Origens On First Principles is a foundational work in the development of Christian thought and doctrine: it is the first attempt in history at a systematic Christian theology. For over a decade it has been out of print with only expensive used copies available; now it is available at an affordable price and in a more accessible format.
This Animus Classics edition compiles the essential writings of the early Christian scholar Origen (A.D. 185-253). It includes, complete and De Principiis ( On First Principles ), several letters, and Against Celsus . The translation is by Rev. Frederick Crombie (1827-89).
Ve spisu Proti Kelsovi reaguje Órigenés na kritiku křesťanství z pera platónského filosofa působícího v polovině 2. stol. po Kr., který v šíření nové víry rozeznal reálné ohrožení dosavadního kulturního a náboženského řádu. Ve třetí knize obhajuje Órigenés působení křesťanských učitelů, jejichž přednášky oslovují nejen filosofické vzdělance, ale také lidi žijící na okraji tehdejší společnosti. Ve čtvrté knize pak vede spor o povahu Boží prozřetelnosti. Proti Kelsově přesvědčení, že jejím hlavním cílem je udržení stabilní prosperity kosmického celku, staví Órigenés křesťanský koncept prozřetelnosti zaměřené na spásu lidského pokolení.
Křesťanský theolog a biblický exegeta, který působil v Alexandrii jako představitel tamější katechetické školy. Vedle spisu O počátcích, v němž pojednal o základech křesťanské theologie, výkladu O modlitbě a Výzvy k mučednictví napsal celou řadu homilií a komentářů k biblickým knihám, v nichž uplatňoval techniku alegorického výkladu. Některé z jeho textů se dochovaly v kappadocké antologii nazvané Filokalia nebo v latinských překladech. Jeho filologický zájem se projevil v nedochovaném kompendiu Hexapla, v němž srovnával hebrejský text Starého zákona se zněním Septuaginty a dalších řeckých překladů. Ve spisu Proti Kelsovi reaguje Órigenés na kritiku křesťanství z pera platónského filosofa působícího v polovině 2. stol. po Kr., který v šíření nové víry rozeznal reálné ohrožení dosavadního kulturního a náboženského řádu. V prvních dvou knihách obhajuje Órigenés obraz Ježíše před Kelsovým nařčením, že se nejedná o Božího Syna zrozeného z panny, který vstal z mrtvých, ale o jednoho z mnoha potulných náboženských šarlatánů, kteří si opatřují živobytí provozováním kouzelnických představení. Česko-řecká bilingva
Publikace předkládá část nejslavnějšího spisu De principiis alexandrijského teologa Órigena (185–254 n. l.), jenž patří k nejvýznamnějším a nejvlivnějším autorům křesťanské vzdělanosti vůbec. Vybraná pasáž se zabývá otázkou svobody volby, která představovala pro Órigenovy filozofické i teologické předchůdce klíčový problém a která také stojí v centru pozornosti alexandrijského teologa samotného. Protože se nám vlivem pozdějších dogmatických sporů (4.–6. stol. n. l.) nedochoval původní Órigenův text, přeložili jsme dva prameny, které si nárokují věrné předání Órigenovy nauky: řecký text z díla Philocalia a latinský překlad Turannia Rufina. Překlad provází rozsáhlá studie, která si kromě životopisného a historicko-filozofického uvedení Órigena z Alexandrie, klade za cíl představit jeho pojetí.
Ve spisu Proti Kelsovi reaguje Órigenés na kritiku křesťanství z pera platónského filosofa působícího v polovině 2. stol. po Kr., který v šíření nové víry rozeznal reálné ohrožení dosavadního kulturního a náboženského řádu. V páté knize obhajuje Órigenés křesťanskou naději na zmrtvýchvstání těla a odmítá Kelsovo srovnání židovských a křesťanských zásad zbožného života s náboženskými a kulturními zvyklostmi ostatních národů ovládaných místními božstvy. V šesté knize reaguje na Kelsovu kritiku křesťanské cesty k poznání Boha a polemizuje s jeho výzvou ke studiu platónské theologie. Kelsův obraz křesťanských mystérií, které jsou podle něj pouhou napodobeninou Mithrova kultu, je podle Órigena založen na Kelsově náhodném seznámení s ofitským diagramem pocházejícím od jedné bezvýznamné sekty.
Órigenés z Alexandrie je jedním z nejvlivnějších i nejdiskutovanějších myslitelů pozdní antiky: zakladatel křesťanské teologie i novoplatonik, biblista i „křesťanský gnostik“. Tento svazek nabízí překlad podstatných částí jednoho z Órigenových klíčových děl: z výkladu ke starozákonní Písni písní, v budoucnu kultovního textu evropské mystiky. Martin C. Putna doplnil svazek o úvodní studii o vlivu órigenovských komentářů k Písni písní v evropském myšlení, o vysvětlující poznámky k textu komentářů a konečně o překlad samotné Písně písní z oné verze, s níž Órigenés pracoval a který se velmi liší od hebrejského originálu i od moderních překladů: z řecké Septuaginty.
Le Commentaire d'Origène sur l'Epître aux Romains a été composé à Césarée vers 243, et traduit par Rufin d'Aquilée dans les années 405-406. Après la publication des livres I à VIII (édités dans SC 532, 539 et 543), le présent volume donne accès aux livres IX et X, qui expliquent la section allant de Rm 12, 1 à Rm 16, 27, et qui sont suivis d'un épilogue de Rufin. Outre un développement important sur l'attitude des chrétiens par rapport au pouvoir politique (à propos de Rm 13, 1 et suiv.), les livres IX et X abondent en réflexions sur la vie personnelle et communautaire.Origène est très attentif à la cohérence du texte paulinien en son ensemble. Il établit, à partir de Rm 12, les usages et les pratiques qui doivent désormais caractériser "l'observance spirituelle". Et de même qu'il avait médité sur les relations entre Israël et les nations dans l'histoire, il médite ici sur les relations au sein de la communauté ecclésiale, en particulier sur les conflits entre les "forts" et les "faibles".Origène s'avère être, comme dans les livres précédents, un remarquable lecteur de l'Epître aux Romains, et cela jusqu'à la doxologie de Rm 16 qui lui inspire une dernière méditation sur le "mystère gardé dans le silence tout au long des siècles, mais manifesté récemment par les Ecritures prophétiques".
