Ivan Dorovský Volgorde van de boeken

Nejnovější prozaický text úspěšného makedonského spisovatele Goceho Smilevského Návrat slov není rozsáhlý a nejde o román v klasickém, nýbrž spíše v postmoderním pojetí příběhu. Próza začíná větou: Na počátku mého života byla slova. Poté mladá šestnáctiletá dívka, která se narodila roku 1099, vypráví příběh o svém životě s matkou v malém pokojíku s krejčovskou dílnou na levém břehu Seiny v Paříži. Dívka dostala jméno Heloisa údajně proto, aby co nejvíce znělo jako Helios – Slunce. Když jí bylo osm let, její strýc, v jehož domě bydleli, ji odvedl do kláštera v Notre Dame, aby se vzdělávala v gramatice, rétorice, dialektice, aritmetice, astronomii, hudbě, latině, starořečtině a hebrejštině. Tam se s ní sblížil nejmladší učitel katedrální školy Abelard a dosáhl toho, že mu její strýc dovolil, aby se nastěhoval do jeho domu a mohl dívku učit… A zde začíná tragický milostný osud Abelarda a Heloise, jeden z nejznámějších a nejdramatičtějších příběhů skutečné lásky všech dob. Smilevského vyprávění je po mnoha stránkách zvláštní, nevšední, nejednou připomíná prózy Umberta Eca. Je proloženo dobře formulovanými dialogy a filozofickými úvahami o životě, svobodě, o smrtelném hříchu, k němuž řadí lhostejnost jako hřích osmý, o vládnutí a moci či rozdělení společnosti.

Dvacet studií a statí vědeckých pracovníků českých a makedonských vysokých škol a akademických ústavů, které se komplexně na srovnávacím principu věnují česko-makedonským historickým, jazykovým, literárním i etnograficko- folkloristickým otázkám. Problematika česko-makedonských kulturních i politických styků nemohla být před rokem 1991 zkoumána; teprve po vzniku samostatné Makedonské republiky byla na českých univerzitách zavedena výuka makedonského jazyka, literatury a kultury a začaly se objevovat odborné práce, které se týkají jak nejstaršího (cyrilometodějského) období našich vzájemných vztahů, tak i nejnovějšího historického vývoje.

Byl jsem jedním z tisíců dětí evakuovaných v rámci první a největší emigrační vlny, kterou vyvolala Řecká občanská válka (1946–1949). Tomuto tématu věnuji úvodní text své vzpomínkové knihy, která se skládá ze tří částí. Ve druhé části si připomínám jednotlivé události dětství, především příběhy z těžkých a strastiplných válečných let, jež jsem jako malý chlapec prožil. Třetí část mé knihy popisuje, jak jsem opustil rodnou vesnici a vydal se do bezpečí, které jsem nakonec stejně jako stovky dalších dětí nalezl v tehdejší Československé republice. Později jsem tam také založil rodinu, a Československo se mi tak stalo druhým domovem.

Antologie nejmladší makedonské poezie Vítr přináší hezké počasí.

Autorovy kořeny jsou tam na Balkáně, odkud nelze nikdy odejít. Našel svou druhou vlast na Moravě, která se mu stala láskou, domovem, poutem, osudem, vším. Smělý muž, který měl za velmocenského pustošení na Balkáně odvahu veřejně říci, co jiní jen mysleli/…/ Celý život rovněž překladatel, a to nejen většinou slovanských autorů do češtiny, ale i českých a slovenských básníků do makedonštiny. Už za vysokoškolských studií v Brně psal makedonsky i česky. Mnohem později publikoval své verše také knižně (Stesk po jihu, 1985). Ivan Dorovský zrál k veršům plné životní i básnické přesvědčivosti dlouho v skrytu, a tak jeho sbírka Kořeny ( 2005) i sbírečka Ty a já (2005) představují pro čtenáře, který neměl možnost sledovat Dorovského básně tištěné porůznu v časopisech, příjemné překvapení. Jsou zřejmě přísným výborem hlavně ze zralé lyriky obojího domova, makedonského při Ochridském jezeře, a moravského, hanáckého, odkud z Otaslavic je jeho žena života /…/ V neozdobných, prostých motivech tkví podmanivost Dorovského básní, vždy zřejmě psaných u vědomí, že jen to/ co rozdáme /tu po nás zůstane. O Dorovského verších platí, co básník řekl v jedné básni o všech svých lidech na Balkáně: jsou touhou spřízněni … se starými písněmi jeho hrdinné první domoviny: také v jejich krvi neustále zní/píseň a melodie / protože svoboda je bílým/ chlebem/ poezie. Milan Blahynka (Obrys-Kmen 35/2005, s.2.)