Martin Josef Stöhr Boeken

Autor (nar. 1970) kdysi začínal v širokém proudu spirituálně laděné poezie, ale časem se krusta této kanonické poetiky rozvolnila ve prospěch akordů spíše nekonfesních, civilních a formálně nesvázaných. Stöhrova pátá řadová sbírka shrnuje básně, které vznikaly od roku 2012, kdy vyšla jeho poslední knížka Smích ze snu. Básně jako lyrické nálezy, které se nenechaly odehnat. Zasuté vitráže vzpomínek a kradmých stesků při pouti časem, v němž „život náš je v půli se svou poutí“. A jemné úsměvy nad marností takového počínání navrch. Lyrika užitá ve smyslu prožitosti, lyrika někomu snad i užitečná v duchu známého výroku: „Poezie? Něco pro někoho, nic pro všechny…“

Obálkový podnázev: lépe pracovat, lépe žít. Publikace Fenomén Zbrojovka s podtitulem “Lépe pracovat, lépe žít” přibližuje život v brněnské Zbrojovce převážně v 60., 70. a 80. letech 20. století. Vychází z unikátního archivu fotografií, který nalezl fotograf Roman Franc. Obrazovou část knihy tvoří výběr z celkem asi 80 000 negativů. Její součástí jsou i texty několika autorů, kteří pohlíží na Zbrojovku z pohledu historického, uměleckého či urbanistického. Například teoretičky fotografie a kurátorky Lucie L. Fišerové, socioložky Kateřiny Nedbálkové, scénáristky a spisovatelky Aleny Kastnerové nebo publicisty Martina Stöhra. Na vydání titulu se spolu s TIC BRNO podílely Nová Zbrojovka a Muzeum města Brna za finanční podpory statutárního města Brna.

Pražská výtvarnice a „pokušitelka psaní“ Dagmar Urbánková (nar. 1972) ve své nové sbírce básní a krátkých próz opět využívá všech zbraní své poetiky vycházející z autorčiny mimořádné schopnosti pozorovat, ale i vciťovat se a rozumět. Všední hrdiny nenechává postávat za dveřmi svého světa, ale s důvěrou je zve k sobě a sama se nechává překvapovat tím, co se stane, když jemnými tahy načrtne střípek z jejich osudu. Někdy je výsledek takové literární drobnokresby laskavý až dojemný, jindy trochu ironický, ale nikdy karikující. Autorka věnuje pozornost též svému rodnému kraji, ale její pohled není folkloristicky pietní. S cestami mezi metropolí a rodným Valašskem souvisí také pozoruhodný oddíl knihy „Vlaky českých drah“. Neboť k čemu je poezie, která nezná svoje „domů“?

Almanach k šedesátinám básníka Víta Slívy (*11. 1. 1951). Básník Vít Slíva (nar. 11. ledna 1951 v Hradci u Opavy - dnes Hradec nad Moravicí) se stal vzorem, rádcem, učitelem, pomocníkem a zvlášť dobrým přítelem mnoha začínajících i zkušenějších básníků, z nichž někteří mu tímto sborníkem vzdali hold u příležitosti jeho 60. narozenin.

Ze svých „přechodných bydlišť" se Martin Stöhr (autor dříve vydaných sbírek Teď noci a Hodina Hora) dovolává trvalosti, hledá mezery v realitě, proluky v kterých lze vytušit věčnost. V brněnských reáliích, v milostných dialozích, ve vrstvách vzpomínek a odkazů se za doteky, setkáními, důvěrnými místy i okamžiky skrývá pomíjení. Jemná existenciální tíha prosakuje vším, jakkoliv mají oddíly sbírky i jednotlivé básně různé nálady i tempa, jakkoliv se strohost střídá se symbolickými a ornamentálními obrazy. Ve sbírce lze nalézt (téměř titulní) spřízněnost s Ivanem Blatným; je to spřízněnost Brnem, způsobem nazírání i lehkou esteticky působivou melancholií.

Stöhrova čtvrtá sbírka — básně civilní, nenucené, a přesto také okouzlené, melancholické a ironicky hravé. Stesk a smích. Pocity, které zažíváme, když končí neděle, odjíždí pouť, zkrátka „je po sezóně“. Stöhr dokáže na malé ploše lehce a přirozeně načrtnout lhotákovská zátiší: „zapraská tiše v kýlu lodi večera / nad kurty vybuchne mír a stíny / zvonice továren / strojovny kostelů / pěšina ohrada stoka a kopretiny“. S lehce ironizovanou nostalgií vzpomíná na dětství, opatrně (aby snad lyrika nezněla přespříliš lyricky), leč o to uvěřitelněji a přesvědčivěji skládá hold svým nejbližším. Jako by se zde odehrával souboj mezi zjitřeným vnímáním na straně jedné a wernischovsko-nezvalovskou hravostí, ke které patří jistý odstup, na straně druhé. Kolik lze přiznat prostého okouzlení a citu, kolik sečtělosti a kdy je třeba se na to všechno podívat zvenčí, neuvěřit tomu, pousmát se, své „nálezy“ shodit? Souboj dopadá vzácně nerozhodně; jakkoliv se jednotlivé texty liší svou atmosférou i obrazností, výsledkem je soudržný a působivý soubor.