Josef Šrámek Volgorde van de boeken

Bitva u Hradce Králové (nebo také u Sadové či na Chlumu) ze dne 3. července 1866 zaujímá v českém dějepisectví poněkud rozporuplné postavení. Na jedné straně bývá označována za druhou největší bitvu 19. století, resp. největší bitvu, která se odehrála na českém území, je v ní též spatřován začátek cesty, která dovedla Evropu k hrůzám první a druhé světové války. Na druhou stranu bývá válka z roku 1866 rámována jako „válka Němců s Němci“, válka, která se prohnala českými zeměmi a v níž Češi krváceli a umírali za cizí zájmy, aniž by se jim dostalo vděku, jehož se v podobě rakousko- -uherského vyrovnání dočkali Maďaři. Oficiálně se tak bitva u Hradce Králové nestala součástí českého dějinného příběhu, jak byl od sklonku 19. století vyprávěn. S tím však kontrastuje neutuchající zájem širokých občanských vrstev o dějiny válečného roku 1866 a památky tyto dějiny připomínající, který ve východních Čechách vyústil snad až ve formování jisté lokální identity. Autoři se pokusili pře vyprávět příběh královohradecké bitvy z 3. července 1866, a to v úzké vazbě na její reflexi a komemoraci v 19. až 21. století, aby tak doložili, že i toto datum náleží mezi dny, které tvořily české dějiny.

Publikace Něco ze vzpomínek hradeckých a další střípky představuje reedici spisů Ignáta Herrmanna (1854–1936) Něco ze vzpomínek hradeckých a Bez titulku, který byly vydány tiskem v letech 1929 a 1936. Další střípky představují dosud nepublikované rukopisné poznámky, které byly součástí pozůstalosti této významné osobnosti, věnované Muzeu východních Čech rodinou v roce 2021. Kritická reedice spisu Něco ze vzpomínek hradeckých volně navazuje na publikaci V pevnosti a tvoří tak zajímavý soubor. Původní Herrmannovy texty autoři publikace doplnili o kapitoly přibližující význam osobnosti Ignáta Herrmanna a akvizice jeho pracovny. Dále je práce doplněna kapitolami představujícími královéhradeckého školství ve 2. polovině 19. století a vzpomínky Herrmannových současníků na starý Hradec Králové. Vedle vlastních textů je silnou stránkou publikace doplňkový obrazový materiál, který podtrhuje autenticitu textu a navozuje čtenáři atmosféru Hradce Králové ve 2. polovině 19. století tak, jak ji zažíval sám Ignát Herrmann.

Publikace přináší po 85 letech od prvního vydání spis Ignáta Herrmanna V pevnosti, který byl do dnešního dne čtenářům takřka nedostupný. Nejedná se však jen o prostou reedici. Autoři k ní přistupovali kriticky a prostřednictvím množství fotografií, historických pohlednic a vyobrazení ji zatraktivnili a zpřístupnili čtenářům tak, aby pro ně byla četba zajímavá a snáze si popisované události a situace mohli představit. Zároveň publikaci obohatili o odborné studie věnující se životu, rodině a dílu Ignáta Herrmanna, jeho pozůstalosti, kterou Muzeum východních Čech v Hradci Králové získalo jako jednu ze svých nejvýznamnějších akvizic v roce 1936, a také dobovému kontextu událostí, jež zmiňuje. Samotný spis V pevnosti věnoval autor svým vzpomínkám na prusko-rakouskou válku 1866, kdy jako dvanáctiletý chlapec pozoroval dne 3. 7. 1866 bitvu na vrchu Chlum, a následující dny zažíval její negativní dopad na život ve městě. I když text psal s časovým odstupem, je z jeho obsahu stále evidentní fascinace malého dítěte, které se setkalo s brutální realitou války. Vzhledem ke koncepci celé práce je publikace určená zájemcům o regionální historii, literaturu, militaria a prusko-rakouskou válku 1866, která je zde interpretována z pohledu událostí v pevnostním Hradci Králové, čímž čtenáři nabízí zajímavou a málo zmiňovanou perspektivu.

