Helle Helle Boeken

This is a beautifully intimate novel from award-winning Danish novelist, Helle Helle. This should be written in the present tense. But it isn't. Dorte should be at uni in Copenhagen. But she's not. She should probably put some curtains up in her new place. And maybe stop sleeping with her neighbour's boyfriend. Perhaps things don't always work out the way they should.

Dvanáct krátkých povídek o neschopnosti činu či rozhodnutí v partnerských i jiných vztazích. Na velmi malé ploše, minimálními prostředky, přivádí autorka čtenáře do situací z běžného života a vytvoří jakousi momentku, která zdánlivě bez emocí, chladně, ale o to účinněji vypoví o duševním osamění, nechuti či neschopnosti cosi v daném momentě učinit, - cosi, co by situaci rozhodlo nebo alespoň posunulo. Povídky zůstávají kusé, končí, jako by mělo být něco dořečeno, ale právě tato nedořešenost, morální či citové nerozhodnutí, působí znepokojivě, dráždivě.

Dánská prozaička známá svými vybroušenými minimalistickými texty pokračuje ve svém posledním románu v ohledávání možností tematizace banality každodenního života. Zatím nejnovější přírůstek jejího díla – jež si v autorčině vlasti získalo nebývalou popularitu a našlo si cestu do vědeckých studií i populárních masových periodik – se točí kolem epizod v životě uklízečky Susanne, jejího přítele, začínajícího spisovatele Kima a Susanniny známé Ester, která jednoho dne vstoupí do Kimova a Susannina vztahu. Tak jako v předchozích autorčiných prózách, i v Představě o nekomplikovaném životě s mužem „se neděje skoro nic, ale tohle banální nic se děje s obrovskou vytrvalostí a urputností“.

Ein Buch wie ein Sommer in nordischen Ländern: hell, klar und sonnig, mit leichter Brise – und einer Ahnung vom kommenden Herbst. »Die Sonne geht unter, und ich sehe ihr durch die Fenster im Wohnzimmer dabei zu. Der Himmel rötet sich immer mehr, und der Strauß auf dem Tisch scheint von innen heraus zu leuchten.« Anne ist um die Dreißig und kehrt nach vierzehn Jahren in Kopenhagen zurück in das Provinznest ihrer Kindheit. Anders, ihr Mann, kommt zunächst nur an den Wochenenden. Alte Freundschaften, Gartenfeste, viel Rotwein, die Sommerhitze und ein Pfarrer, der ihr unverhohlen Avancen macht: es glimmt unter der Oberfläche. – Mit großer literarischer Kraft beschreibt Helle Helle, wie Anne nach und nach wieder Teil des Dorflebens wird und aus einem Haus ein Heim zu gestalten versucht. Es geschieht einiges in diesem Sommer – dem Sommer, in dem sich Anne mit sich selbst versöhnt.

Auf der Suche nach einem guten Ort zum Weinen steigt eine Frau in den nächstbesten Bus und landet an einer Haltestelle in einem Nest an der Küste Seelands. Als ein Orkan aufzieht, bietet ihr ein junges Paar Unterschlupf. John und Putte kümmern sich liebevoll um sie, ohne Fragen zu stellen, und schnell wird die Unbekannte, die sich Bente nennt, in den Familien- und Freundeskreis aufgenommen. Mit Wärme und Humor erzählt Helle Helle von Lebenskrisen und dem ungewöhnlichen Zusammenleben von Bente, John und Putte – und von der Schwierigkeit, die Vergangenheit hinter sich zu lassen …

Tine hat sich ihr Leben lang um ihre kleine Schwester gekümmert. Als Jane ihre Ausbildung schmeißt, verschafft ihr Tine sofort einen Job als Parfümerieverkäuferin auf der Fähre Rødby-Puttgarden, wo sie selbst auch arbeitet. Die beiden Schwestern leben trotz gelegentlicher Affären ein Leben ohne Männer, schnuppern tagtäglich den Duft der großen weiten Welt – Paris, Arpège, White Linen – und schippern von Rødby nach Puttgarden und zurück. Jeder Auf- und Ausbruchsversuch von Jane endet unwillkürlich wieder in Tines Obhut. Doch eigentlich wäre es ein fröhliches Leben mit Tine und ihrer kleinen Tochter Ditte im Königskarree, wenn ihnen nicht ständig der Tod begegnen würde.

Ony jsou ona a její matka. Žijí na dánském ostrově, píše se rok 1981. Šestnáctiletá dívka nastupuje na gymnázium, matka vlastní obchod s oblečením a parfémy. Jejich každodenní život vnímáme očima dcery, která zažívá drobné radosti i strasti dospívajících: Trapná zamilování, přátelství, večírky. Pod zdánlivě klidným tokem běžného života se však rodí tragédie. Neobyčejně úsporně napsaný román nepůsobí navzdory tématu temně a depresivně, o to větší je jeho emocionální účinek. Zasazení do dánského maloměsta 80. let vytváří zajímavou dobovou kulisu, ale mimořádně silný příběh o dceři a její matce je nadčasový.

Čtyřicátník Roar narazí při kondičním běhu v lese na osmatřicetiletou ženu, která se stejně jako on ztratila. Je říjen, dvojici zaskočí brzký soumrak a oba běžci jsou nakonec nuceni strávit v lese mnohem víc času, než chtěli. Roar mezitím vyslechne ženin životní příběh. A zatímco ona vypráví o svých láskách i prohrách, oba se ve sledu tragikomických situací snaží vymotat z lesa a vlastně zachránit holý život. Čtenář nakonec překvapeně zjišťuje, že mají společného víc, než se na první pohled zdá. Nabídne jim společná cesta z lesa i východisko z osamění?

Hafni vypráví… že se rozvádí. Je jí devětačtyřicet, opouští vyhaslý rodinný krb a rozhodne se vydat na cestu po restauracích, kde se podávají tradiční dánské chlebíčky smørrebrød – bohatě obložené plátky černého žitného chleba, které se jedí příborem a tvoří esenci dánské kuchyně. Hafniina kulinární cesta z ostrova Sjælland na ostrov Fyn je radikálním pokusem změnit zaběhlý život. Během svého putování zažívá banální, ale zábavná setkání s nejrůznějšími samorosty, svérázy, ale taky s úplně normálními lidmi. Kniha neotřele líčí dánskou mentalitu a kulturu, a přitom vyjadřuje cosi obecně lidského a rozpoznatelného. Autorka vypráví příběh neprůbojné, ale silné ženy na prahu nové životní kapitoly, který obsahuje groteskní momenty, účtování, ale samozřejmě i nostalgii a smutek.

SIE – Mutter und Tochter, das sind SIE. Der Roman erzählt von Krankheit und Liebe und davon, wie es ist, in den frühen 80er-Jahren aufs Gymnasium zu gehen. Und von Sprache, die nicht ausreicht … oder dann doch?BOB – Bob weiß nicht recht, was er will. Seine Freundin, die Tochter aus SIE, geht ganz auf in ihrem neuen Studium. Er arbeitet ein wenig im Seemannshotel, richtet ihre Einzimmerwohnung ein und verliert sich in Kopenhagener Straßennamen. Vor allem wünscht er sich wohl eine Zukunft mit ihr. Sie ist die Ich-Erzählerin des Romans, erzählt aber nur von Bob und seinem Leben – insbesondere von dem, woran sie nicht teilhat.