Radka Šustrová Boeken

Můžeme hovořit o české paměti, a pokud ano, jaká je a co ji utváří? Kolektivní monografie připravená pracovníky Památníku Lidice se zabývá zkoumáním paměti v souvislosti s českými dějinami. Knihu otevírá příspěvek Miroslava Hrocha, který zkoumá paměť a historické vědomí v kontextu národní pospolitosti, což podněcuje úvahy o vztahu minulosti a současnosti. V první části se autoři zaměřují na české dějiny v paměťové kultuře, identifikují specifické historické příběhy, které formují národní narativ, a zkoumají, které příběhy jsou z něj vyloučeny. Politika paměti a kulturní politika jsou klíčovými aspekty výzkumu paměti a představují prostor pro vyrovnávání se s minulostí. Druhá část knihy přináší pohled na interakci historie, politiky a sociologie. Závěrečná část se věnuje prezentaci moderních dějin veřejnosti prostřednictvím muzejních expozic a jejich vlivu na národní identitu. Monografie nabízí vhled do práce dvanácti historiků a politologů, renomovaných odborníků i mladých badatelů, jejichž rozmanité přístupy ukazují možnosti zkoumání paměti a paměťových tradic v českém prostředí.

Letecké bombardování Německa spojeneckými silami v roce 1940 podnítilo nacistické představitele k obnovení projektu, jenž vešel do povědomí pod názvem Erweiterte Kinderlandverschickung („vysílání dětí na venkov“, KLV). Práce je věnována v českém prostředí takřka neznámému fenoménu z let druhé světové války, v jehož rámci německé úřady evakuovaly děti z průmyslových měst na západě a severozápadě Německa, ohrožených leteckým bombardováním. Velká část dětí přijížděla do Protektorátu Čechy a Morava, kde žila ve zvláštních výchovných zařízeních pod vedením Hitlerjugend. Kniha se snaží postihnout třemi různými úhly pohledu projekt, který zasáhl přibližně 2,3 milionu německých dětí. Politické pozadí realizace projektu na říšské a protektorátní úrovni doplňují témata z každodenního života, sociálně?historická sonda přibližující realitu výchovného zařízení a dětské válečné prožitky. Závěrečná analýza poválečných interpretací KLV vycházející z metodologie paměťových studií nahlíží problematiku KLV v kontextu německého vyrovnávání se s nacistickou minulostí. Oproti tradičním vyprávěním o Protektorátu Čechy a Morava usiluje kniha o zhodnocení odlišné válečné zkušenosti a modifikaci obrazu protektorátního období.

Autorka ve své původně disertační práci řeší otázky sociálního zabezpečení v období Protektorátu Čechy a Morava. V analytických kapitolách zkoumá, jak Heydrichova politika „cukru a biče“ ovlivňovala distribucí důchodů a přídavků, jakým způsobem zasáhla dostupnost sociální a zdravotní péče, resp. fungování sociálního pojištění obyvatelstva v okupovaném prostoru Čech a Moravy. Na pozadí vzestupu českého a německého nacionalismu a formování se nové české státní ideologie ve 30. a 40. letech 20. století se rovněž zabývá systémem, institucemi a nástroji, které vytvářely sociálně ochranný rámec péče o české a německé obyvatelstvo v protektorátu. Na příkladech politiky práce, zdraví a rodiny definuje dva základní znaky státního sociálního systému v protektorátu: princip rasismu a princip segregace péče podle národní příslušnosti. Dané téma pak Šustrová zasazuje do širší problematiky kolaborace, legitimity režimu a české národní ideologie.

Poslední systematické dějiny sociální demokracie vyšly v roce 1938 pod názvem Revoluce práce. Jejich autorem je významný sociálně demokratický politik první republiky, mimo jiné dlouholetý předseda prvorepublikového Senátu František Soukup. Spoluprací autorů z okruhu Masarykovy demokratické akademie, Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a Friedrich-Ebert-Stiftung vznikl nově základní přehled dějin sociální demokracie na českém území od poloviny devatenáctého století do nástupu vlády Bohuslava Sobotky v roce 2014. Kniha má bohatý obrazový doprovod, obsahuje i kompletní text v angličtině a němčině.

Kniha tematizuje rodinu jako základní prvek společnosti a objekt zájmu státu na poli sociálního inženýrství. V prostoru českých zemí ji v časovém období 1918–1989 ovlivňovaly nejen vnější ekonomické determinanty, ale v rostoucí míře také charakter angažmá státu v politikách, které můžeme vymezit na škále od chudinské péče, přes rasové a eugenické přístupy až po univerzalistické projekty pod heslem „všem a rovným dílem“. Kniha popisuje vývojové tendence v dlouhém časovém horizontu, analyzuje roli aktérů na poli rodinné politiky a nevynechává ze zřetele ani expertní diskurzy ve vztahu ke klíčovým problémům právní regulace rodiny.

První knižní vydání dvou historických dokumentů. Autoři programů Co chtějí socialisté (1934) a Za svobodu do nové Československé republiky (1941) argumentují, že demokracie a socialismus se navzájem doplňují. Tvrdí, že socialismus bez demokracie ani demokracie bez socialismu nemohou nastolit rovnováhu v občanské společnosti. Zastávají se občanských a sociálních práv. Ve své době byly nástinem „cesty z krize“ – politické, ekonomické a sociální, s níž se Československo potýkalo po krachu newyorské burzy v roce 1929.