Publikace přináší edici vybraných vzpomínek na první světovou válku, založenou na Databázi dějin všedního dne Historického ústavu Akademie věd České republiky. Téma války se vykrystalizovalo z prvotních rešerší v této databázi. Editoři se snažili zahrnout texty různé jazykové a literární úrovně od autorů různých sociálních a věkových skupin, aby pokryli co nejširší spektrum prostředí a situací, s nimiž se čeští účastníci války setkávali. Edice obsahuje válečné vzpomínky devíti autorů z různorodého prostředí, jejichž společným jmenovatelem je snaha žít v čase války. Tyto výpovědi mají potenciál ukázat různé tváře Velké války, i když ne všechny. Ego-dokumenty a vzpomínkové prameny představují cenné historické zdroje, které při správném čtení odhalují mnohem více než jen „historická fakta“. Zachycují rozsáhlé galerie vnímání událostí, druhých i sebe sama, a reflektují autorovy znalosti, životní zkušenosti, hodnoty a psychologické reakce. Pomáhají také vysvětlit smysl individuálních činů a tvoří drobné přítoky, které spoluvytvářejí hlavní proud „velkých“ dějin. Mnohost válečných prožitků a vzpomínek, stejně jako možnosti jejich čtení, odráží jak výběr textů, tak samotný název publikace.

Kniha mapuje historii organizované péče o památky z prusko-rakouské války od založení prvního spolku na Královéhradecku Janem Nepomukem Steinským v roce 1866 až po současný Komitét pro udržování památek z války roku 1866. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány lokálním spolkům v severních Čechách, na bojištích u Náchoda, Trutnova, Starého Rokytníku, České Skalice, Dvora Králové nad Labem, Mnichova Hradiště, Jičína, Hradce Králové. Pozornost je věnována i oblasti Moravy a Slezska, éře Ústředního spolku pro udržování válečných pomníků z roku 1866 v Čechách a veteránským spolkům, které také zřizovaly památky týkající se prusko-rakouské války. Zvláštní pozornost je věnována památkové péči v letech 1950-1989, obnovení Komitétu 1866 v roce 1990 a jednotlivým etapám jeho vývoje až do současnosti. Publikace je na rozdíl od knihy Komitét 1866 Péče o válečné památky v běhu staletí vydané v roce 2003 zaměřena především na významné členy jednotlivých spolků a jim jsou také věnovány četné medailonky, které kromě bohatého obrazového doprovodu doplňují text knihy.

Spojení dvora a církve vyvolává rozporuplné dojmy, přesto nejlépe vystihuje minulost. Světský dvůr vládce, jako prostor pro elitu, vznikal v těsných kontaktech s církví. Muži dvora a církve tvořili pilíře společnosti a pořádku, přičemž jejich světský život plynul vedle duchovního života zasvěcených službě Bohu. Klérus, který se pohyboval na světských dvorech, měl významnou roli a byl na úrovni nobility. Vzdělanci byli součástí diplomacie doma i v zahraničí, a kanceláře vladařů se hemžily psacími potřebami a archiváliemi. Duchovenstvo zajišťovalo různé služby, jako jsou zpovědi, křty, manželství a poslední pomazání, a hrálo klíčovou roli při důležitých událostech v životě vládnoucích rodin. Světský a duchovní svět se na panovnickém dvoře prolínaly, ať už v běžných dnech, nebo během slavností. Křty, biřmování, sňatky a korunovace se neobešly bez duchovních. Kapitoly knihy se však zaměřují na každodenní život a architekturu, a vyhýbají se dvorským ceremoniím, které byly již zpracovány v předchozích svazcích. Tímto způsobem se představují situace z běžného života a výjevy z každodenního prostoru.

Nové zpracování dějin břevnovského opatství z pera historika Josefa Šrámka.Na základě dochovaných archivních dokumentů, na jejichž edice soustavně odkazuje, rekonstruoval autor dnešní znalosti o nejstarším mužském klášteře na našem území od jeho založení v 10. století až po bouřlivé období 15. století. Pohled na benediktinskýklášter je zasazen do rámce širších českých dějin, pozornost se v tomto směru soustředí zvláště na osobu sv. Vojtěcha, kronikáře Kosmy, záhadného legendisty Kristiána a na budování klášterní domény v Čechách, na kladském pomezí a na Moravě. Břevnovské opatství ve středověku je moderně zpracovaná příručka k dějinám celé klášterní soustavy podřízené ve středověku břevnovským opatům. Benediktinský klášter, který vznikl v 10. století, postupně budoval svou doménu ve středních Čechách, ale pak i na jižní Moravě (Rajhrad) a hlavně na souvislém území v severovýchodních Čechách na kladském pomezí (Police nad Metují a Broumov). Autor pečlivě shromáždil doklady vztahující se k rozvoji benediktinské komunity, jejímu hospodaření a zasadil dějiny klášterství do rámce českých a moravských dějin od 10. století do husitských válek.