Henri Bosco Boeken

"Fans of the style of William Faulkner will want to read Henri Bosco, four-time nominee for the Nobel Prize in Literature. Available in English for the first time, Malicroix tells the story of a recluse living in the French countryside, unraveling how he came to a life of solitude. Although relatively unknown today by readers of English, Henri Bosco (1888-1976) was a prolific, well-respected, and popular mid-twentieth century French writer. The author of over thirty volumes of fiction and poetry, he received the Grand prix national des lettres, the Grand prix de l'Academie francaise, and the Prix des Ambassadeurs. Malicroix, hailed as Bosco's "finest achievement" and praised for its "intimate blending of the real world and the world of myth" (F.W. Saunders), is extensively cited by Gaston Bachelard in his influential The Poetics of Space and The Poetics of Reverie. Bachelard calls Malicroix a "vast prose poem" and writes of returning again and again to this distinctive, haunting novel. Set in the early nineteenth century, Malicroix is the first-person narrative of a diffident, provincial young man who inherits from a great-uncle a house on an island in the Rhone, in the desolate and wild Camargue region. In order to actually acquire the house, the young man must live alone in it for three months, coming to terms with the huge and turbulent river (always threatening to flood the island and the countryside), the wild wind (blowing fiercely around his tiny shelter), and his own unaccustomed solitude. He must also complete a challenging task set by his great-uncle and resist the efforts of others who are bent on acquiring the house and the land for themselves. The novel traces the narrator's experiences as he comes into full possession not only of his inheritance but, more importantly, of himself"-- Provided by publisher

Ústredným záujmom všetkých Boscových literárnych diel sú tajomné a záhadné sily prírody, ktoré determinujú konanie človeka. Mocnou intuíciou objavuje tieto sily a podáva skôr sugestívne pohľady na ne, než sa ich snaží vysvetliť. Pritom dar intuitívneho prenikania do tajomstiev prírody spája sa u neho s darom hlbokého pohľadu do psychologickej ústrojnosti človeka. Bosco patrí medzi najväčších majstrov francúzskeho románového štýlu.

Poetický román jež se odehrává v jihofrancouzské Provence, v době kdy Martial Malicroix opouští své bydliště a rodiště, přichází na venkov se ujmout svého dědictví – domu, statku, sídla i pozemků. V novém a dosud neznámém prostředí se dostává do střetu s vlastními životními zvyklostmi a s lidmi, kteří ho jen většinou neradi přijímají mezi sebe.

Il a huit ans, l'âge de raison, mais encore l'âge des songes. Ses parents, obligés à de longues absences, le confient à des étrangers, qui demeurent très loin de sa maison des champs, dans une banlieue d'Avignon, banlieue sans grâce ; mais il y a une grâce pour les enfants et les jeux de leurs rêveries. Antonin est d'abord, un temps, en pension, chez les Bénichat. Ce sont de pauvres gens. Le mari, bon colosse, est chef de train. Il emmène souvent Antonin en promenade. Il lui fait faire un réveillon de neige, en pleine campagne, dans la baraque de son ami l'aiguilleur, cependant que grondent, tout près, les rapides de nuit, merveilleux et terribles. Antonin aura d'autres joies et aussi des peines. Il découvrira, puis perdra, la tendre et mystérieuse Marie. Antonin apprendra à connaître ce qu'on peut connaître à son âge, des hommes, des arbres, des oiseaux, du ciel - et aussi de la vie et de la mort. Antonin est l'oeuvre d'amour d'un grand écrivain, d'un magicien aussi, dont la magie reste invisible.

Kinder haben eine Vorliebe für geheimnisvolle Wege, erst recht wenn ihnen verboten wird, sie zu gehen. Und wenn nun gar ein Paradies an seinem Ende liegt, bewacht von einer Schlange? Aber das weiß Constantin Gloriot noch nicht, als ihn die kleine Brücke über die Gayolle magisch anzuziehen beginnt. Er kennt nur den Boten, der regelmäßig zwischen Monsieur Cyprien, seinem Herrn auf dem Berg, und dem Dorf Peïrouré verkehrt. Und der ist seltsam genug: Ein Esel, winters mit Samtgamaschen an den Vorderbeinen, der Weihrauch und blühende Mandelzweige ins Tal trägt, um dann, mit Lebensmitteln beladen, auf den Berg zurückzukehren.