Jan Hábl Boeken

Though once regarded as the “father of modern education,” Jan Amos Komensky is often overlooked today, receiving minimal attention in educational histories. This neglect is unfortunate, as Komensky offers valuable insights relevant to contemporary, standards-driven education. Jan Habl’s significant work revisits Komensky’s educational philosophy, emphasizing the importance of the transcendent in his thought. In our secular and often dehumanizing times, this book is a timely reminder for educators. Lessons in Humanity provides a thoughtful analysis of how Komensky’s religious and philosophical beliefs shaped his innovative contributions to education and pedagogy. It highlights an educator who was remarkably ahead of his time, whose insights remain beneficial today. Dr. Jan Hábl, a devoted husband and father of two, is a lecturer in pedagogical theory at the University Hradec Králové in the Czech Republic and serves as a pastor in the Brethren Church. His academic background includes education from J. E. Purkyne University, theology at EMF School of Biblical Studies in England, and philosophy at the University of Wales. With years of experience at the Comenius Institute, he has taught various subjects, including systematic theology and the philosophy of education. Dr. Hábl is passionate about education, viewing it as a fundamental human need and a captivating aspect of human nature.

Exploring the complexities of human nature, the book delves into our ontological and ethical dimensions. It posits that while our essence is fundamentally good and dignified, our moral actions reveal a troubling ambivalence, allowing for both virtuous and malevolent behaviors. This duality raises profound questions about identity and morality, prompting readers to reflect on the inherent contradictions within human existence.

The book delves into the foundational questions essential for moral education, exploring concepts such as the nature of good and evil, the teachability of virtue, and the ethical responsibilities of educators. It challenges readers to consider what constitutes moral actions, the essence of human nature, and the characteristics of a morally educated individual. By examining these critical inquiries, the text aims to establish a framework for understanding the purpose and impact of moral education, ultimately seeking to cultivate a genuine desire for goodness in individuals.

Škola jako „dílna lidskosti”? Je možné humanizovat člověka? Je možné, aby pedagogika a škola „produkovala“ lidskost? Co to znamená být lidským? Kniha Ultimate human goals in Comenius and modern pedagogy je pokusem předložit některé odpovědi na tyto otázky. Komenského antropologie a filosofie výchovy je srovnána s antropologií moderní. Kniha předkládá tezi, že selhání současných humanizačních snah v pedagogice souvisí s antropologickým redukcionismem typickým pro filosofickou agendu období modernity.

Ein Comeniusforscher untersucht den langanhaltenden Erfolg von Comenius' Erzählung „Das Labyrinth“ in der Pädagogik und führt eine grundlegende didaktische Diskussion über die Bedeutung von Geschichten in der Bildung. Dr. Jan Hábl, Professor für Pädagogik an der tschechischen J. E. Purkyne Universität, beleuchtet die besondere Kraft von Erzählungen und deren didaktische Wirkung. „Das Labyrinth“ ist eine narrative Allegorie über einen Pilger, der in einer labyrinthartigen Welt nach dem Weg zur Erlösung sucht. Trotz der Vielzahl an Werken von Comenius hat keines die gleiche Popularität und didaktische Stärke wie dieses. Die Untersuchung fragt nach dem „Zauber“ der narrativen Form und ihrer prägenden Kraft aus einer bildungstheoretischen Perspektive. Während die Pädagogik oft erkennt, dass Geschichten „wirken“, wird selten die Frage nach dem „warum“ gestellt. Diese Studie zielt darauf ab, die Verbindung zwischen narrativer Form und didaktischer Effektivität zu erforschen. Dr. Hábl ist nicht nur akademisch aktiv, sondern auch als Pastor tätig und hat zahlreiche Werke zur Pädagogik, Ethik und Philosophie veröffentlicht. Sein Ziel ist es, zur Diskussion über die Wirksamkeit von Geschichten als didaktisches Werkzeug beizutragen.

Tato kniha byla vydána v rámci vzdělávacího projektu Komenský 2020. Cílem projektu je navázat na myšlenkový odkaz Jana Amose Komenského. Když Komenský před 350 lety zemřel, zanechal po sobě své největší nedokončené dílo s názvem Obecná porada o nápravě věcí lidských. Je to dílo krásné, hluboké, ale rozsáhlé. Držíte v ruce výběr těch nejlepších citátů. Smyslem projektu je nejen přiblížit osobnost a vrcholné dílo „učitele národů“, ale též aktivizovat žáky, studenty i veřejnost k činu. Tato kniha poslouží k veřejnému čtení Komenského v roce 2020. Porada o nápravě věcí lidských trvá. Metamorfóza stále probíhá. Ale nechceme jen mluvit, inspirováni Komenského myšlenkami chceme tvořit a realizovat „Projekty proměny“ (PROPRO) napříč celou zemí. Proměna společnosti začíná u jednotlivce.

