Galerie Vltavín představuje průřez fotografickou tvorbou Igora Malijevského. Dvacet let mezi vývojkou a ustalovačem, dvacet let mezi poezií a fotografií. K výstavě vychází reprezentativní česko-anglická monografie s texty Václava Kahudy a Jaroslava Rudiše.
Originální autorská publikace nazvaná Znamení Lvova přináší nevšední propojení fotografií a psaného slova. Básník, prozaik a umělecký fotograf Igor Malijevský vykresluje prostřednictvím působivých černobílých fotografií současný ukrajinský Lvov jako město plné odlesků své bývalé slávy, překvapivých kontrastů i žité spirituality. Poetika Malijevského fotografií přitom často překračuje příběh konkrétního místa a směřuje k obecnému existenciálnímu přesahu. Osobité doprovodné texty autor koncipuje jednou jako útržky rozhovorů se svéráznými obyvateli města, jindy jako ironické básnické glosy či v bravurní zkratce vyprávěné příběhy náhodných setkání. Kniha Znamení Lvova vychází trojjazyčně v českém, ukrajinském a anglickém jazyce.
Sbírka Poprvé v nějakém baru vznikala postupně a samovolně v průběhu řady let, a to na základě krátkých črt, zachycených okamžiků a situací, které autor někdy zachycuje fotoaparátem, v případě této knihy slovem. Básně se často řadí ke konkrétní situaci nebo příběhu, na které autor náhodně narazil během každodenních cest. Takto vzniklé básně procházejí na konci každého roku první redakcí, a zde se objevuje něco, co během jejich psaní není vidět - vyvstává určité téma. V případě této knížky je to téma času, konkrétně času ženského, který navzdory postupu na poli rovnoprávnosti a emancipace zůstává stále stejně krutý, protože není lidským dílem, ale přírodním zákonem, který nelze obejít, přehlasovat ani zrušit.
Jediná povídka, která se v autorově pozůstalosti zachovala.
Temná divadelní groteska a zároveň dramatický debut spisovatelů Karla Kuny a Igora Malijevského plně navazuje na spřízněnou poetiku jejich prozaických textů. I zde využívají svých schopností přesného pozorování a groteskního humoru, za kterým se skrývají bolestně aktuální otázky.
Literární kabaret EKG oslavil desáté narozeniny. K nim si jeho otcové – spisovatelé Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš – nadělili knižní sborník O lásce a EKG, kam přispěli autoři, kteří v jejich pořadu během těch deseti let vystoupili.
Sbírka intimních textů, které neměly být publikovány. Kniha obsahuje 20 barevných fotoilustrací z invalidovny hraček v ukrajinském Lvově. Kniha vyšla v omezeném bibliofilském nákladu.
Po devíti letech se Malijevský vrací souborem krátkých próz Měsíc nad řekou Tejo. Jednotlivé texty vznikaly pro potřeby literární show EKG, kterou spolu s Jaroslavem Rudišem léta organizuje, vymýšlí a moderuje v divadle Archa. Tato okolnost dává naplno vyznít typickým atributům Malijevského tvorby – sofistikovanému vtipu, mistrovskému využití zkratky, inteligentnímu nadhledu a nadstandardně pestrému jazykovému rejstříku. Tematicky stojí Malijevský oběma nohama v přítomnosti a ve svých textech spojuje intelektuální výbavu získanou studiem teoretické fyziky (na MFF UK) se zkušeností civilkáře, hlídače, správce počítačové sítě, učitele, redaktora, muzikanta, fotografa a v neposlední řadě „náplavového“ obyvatele domku v Čelechovicích za Kladnem, kde se odehrává řada jeho zemitě realistických povídek.
Básnická prvotina současného autora obsahuje především reflexivní a intimní poezii. Autor doprovodil své verše nejen svými fotografiemi, ale i úryvky z deníkových záznamů a několika rozvernými testy. Vznikl tak svérázně komponovaný útvar, v němž dominantní úlohu přebírají texty s epickým jádrem, často zachycující spíše neveselé okamžiky a prožitky z různých lidských životů. Malijevský se stává lakonickým vypravěčem, který tyto truchlivé pocity zpřístupňuje, pokouší se je glosovat a komentovat, avšak necítí se být povolán k tomu, hledat z nich jakékoli východisko. Právě v obyčejném konstatování však tkví jeho přednost: naznačený příběh zůstává otevřený a do popředí se dere atmosféra samoty a odcizení. Konečně - jestliže autor v jedné básni konstatuje, že "byl ... sám / jako prázdný vyhořelý kanystr", není to jistě náhodné.
Druhá sbírka poezie básníka a fotografa Igora Malijevského. Ten své texty nechrlí, píše z potřeby, zapisuje co žije a vidí. "Druhý den po konci světa" tak vychází s desetiletým odstupem od "Bělomorky". Novou sbírku tvoří osm delších civilně laděných poem s výraznou vnitřní rytmizací a existenciálním nábojem. Zdařilá je kombinace Malijevského poezie a perokreseb Jaroslava Valečky, které vznikaly v dialogu s textem. Naléhavé, soudobé, vtipné.
