Magda de BruinHüblová Boeken

Publikace zahrnuje všechny známé texty Anne Frankové, včetně všech verzí jejího deníku, povídek, pokusu o román, korespondence, výpisků z oblíbených knih a "knížky o Egyptě". Obsahuje také bohatou fotografickou přílohu. Dosud vyšlo pouze ve čtyřech světových jazycích, české znění je přeloženo z nizozemského originálu vydaného v roce 2013. Kniha obsahuje tři odborné práce, které přibližují historický kontext Annina života a života rodin, jež se ukrývaly před nacismem. Dále se zabývá historií vydávání deníku, reakcemi na něj a popíračskými útoky na jeho pravost, včetně podrobného seznamu literatury obohaceného o české prameny. Česká verze přináší také vysvětlivky a postřehy z aktuálních výzkumů o Anne Frankové. Anne je známá jako autorka deníku, který psala během ukrývání od června 1942 do srpna 1944 v Amsterdamu. Její příběh se stal symbolem odporu proti holocaustu a boje proti diskriminaci. Deník, vydávaný pro široké publikum, tvoří jen menší část jejího písemného odkazu. Textologické otázky spojené s čtenářským vydáním deníku jsou také málo známé. Každé verzi deníku předchází podrobný popis s vysvětlením časových souvislostí a důvodů vzniku verzí.

Het enige rustpunt in het leven van de 11-jarige Polleke (ik-figuur) zijn de weekenden bij opa en oma, zeker als ze niet meer mag omgaan met Mimoen, haar Marokkaanse vriendje, omdat zijn ouders dat niet goed vinden. Vanaf ca. 10 jaar.

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník.

Jedenáct kapitol o jedenácti různých postavách, které hledají v životě záchytný bod - tak charakterizuje Anjet Daanje svůj román Píseň o čápu a velbloudovi. Jedenácti příběhy odehrávajícími se od 19. století po současnost v Anglii, USA, Francii a Nizozemsku se jako červená nit vinou osudy spisovatelského dua sester Draydenových, inspirovaných sestrami Brontëovými. Ze střípků příběhů i „autentických“ textů (dopisů, životopisů, novinových článků atd.) se postupně skládá mozaika, která však u každého čtenáře vychází trochu jinak – podle toho, co si z přísunu různorodých a nejednoznačných informací vybere nebo čemu bude věřit. Obeznámenost s životem a dílem sester Brontëových přitom není nutná. Kdo přistoupí na autorčinu rafinovanou hru plnou tajemna a nečekaných zvratů, dočká se obohacujícího i napínavého čtenářského zážitku.

Elena Ferrante meets Patricia Highsmith's The Price of Salt, in a new translation of the 1955 classic about repressed queer desire, set against the rising threat of WWII.

Als Kind war Minnie Panis ein Rätsel für alle um sie herum – ihre Mutter, Lehrer und Ärzte. Auch mit Ende zwanzig bleibt sie zurückhaltend und scheinbar zerbrechlich, doch sie ist eine faszinierende Persönlichkeit in der niederländischen Kunstszene. Unerschrocken und neugierig betrachtet Minnie ihr Leben und stellt in ihren Werken gewagte Fragen zur Verbindung von Leben und Kunst sowie dem Wunsch, aus dem eigenen Dasein zu verschwinden. Ein Fotograf, mit dem sie eine lockere sexuelle Beziehung hat, wird ihr Partner für ein neues Projekt, doch die Folgen sind ungewiss. Die zentrale Frage bleibt: Wer manipuliert wen? Minnie Panis ist eine eigensinnige, bezaubernde Protagonistin, und die Geschichte bietet einen rasanten, witzigen und ironischen Blick auf die internationale Kunstwelt. Niña Weijers präsentiert sich als neue Stimme, die mit wenigen Worten und viel Menschenkenntnis überzeugt. Die Erzählweise ist so fesselnd, dass das Lesen mühelos und unterhaltsam ist, während die Themen tiefgründig und anregend sind.

Na twee jaar in Westerbork en Theresienstadt moest Ida Simons haar veelbelovende carrière als concertpianiste opgeven. In 1959 debuteerde zij als romanschrijfster met het veelgeprezen, maar ten onrechte vergeten werk, waarin een jong meisje in de jaren twintig wordt geportretteerd. Dit verhaal biedt een humoristisch en liefdevol beeld van Joods familieleven in Antwerpen, Den Haag en Berlijn. Gittel's ouders leven als kat en hond; haar vader is een sjlemiel die weinig bereikt in de zakenwereld. Wanneer het haar moeder te veel wordt, vertrekt ze met Gittel naar haar familie in Antwerpen, waar Gittel haar passie voor pianospelen kan volgen, ongestoord door de levendige sfeer van het gezin. Bij een bevriend bankiersgezin speelt ze op de Steinway en leert ze belangrijke levenslessen. Haar vertrouwen in de oudere vriendin Lucie wordt op harde wijze geschonden. Simons beschrijft de kwetsbare relatie tussen de meisjes in de drukke Joodse gemeenschap van Antwerpen en schetst een wereld die doet denken aan Elsschot. In Berlijn, waar Gittels vader snel rijk probeert te worden, verdwijnt de illusie van rijkdom na de beurskrach van 1929. Gittel vraagt zich af wie je nog kunt vertrouwen in deze wereld van oplichters. Met een lichte, vaak humoristische toon vertelt Ida Simons over de avonturen van de argeloze Gittel, die zoekt naar een veilige plek in een onzekere tijd.

Huisarts Marc Schlosser heeft een medische fout begaan waardoor een van zijn patiënten, de beroemde acteur Ralph Meier, is overleden. Hij zal zich moeten verantwoorden voor het Medisch Tuchtcollege, maar daar maakt hij zich niet echt zorg over: 'Een schorsing van een paar maanden, daar komt het op neer. We kennen elkaar allemaal, meer zal het niet worden.' Maar is het wel een medische fout? Marc had immers een rekening te vereffenen met zijn patiënt, die net iets te veel belangstelling toonde voor zijn mooi vrouw Caroline. Of heeft het te maken met de gebeurtenissen in het zomerhuis waar het echtpaar Meier het gezin Schlosser had uitgenodigd?