Nejstručnější možný výklad Komenského díla Obecná porada o nápravě věcí lidských. S člověkem a lidstvem něco evidentně není v pořádku. Na jednu stranu máme vynikající potenciál, mnoho víme, mnoho umíme, mnoho můžeme, ale právě tato naše kapacita je pro nás největší hrozbou. Všechno dobré, čím disponujeme, dokážeme zneužít. Jsme jediné bytosti, které mají potenciál sebezničení. Lidskost lidí není docela v pořádku, ale není docela ztracena, tak zní výchozí antropologický předpoklad Porady. O čem se Komenský s lidstvem radí? Co jsou to věci lidské? Co je s nimi v nepořádku? A otázka nejdůležitější – dají se nějak napravit, reformovat, polepšit? Není to utopie? Tato mini-kniha nemá být technicky náročná a nevstřebatelná studie, ale pokus o čtenářsky přívětivou interpretaci Komenského magnum opus. Na půdorysu sedmera „věcí lidských“ se čtenáři nabízí sedm takřka poetických meditací nad ničím menším než smyslem veškerého lidského počínání.

Lidskost je vzácná "komodita". Je tím vzácnější, čím intenzivněji jsme si vědomi jejího nedostatku. Od dob osvícenství západní civilizace věřila, že lidskost bude postupovat vpřed společně s rozumovým poznáním a vědou. Že scientia zajistí conscientia. Vždyť přece ten, kdo správně ví, bude i správně jednat. Tak se v duchu kantovského „sapere aude“ optimisticky očekával všeobecný pokrok humanity. Historická zkušenost však ukázala, že s lidskou povahou je to složitější. Je sice pravda, že v oblasti vědecko-technického poznání západní svět zaznamenal mimořádný rozvoj, který mu skýtá nebývalou moc a blahobyt, lidskost však pokulhává, dokonce prodělává krizi. Kultura nadbytku a prosperity ostře kontrastuje se skutečností bídy milionů hladovějících, strádajících, negramotných či marginalizovaných jedinců i celých národů, kterým „civilizovaný“ svět neumí pomoci, neboť má dost problémů sám se sebou. Může s tím škola něco udělat? Může výchova pomoci člověku stát se tím, kým být má? Je v moci výchovy humanizovat člověka? Komenský věřil, že ano. Kniha předkládá jeho pojetí zlidšťování člověka, resp. pedagogické humanizace.

Zápletka knihy je zřejmá – jde o charakter. Pokud vám záleží na charakteru vašich dětí nebo dokonce vašem vlastním, mohlo by to být i napínavé. Naučit dítě číst, psát, počítat nebo třeba udělat kotoul letmo představuje určité didaktické umění ze strany učitele. Současná pedagogika je v tomto ohledu značně pokročilá. Vyvinula nespočet vynikajících metodických strategií, jak dětem předat informace, fakta, poznatky a dovednosti. Co ale pedagogice dělá problém, je výchova charakteru nebo učení dobru. Bylo to tak odnepaměti, dnes obzvlášť. Od vypuknutí vědecko-technické revoluce jsme jako lidstvo urazili ohromný kus cesty v oblasti poznání, a to se promítlo do obsahu výchovy a vzdělávání. Množství informací, které si děti musejí osvojit, je tak přemáhající, že není čas „pěstovat mravy“. Teoreticky víme, že výchova a vzdělávání by neměly být pouze o předávání poznatků. V každé příručce typu Úvod do pedagogiky, Základy pedagogiky apod. se dočteme, že kromě předávání poznatků musíme formovat také morálně-volní složku charakteru. Musíme učit dobru. Umíme to ale? Jde to vůbec? Existuje na to nějaká metoda? Co k tomu řekli velcí vychovatelé před námi – Sokrates, Komenský, Rousseau a jiní?

U stolu seděly čtyři kuchařky. Před sebou měly talíře s polévkou a něco z nich vybíraly pinzetami. Nemluvily. Ruce se jim hbitě míhaly, občas některá nahlédla do jakéhosi papíru, který ležel vedle talířů. Zvědavost mě postrčila dovnitř jídelny. Pozdravil jsem. "Promiňte, nechci rušit, jdu jen náhodou kolem a zahlédl jsem vás. Můžete mi říct, co děláte s těmi pinzetami? Vy jíte polévku pinzetou?" "Slyšíte to, holky? Prý cože to děláme!" Paní se odmlčela. Bylo slyšet jen soustředěné cinkání pinzet o talíře. Nechápal jsem. Jedna z kuchařek – zřejmě paní šéfová – zvedla hlavu směrem ke mně, asi jednu vteřinu si mě prohlížela a pak řekla: "Ty nejsi zdejší?" "Nejsem." "Tak to ti to klidně můžeme říct. My respektujeme individuální potřeby našich žáků. Nové nařízení paní ředitelky. To tady děláme!" Nastala zase odmlka, ale pak paní kuchařka pokračovala: "Dneska máme písmenkovou polévku. Jenže mladé dámy Pyšná, Sličná, Fešná a Rušná ze 2.C prý nejedí – počkejte," paní sklonila hlavu k papíru vedle svého talíře a četla: "F, M, U, W, Y a Z. Tak to musíme přebrat."