Stanislav Vacek Boeken

Zaslouží si jedle bělokorá v českých lesích podporu? Zcela jistě! Současných 1,2 % jedlové porostní plochy je výsledkem nejenom využití jejího dřeva, ale i změn podmínek prostředí nebo vlivu organismů. Naše území sice nebylo exploatováno antickými civilizacemi, ale jedle byly u nás ekonomicky významné ve středověku. Tato kniha se po dlouhé přestávce (naposledy Korpeľ, Vinš 1965. Pestovanie jedle) vrací k této kdysi hojné dřevině naší krajiny. Autoři v celkem 12 kapitolách a 3 dodatcích shromáždili informace, které jak doufají, pomohou zvětšit plochu, na níž jedle rostou. Autoři uvádí, že přijali s radostí a pokorou lektorování této knihy, která vznikala s cílem pomoci znovu uznat význam jedle odbornou i laickou veřejností. Jsou si vědomi, že jako lesníci vůči ní máme velký dluh. K zachování a rozšíření této výjimečné dřeviny přispěje nejenom čtenářské zaujetí, ale zejména praktické uplatnění předložených poznatků.

Vysokoškolská skripta České zemědělské univerzity v Praze.

Cap, bily cap-hrdina pohadek, bajek, baji a povidacek. Objevuje se v rikadlech a basnickach, provazi cloveka od narozeni. Patri k ptakum, jez se maly clovicek nauci nejdrive rozeznavat a rikani 'klapy klap, ja jsem cap' zvadne brzy kazde, prvni slova opakujici dite. Snad jazdy vzpomina na capi hnizdo sveho detstvia obrazy plachticich capu, capu na hnizde, capu u prazdninovych rybniku a na lentnich lukach. Patri k tem, jez v nas zanechaly nejhlubsi dojmy na cely zivot. Pro svoji prichylnost k cloveku, velikost a napadnost, pro pocit tajemstvi, ktery budi svym mizenim na podzim a nahlym objevenim se na jare i pro svoje zajimaver chovani na hnizde prilakal pozornost nejednoho zvidaveho pritele prirody. Mnohy z budoucich ornitologu ci prirodovedcu zacinal svoji drahu u capiho hnizda nebo na capich spadech. Nejeden zvedavy kluk ci devce prosedeli den a s otevrenou pusou, casto i zapisnikem, pozorovali capy a v jejich srdci se pomalu budila laska ke vsemu zivemu a touha rozumet prirode.

Na konci roku 2012 vydalo Ministerstvo životního prostředí obsáhlou publikaci, která je určena pracovníkům v ochraně přírody, školám a široké veřejnosti. Publikace má 896 stran, 526 obrázků, 213 tabulek a dvě přílohy. Dílo je rozděleno do 25 kapitol. Prvních dvanáct se zaměřuje na formy, zásady a cíle péče o les ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ). Kapitoly 13–17 se věnují lesům v národních parcích, chráněných krajinných oblastech, soustavě Natura 2000 a maloplošným ZCHÚ. Kapitola 18 se soustředí na území ponechaná samovolnému vývoji, zatímco kapitola 19 uvádí příklady plánů péče ve ZCHÚ. V poslední kapitole jsou uvedeny stanovištní a pěstební charakteristiky lesních typů v ZCHÚ ČR. Dílo se zaměřuje na způsoby péče o lesní ekosystémy v ZCHÚ, které vedou k klimaxovým ekosystémům prostřednictvím přírodě blízkého hospodaření. Kritéria pro ponechání lesů samovolnému vývoji nejsou dosud jasně definována. Publikace je teoreticky propracovaná a má mezinárodní přesah, založená na poznatcích lesnických věd. Měla by být povinnou četbou pro lesníky v ochraně přírody.

Bioindikace znečištění ovzduší Změny porostů, změny druhového složení, vliv pastvy