Komplexní lexikografická publikace soustřeďuje základní informace o klíčových dramatických dílech (textech i jejich inscenacích), která podstatným způsobem zasáhla do literárního a divadelního vývoje a která spoluutvářejí obraz české literární a divadelní kultury. Jde o slovník takzvané dílocentrické povahy, jehož úkolem je zaplnit podstatnou mezeru v českém výzkumu v dané oblasti, a přinést tak odborné veřejnosti publikaci, která formou cca 100 slovníkových hesel podává ucelenou zprávu o vývojových proměnách českých divadelních her první poloviny 20. století.
Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných
interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy.
První studie se pokouší ve třech oddělených krocích explikovat filosofické
aspekty Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. V prvním kroku se vychází
od sledování výskytu tvarů slova filosofovat a sestupuje se přes několik
vrstev k možné vlastní filosofické naléhavosti Haškova románu, která vyvěrá z
konfrontace jedince s dějinami. Druhý krok připomíná začlenění Haškova románu
do dějin moderního románu v pojetí Milana Kundery, který zároveň ukazuje, že
tyto dějiny jsou mj. určovány tím, jak se moderní román sám k fenoménu dějin
vztahuje. Ve třetím kroku se v kontextu Heideggerových dějin metafysiky
předkládá pokus vidět, jak Haškův román odpovídá na situaci konce těchto
dějin. Druhá studie srovnává Haškovu tvorbu s myšlenkovým a tvůrčím světem
Georga Lukácse, a to nejen ohledně možnosti zařazení Haškových Osudů v rámci
Lukácsovy typologie románu, nýbrž odhaluje i hlubší intelektuální spřízněnost
obou autorů přes motiv zvěcnění člověka, jež je příznačné pro moderní
společnost, a přes pojetí obrany proti němu. Poslední studie chápe Haškův
román jako modernistické dílo, které má svými postupy blízko Eliotově Pusté
zemi, Joyceovu Odysseovi a Rilkovým Elegiím z Duina. Studie se zaměřuje na dvě
zmínky z předmluvy a doslovu k prvnímu dílu, věnované Hérostratovi a svatému
Aloysiovi. Obě zmínky lze uchopit v perspektivě aplikace tzv. mýtické metody
typické pro modernistickou literaturu. Cílem poslední studie pak je zvážit, co
spojuje hledače věčné slávy a masturbátora falešné kultury, již v románu
představují určitá výchovná paradigmata, oproti kterým se však konečným
výchovným paradigmatem stává sám Švejk.
Ústav pro českou literaturu AV ČR vydal kolektivní monografii Fikce Jaroslava Haška, jež se zaměřila na rozbor Haškových prozaických a ideologických fikcí a děl jimi a jím inspirovaných.
Ať už patříte k odborníkům, studentům anebo zájemcům o Haškovo dílo, můžete se začíst do reflexí svébytného žánru vzpomínek na Haška (J. Staněk) nebo jeho povídek z cest (Z. Hrbata), do rozborů zásnubní humoresky o panu Tenkrátovi (T. Kačer) či smutné grotesky o šťastném domově (O. Sládek), do rukopisných historií románu o Straně mírného pokroku (F. A. Podhajský) a kabaretních skečů jedné bohémské družiny (P. Janoušek), seznámit se s povahou Haškových rudoarmějských textů (P. Steiner) i jeho bugulmských povídek (B. Fořt), získat nový pohled na Osudy dobrého vojáka Švejka (V. Paris), na dějiny jejich dramatizací (A. Merenus) a filmových adaptací (R. D. Kokeš).
From its roots in the development of printing, graphic design has evolved as a means of identification, information and promotion, to become a profession and discipline in its own right. This authoritative documentary history begins with the poster and goes on to chart the development of word and image in brochures and magazines, advertising, corporate identity, television and electronic media, and the effects of technical innovations such as photography and the computer. A new final chapter in this revised edition covers the international developments and leading practitioners in graphic design over the past ten years, exploring the revolutionary impact of digital technology. With over 800 illustrations fully integrated within the text, this indispensable account is uniquely clear, comprehensive and absorbing."--Jacket
Julius Fučík byl nejen oblíbeným žákem F. X. Šaldy, zdatným komunistickým novinářem a hrdinou druhého odboje, ale také ikonou českého stalinismu, symbolem normalizační propagandy a předmětem svérázného antikultu. Cenzorské zásahy do jeho Reportáže, psané na oprátce vyvolaly pochyby o její pravosti i o chování jejího autora v nacistickém zajetí. Teprve v polovině devadesátých let vyšlo její úplné vydání, které obsahuje i Fučíkovo vysvětlení, proč se na gestapu nakonec rozhodl vypovídat. Jaké informace svému vyšetřovateli poskytl, se čtenář dozví z Fučíkova souhrnného výslechového protokolu, který zde poprvé publikujeme spolu s jeho důkladným rozborem z pera Pavla Janáčka.
V knize, která vznikla na základě stejnojmenné konference pořádané internetovou revue Vulgo.net a Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., čtenář dále nalezne řadu kapitol věnujících se Fučíkovu posmrtnému „mediálnímu“ obrazu, jeho odbojové činnosti, revolučnímu bohémství, reportážím ze Sovětského svazu aj.
