Kamil Boldan Volgorde van de boeken

Tištěná publikace, jejímiž autory jsou Kamil Boldan a Jana Vackářová, byla vydána jako kritický katalog k výstavě Bibliotheca astronomica, konané 18. 10. – 18. 12. 2024 v Galerii Klementinum. Popisované cimélie jsou pozoruhodné jak z pohledu dějin astronomie, tak z pohledu dějin knihtisku a knižní ilustrace. Publikace je chronologicky členěna na dvě části. V první části jsou vedle ukázek středověkých rukopisů představeny astronomické tisky z 15. století (tzv. inkunábule). Nově vynalezené „umění tiskařské“ umožnilo, aby se stěžejní díla antické, arabské i středověké astronomické vědy stala již v průběhu druhé poloviny 15. století snadno dostupná v tištěných edicích doprovázených dřevořezy s odbornými schématy. Druhá část publikace se věnuje astronomickým tiskům 16. a 17. století. Mezi mnoha jinými jsou v ní zastoupena díla Petra Apiana, Mikuláše Koperníka, Tychona Braha a Johanna Keplera. Obě části sledují i málo známá astronomická bohemika. Představují také svazky z osobních knihoven astronomů a laických zájemců o hvězdářství i z různých typů institucionálních knihoven.

Kniha představuje českou středověkou knižní kulturu a její média, tedy rukopisy a inkunábule. Popisuje, jak se knihy psaly a později tiskly, užívaly a shromažďovaly. Zaměřuje se především na památky latinského kulturního okruhu z území Českého království a Moravského markrabství z období od 9. století do roku 1500, tedy do doby, kdy tisky začaly i v české knižní kultuře významně převládat. Zahrnuje jak produkci knih, tak jejich recepci ve společnosti. Sleduje postupné přesuny těžiště knižní kultury mezi různými sociálními prostředími, stejně jako rozšiřování a proměny žánrového spektra opisovaných a tištěných děl a také doplňování zpočátku dominantní latiny texty v národních jazycích. Závěrečná kapitola se věnuje fenoménu iluminovaných rukopisů, včetně rozličných funkcí malířské výzdoby, které se v průběhu středověku částečně měnily. Zabývá se tvorbou nejvýznamnějších iluminátorů jak v obdobích, kdy zásadní roli hrály zahraniční vzory, tak i v dobách, kdy česká knižní malba dosáhla vrcholu a významnou měrou inspirovala okolní země. Text doprovází více než 250 barevných vyobrazení z padesátky zahraničních i domácích paměťových institucí.

Sedmero příspěvků nahlíží na osudy knihtisku v zemích Koruny české od konce 60. let 15. století. Autoři sledují rozdílné využití nového typografického média v komunikaci, církevní správě, liturgickém provozu nebo devoční praxi dominantní utrakvistické i menšinové katolické konfese, s přihlédnutím k polemikám s Jednotou bratrskou a raně reformační publicistikou. Jejich sondy zostřují obraz utrakvismu, který si až do 20. let 16. století udržoval od tištěných novinek jistý odstup, na rozdíl od receptivnějšího prostředí katolické církve.

Bohatě vypravená celobarevná publikace vychází ke stejnojmenné výstavě pozdně středověkých modlitebních knih v Národní knihovně ČR (Klementinum, podzim 2019). Obsahuje dvě eseje, které uvádějí do problematiky pozdně středověké zbožnosti. Seznamují s typy privátních modlitebních knih a systémy jejich výzdoby, objasňují funkce obrazů, podávají přehled nejvýznamnějších bohemikálních rukopisů a zabývají se přechodem od rukopisných k tištěným modlitebním knihám na konci 15. století. Za esejemi následují podrobná katalogová hesla k osmi rukopisům a tiskům z období od druhého desetiletí 15. století do raného 16. století, jež jsou v originále prezentovány na uvedené výstavě.

