Martin Groman Boeken

Václav Havel ve svém eseji o Františku Krieglovi v roce 1988 napsal, že by jednou měla vzniknout kniha, díky níž by lidé pochopili, že tu byli politikové - a dokonce i komunističtí - kteří byli normálními čestnými a statečnými lidmi, byť třeba tragického osudu. Právě taková je nová monografie, díky níž má širší veřejnost poprvé možnost poznat v celistvosti nejednoznačný příběh muže, který je stále pokládán dílem za hrdinu a dílem za padoucha.František Kriegel je dnes znám širší veřejnosti pouze jako ten, který jediný v srpnu 1968 odmítl podepsat moskevský protokol. Životní osudy tohoto komunisty, lékaře a vojáka na několika frontách druhé světové války jsou ovšem o poznání spletitější a tragiku jim dodává například jeho přímý podíl na tvorbě Lidových milicí v únoru 1948. Autor si neklade ambici jednoznačně rozsoudit spor o Kriegla, nabízí však kontext životních peripetií, rozhodnutí a postojů, které jejich nositele opakovaně přiváděly spíše do problémů než na politické a společenské výsluní.

České dějiny, symbolicky od Masaryka po Havla. První republika, Mnichov 1938, období protektorátu, únor 1948, srpen 1968, normalizace a sametová revoluce. Autoři úspěšné série Přepište dějiny představují ve dvanácti kapitolách české dějiny 20. století od založení Československa v roce 1918 až po rozpad společného státu v roce 1992. Kromě chronologického popisu přinášejí nové pohledy na dobře známé milníky a rozbíjejí zažité interpretace významných událostí, aby je popsali v souvislostech a bez dobového zabarvení. Nechybí ani historické texty nebo statistická data ilustrující dějinné proměny. Tato kniha je určena nejen maturantům nebo studentům připravujícím se na přijímací zkoušky, ale také široké veřejnosti se zájmem o 20. století. Je tu prostě pro všechny, kteří chtějí poznat a pochopit historický vývoj české společnosti v minulém století s jeho přesahy do dnešních dnů.

Oblíbený podcast potřetí v knižní podobě! Proč se neustále vracíme k Mnichovu 1938 jako k traumatu a hýčkáme si pocit, že jsme byli zrazeni? Jak vnímáme historické osobnosti a proč nám například z paměti vypadl F. L. Rieger, který stál u většiny kroků české politiky 19. století? Kdo byli skuteční vítězové února 1948 a jaké byly další osudy těch, kteří se ocitli na vrcholu moci? A jaké dopady mělo krátké období vlády Michaila Gorbačova na život v Československu? Autoři Přepište dějiny potřetí se tentokrát podívají na zoubek zapomenutým či „přepsaným“ osobnostem našich dějin, jako jsou Alois Rašín nebo Antonín Švehla, a událostem Mnichova 1938 a února 1948, kterým budou věnovány samostatné bloky. V knize nebude chybět ani pohled na Východ a česko-ruské vztahy, stejně jako téma hranic a našich sousedů. A protože kniha vychází v roce výměny na Pražském hradě, závěr bude věnován všem našim dosavadním prezidentům. Spíše než na jejich zevrubné životopisy se však autoři zaměří na výkon jejich prezidentského úřadu, a to pěkně od T. G. Masaryka až po Miloše Zemana. To všechno ve více než třiceti kapitolách.

Monografie sleduje řízení regionálního tisku v ustavujícím období diktatury KSČ v Československu. Proces ustavování systému státní direktivy byl na poli mediální politiky KSČ narušován spory mezi centrem a regionem, mezi ambicemi vedení propagandy a tisku na ÚV KSČ a reálnými možnostmi nižšího stranického aparátu i regionálních novinářů. Mocenské centrum tak už v první polovině 50. let postupně rezignovalo na představu přímé dominance nad regionálními médii a muselo přistoupit k decentralizaci, což se neobešlo bez kompetenčních sporů. Systém řízení médií se postupně ustálil až mezi lety 1953 a 1956.Studie je rozdělena do kapitol sledujících vývoj vztahu centrálního aparátu KSČ a jeho krajských a okresních výborů a končí sondou do historie libereckého deníku Stráž severu uváděného jako konkrétní příklad, jak se regionální periodikum s procesem ustavování dominance KSČ vyrovnalo.

Kniha vychází z podcastu, který se zaměřuje na dějiny ve veřejném prostoru, médiích a výrocích politiků. Mnozí se nevyhnou divokým paralelám a přirovnáním, jež často postrádají reálný historický základ. Přepisovači dějin, využívající sociální sítě a své společenské postavení, se snaží zapojit historii do aktuálních strategií. Například, pokud chcete kritizovat Evropskou unii, můžete ji přirovnat k Třetí říši, nebo oslovit české voliče strachem ze Sudeťáků. Kniha analyzuje tyto zkreslené paralely a ukazuje, jak daleko se skutečná minulost odchyluje od dnešních interpretací. Dokumentarista Dan Moravec označil podcast za veřejnoprávní formát, který spojuje moderní a tradiční prvky a povyšuje je na novou kvalitu. Zajímá ho, zda autoři udrží tempo, protože propojení současnosti s minulostí je nezbytné pro porozumění. Podcast získal ocenění Podcast roku 2020 v kategorii Objev roku. Věříme, že i v knižní podobě na vás čeká řada objevů, i když se témata mohou zdát známá z výuky.

