Chemické prvky tvoří naši potravu, naše těla, předměty v dílně, koupelně, spíži… Mnohé najdeme i tam, kde bychom je vůbec nečekali. Jejich objevování, výroba i používání mají navíc zajímavou historii i současnost. Jen v této knize jich je přes čtyřicet. A jsou to právě ty, které se nejčastěji objevují ve školních vzdělávacích programech českých škol a tedy i písemkách. V knize najdete barevné fotografie, vtipné ilustrace, hlášky studentů, mnemotechnické pomůcky, periodickou tabulku prvů a mnohé další.
Pohádková vyprávění uvedená v této knize jsou určena nejen pro malé předškoláky, ale i jejich rodiče. Líčí příběhy dětí, které jsou hodné i trošku zlobivé, veselé i trošku smutné, statečné i trošku bázlivé. Každé dítě se snaží vypořádat s obtížnou situací, zvládnout nějaký zlozvyk či jiný pro ně obtížný problém. Příběhy jsou zabaleny do pohádkového hávu a doplněny radami a doporučeními psychologa. Barevné ilustrace pomáhají ještě trošičku více odlehčit témata jednotlivých příběhů, která – jak jinak – nakonec dobře skončí. Pojděte si poslechnout, jak se děti vypořádaly s leností, s nedodržováním hygieny, s lhaním a posmíváním nebo například jak se naučily pěkně chovat ke zvířátkům.
Již více než sto let rozvoj pozitivně definuje směřování naší společnosti. Je
východiskem, ke kterému odkazují jak globální cíle udržitelného rozvoje, tak
lokální rozvojové plány městských čtvrtí. Tato kniha zpochybňuje základní
rozvojové myšlenky. Poukazuje na existenci alternativ v dávné minulosti i
dnes. Ne vždy lidskému myšlení dominovala představa lineárního pohybu dějin
vpřed. Cirkulární pojetí historie nám umožňuje uvědomit si, že je možný jiný
způsob myšlení o rozvoji. Rozvoj se jako produkt osvícenství začíná plně
projevovat na počátku 20. století během kolonialismu, jehož se stal pevnou
součástí. Kniha proto začíná důsledným mapováním této vazby, aby se následně
mohla kriticky věnovat jak ideologii, tak praxi rozvoje. Institucionální
aparát rozvoje v podobě mezinárodních organizaci, expertů, politiků,
technokratů, ale i vládních agentur a nevládních aktérů je zde vnímán jako
nástroj vládnutí v zemích globálního Jihu. Jeho základem je rasistické
rozdělení na rozvinuté a rozvíjející se země, které do velké míry kopíruje
koloniální dělení dle civilizační úrovně. Tak jako koloniální diskurz
umožňoval intervenovat ve jménu civilizace, umožňuje rozvojový diskurz
intervenci ve jménu rozvoje. Postrozvojový diskurz se však neomezuje na
kritiku rozvoje, nabízí i příklady z praxe. Ty představují primárně
ekologickou alternativu a víru v možnost nekonečného rozvoje ve smyslu
ekonomického růstu nahrazují nerůstem. Postrozvojová perspektiva nachází
alternativy i na globálním Jihu v konceptech jako Buen vivir nebo Ubuntu a v
praxi mexických Zapatistů a mnohých dalších komunit nebo hnutí. Součástí knihy
je i kapitola představující diskusi mezi zastánci postrozvoje a jeho kritiky
ze strany obhájců rozvojového aparátu. Tomáš Profant (1983) získal doktorát z
politologie na Univerzitě v Kasselu. Je seniorním výzkumným pracovníkem v
Centru globální politické ekonomie Ústavu mezinárodních vztahů a jako docent
působí na Fakultě sociálních a ekonomických věd Univerzity Komenského v
Bratislavě. Mezi jeho odborné zájmy patří mezinárodní politická ekonomie,
politická ekologie, globální vzdělávání, rozvojová spolupráce a postkoloniální
teorie. V roce 2020 mu vyšla kniha New Donors on the Postcolonial Crossroads:
Eastern Europe and Western Aid.