Publikace našeho předního odborníka na počátky knihtisku a tzv. inkunábule (prvotisky) objasňuje historické souvislosti založení první plzeňské tiskárny ve druhé polovině 15. století a na pozadí evropské typografie 15. století seznamuje s podobou a obsahem nejstarších knih vytištěných na našem území. Představuje i dosud neznámý tisk, který se podařilo objevit v roce 2017. Na základě starších i zcela nových výzkumů uvádí na pravou míru dříve tradovanou dataci prvního českého tisku do roku 1468, která však vznikla jen sazečovým omylem. Kniha je bohatě ilustrována a vybavena rejstříky.

Folklorista a literární historik Karel Dvořák vydal svůj soupis exempel – vyprávění mnoha žánrů používaných středověkými kazateli jako názorné ilustrace jejich kázání – již r. 1978. Excerpoval pro něj prameny od počátků české literatury až po dobu husitskou a držel se dodnes používaného systému amerického medievalisty F. C. Tubacha, který obohatil přibližně o tři sta nových typů exempel. V 80. letech se Dvořák ke své práci vrátil, přeložil ji do němčiny a s pomocí historika knihtisku Kamila Boldana ji výrazně rozšířil o přibližně 230 nových exempel. Před dokončením díla však autor v r. 1989 zemřel a práce zůstala v rukopise. Nové vydání této příručky mezinárodního významu je překladem tohoto rukopisu a kromě rozšíření počtu exempel a pramenné základny obsahuje také novou předmluvu medievalistky Anežky Vidmanové.

29 příspěvků historiků, filologů, bohemistů a archivářů k životnímu jubileu českého historika, filologa a spisovatele J. Hejnice. Práce věnované zejména české humanistické literatuře, dějinám knihtisku a knihoven a osobě jubilanta.

Jedná se o publikaci ke stejnojmenné výstavě konané v Galerii Klementinum od 12. 3. 2010. Česko asi jako poslední evropská země nemá dosud rozřešenu otázku počátku zdejšího knihtisku. Více než dvě století se českou knihovědou táhne spor, zda nejstarším tiskem je česká Kronika trojánská z roku 1468, či až latinská Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476. Publikace se stejně jako výstava snaží rozplétat všechny záhadné okolnosti okolo první české tiskárny a hlavně uvádí nové důkazy, které pro dataci přinesl nedávný rozbor vodoznaků v papírech nejstarších českých tisků. Jednoznačně se ukazuje, že Trojánská kronika, domnělý nejstarší český tisk, pochází až z poloviny 80. let 15. století. Publikaci doprovází 36 vyobrazení.

katalog inkunábulí roudnické lobkovické knihovny Dvořan a básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 1461–1510) měl v době úmrtí 650 knih, z nichž se podstatná část zachovala. Sbírka byla v době jeho života uložena na hradě Hasištejně, nyní je součástí Roudnické lobkovické knihovny. Jednalo se o 757 tisků (z toho 575 inkunábulí) a po 18 latinských a řeckých rukopisů. Charakteristickým rysem jeho knihovny bylo - zejména ve srovnání s jinými dobovými knihovnami - minimální zastoupení rukopisů. Pokud bylo dílo dostupné v obou podobách, preferoval tisky, kterými nahrazoval rukopisné svazky. Pokud jde o tisky, Bohuslav jich velké množství koupil během svých studií v Itálii a díky tomu vlastnil rané italské edice antických autorů ze sedmdesátých let. Obory, které stály v centru jeho zájmu, byly právo, římská literatura, básníci a řecká literatura (vlastnil asi nejrozsáhlejší sbírku řecké literatury severně od Alp), ale i raně křesťanská díla. Po návratu do Čech získával nové svazky prostřednictvím sítě osobních zahraničních kontaktů. Jeho knihovna neobsahovala svazky v češtině ani v němčině. Reprezentativnost vazeb nehrála pro majitele významnější roli, důležitý byl pro něho především text.