Chronologicky uspořádaná korespondence mezi Františkem a Rivou Krieglovými a Františkem Janouchem a Adou Kolmanovou (1974-1979), výraznými osobnostmi československého politického a vědeckého života. František Janouch, význačný jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77, odešel s rodinou v roce 1973 do Skandinávie. Se svými přáteli - bývalým politikem, režimem zavrženým a pronásledovaným Františkem Krieglem a jeho ženou Rivou - udržoval od roku 1974 kontakt prostřednictvím písemné korespondence. Janouch popisuje zkušenosti exulanta žijícího ve svobodné části Evropy, Krieglovy dopisy reflektují neradostnou atmosféru normalizačního Československa. Texty obsahují vedle osobních sdělení i názory pisatelů na společensko-politický vývoj ve světě a v Evropě. Přílohu tvoří dva projevy F. Kriegla, výběr archivních dokumentů a dobové fotografie.

Oblíbený podcast podruhé v knižní podobě!Dějiny jsou přepisovány odjakživa a vlastně stále. A tak není divu, že autoři podcastu Přepište dějiny Michal Stehlík a Martin Groman po úspěšné první knize přicházejí s jejím pokračováním. Proč jsou u nás premiéři stále tak trochu ve stínu Hradu? Jak odcházejí naši prezidenti? A kdo vlastně na Hradě vládne a jací lidé zde sloužili českému státu? Přepisoval dějiny i takový Masaryk? A jak se do nich zapsal Dubček? Máme rádi své generály, nebo si jich moc nevážíme, a proč se v roce 2022 vrátily ozvuky španělské občanské války?Chybět nebude ani vztah Čechů a Němců a to od Havlíčka k Havlovi, tedy od jara národů v roce 1848 po česko-německou deklaraci. Co všechno má vliv na naše dnešní prožívání politiky – volby v roce 1946, Lidové milice, Anticharta, normalizace? A nemytizujeme si 17. listopad 1989 příliš? Autoři se ale podívají také na to, jak se v minulosti proplétala politika se sportem i popkulturou a co všechno máme dodnes ukryto v televizních pohádkách.V roce války na Ukrajině nemůže chybět ani téma Rusko a jeho poměr k sousedům blízkým i vzdáleným. Připomenut bude fenomén devadesátek i rok 1942, který si v posledních letech možná až nemístně redukujeme ve veřejném prostoru na vyprávění o odstranění Heydricha a sedmi statečných výsadkářích z krypty. Kniha Přepište dějiny podruhé bude zkrátka pestrá, ostatně jako samy naše dějiny a jejich výklady.

Dva výsostní intelektuálové dvacátého století, vyrostlí na kultuře první republiky, dávají nahlédnout v rozhovoru, natočeném v šedesátých letech minulého století v exilu, do svých vzpomínek, postřehů a literárněvědných a filozofických úvah. Jejich hovor se točí mimo jiné kolem německé a české literatury, pražské německo-židovské umělecké společnosti a literární kavárny Arco či kolem Franze Kafky, jeho díla a vztahu k ženám, zejména k Mileně Jesenské. Hodnotí také vztah Karla Čapka a světové literatury, J. W. Goetha a lidové poezie nebo českou a německou výtvarnou avantgardu, zvláště Jana Zrzavého a Tvrdošíjné. Velmi aktuálně zní jejich úvahy o národním charakteru a problematice češství v umění, o významu česko-německého soužití pro kulturu obou etnik a rovněž o stále živém tématu nacionalismu a nacismu. Tento poprvé vydávaný, významný osobní i dobový dokument odkrývá mnoho detailů z kulturního i politického zázemí československé společnosti po první světové válce a svými přesahy má co říct i k dnešku: budoucnost soužití Čechů a Němců nevidí autoři totiž pouze v "odčiňování" či "narovnávání" historie, ale v evropském sjednocení.

Životopisná studie o novináři Stanislavu Budínovi Komunista bez legitimace připomíná pohnuté osudy tohoto emigranta, komunisty i chartisty. Pokud dnes bývá Stanislav Budín připomínán, pak v souvislosti s rokem 1968, kdy byl šéfredaktorem časopisu Reportér, nebo se svým vyloučením z KSČ v roce 1936, které předznamenalo definitivní stalinizaci této strany. Osudy celoživotního komunisty, i když bez legitimace, byly ovšem mnohem pestřejší, ač zůstaly právě onou exkomunikací poznamenány. Budín po sobě zanechal paměti, které bývají označovány jako nejupřímnější vzpomínky bývalého komunisty. Tato kniha jde ovšem dál, srovnává například Budínova tvrzení s tím, co o stejných dějích vypovídají archivy. Věnuje se také rovině, kterou vlastní Budínovy memoáry nezmiňují, a tou je jeho vlastní tvorba. Blíže tak poznáme postoje a texty, které Budín publikoval na stránkách Rudého práva, New Yorských Listů nebo Kulturní politiky, případně vysílal v Československém rozhlase.