu, sú prítomné v rôznych umeleckých formách, vrátane literatúry, architektúry, filmu a výtvarného umenia. Otázka spočíva v rozdieloch a podobnostiach medzi vedou a umením. Oba sú reflexiou a tvorbou sveta, avšak ich ciele sa líšia. Umenie sa zameriava na pochopenie a vyjadrenie myšlienok a ideí prostredníctvom emócií, zatiaľ čo veda sa sústreďuje na racionálne odôvodnenie a vyjadrenie téz založených na logike. Napriek tomu aj veda obsahuje estetické prvky ako svoju vnútornú štruktúru. Umenie sa snaží preniknúť do myšlienok a hodnôt prostredníctvom emocionálneho prežívania, zatiaľ čo veda sa opiera o racionálne poznanie. Existujú priesečníky medzi právom a umením, ktoré sa objavujú v rôznych kontextoch a umeleckých žánroch. Cieľom mojich úvah o týchto priesečníkoch nie je vysvetľovanie, ale vyjadrenie radosti a obdivu k inšpiráciám, ktoré umenie ponúka v oblasti právnych tém.

Publikace reflektuje klasickou systematiku filosofie. Mezi ontologické otázky práva řadí zejména problematiku důvodu platnosti práva, čili napětí mezi právem přirozeným a pozitivním, dále zkoumání jeho účelů, jakož i základních stavebních kamenů, utvářejících jeho strukturu (tj. právních norem a právních principů). K otázkám noetickým řadí vztah normy a pravdivosti, vztah pravdy a dokazování, spojení aplikace práva s kategorií pravdivosti, jakož i otázky právního jazyka a právní hermeneutiky. Právní axiologie je v ní spjata se zkoumáním spravedlnostních parametrů práva. Kromě nástinu filosofie práva a v jejím rámci nástinu jednotlivých klíčových pojmů, kategorií, problémů, se publikace zaměřuje i na možné významy právně filosofického přemýšlení.

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Polemické a kritické úvahy. Tato kniha vznikla v návaznosti na polemiku o právu a dobru v ústavní demokracii, která proběhla mezi J. Přibáněm a P. Holländerem na stránkách sobotní přílohy Lidových novin Orientace na sklonku léta 2010. Jejím smyslem není ani tak oslovit akademickou obec, ale hlavně širší veřejnost a studenty právních i sociálních věd. Díky značné akademické, profesionální, politické a generační rozmanitosti jednotlivých příspěvků se v ní čtenář může seznámit s teoretickými, filosofickými, sociologickými, politologickými, ale například i jazykovědnými pohledy na pozitivní a přirozené právo, obecné dobro v ústavnědemokratické společnosti, fungování právního státu, tvorbu práva nebo soudcovskou argumentaci.

Všeobecná státověda se na rozdíl od politologie, jež je disciplínou sociologickou, soustřeďuje na formální a normativní stránku politických, resp. mocenských institucí. Od ústavního práva se liší stupněm obecnosti teoretických modelů, které vytváří, jakož i principů, které definuje. Ve většině případů se liší i šířkou vymezení zkoumaného předmětu a konečně i spektrem aplikovaných metod. Kniha si klade za cíl být především pomůckou při studiu základních pojmů státovědného myšlení a východiskem pro další, hlubší uvažování o státovědné problematice pro ty, jimž není lhostejný veřejný institucionální a normativní rámec našich osobních snažení. Prostor sociálních disciplín, morální a sociální filosofií počínaje, vědou o právu a státu konče, dnes vyplnila ekonomie. Programovým směřováním knihy v reakci na noeticky omezené poznávání racionality lidského chování vytěsňující hodnoty a étos, je úsilí o užší sepětí všeobecné státovědy s morální a sociální filosofií a s filosofií práva.

V jednom zo svojich textov Savigny formuluje programovú tézu právnej vedy: „Každý vek ľudí je nutné si predstaviť ako pokračovanie a rozvoj všetkých minulých čias… Žiadny vek nevytvára svoj svet svojvoľne, ale robí to v nerozlučnom spoločenstve s celou minulosťou. Potom musí každý vek niečo uznávať ako dané.“ Úsilie o priblíženie sa k pochopeniu väzby historického a teoretického je nielen presvedčivým, zdôvodneným vedecko-metodologickým prístupom, ale (či najmä?) záľubou pripomínajúcou riešenie hádaniek či skladanie puzzle. Zo suchopárnej vedeckej či odbornej spisby tak možno „vplávať do vôd“ odhaľovania príbehov, kontextov, dôvodov či intencií posunov v ľudskom poznaní. Príbehy právnych pojmov sú príbehmi nášho jazyka, našej reči, a tým sú aj príbehmi nášho myslenia, nášho uvažovania, nášho poznávania. Kniha ponúka pohľad na dva kľúčové analytické princípy práva, na kontexty, intencie a účely ich vzniku a premien v toku európskych dejín. S pokorou a obdivom môžeme sledovať schopnosť našich predkov formovaním pojmového aparátu práva reagovať na výzvy svojej doby. Ponúka zároveň pohľad i na úskalia a protirečenia súčasného vnímania princípov bezrozpornosti a úplnosti práva.