Lucie Chlumská Boeken

Nepostradatelná analýza nejslavnějšího média — filmu. Když se v kině ztlumí světla a na plátně se ozve lví řev, těšíme se na to, jak budeme šokovaní, vystrašení, nadšení, dojatí a uchvácení. Zatímco jsme zároveň veselí a vyděšení, naše mysl zpracovává různá data — vizuální, jazyková, sluchová a prostorová — a dává tak dohromady význam. Foster ukazuje filmovým fanouškům, studentům, budoucím scenáristům a režisérům, jak se proměnit z pouhého diváka v kultivovaného čtenáře tohoto významného média. Investigativním přístupem, který si čtenáři zamilovali už v knize Jak číst literaturu jako profesor, zkoumá filmovou gramatiku na příkladu různých klasických i současných filmů natočených ve Spojených státech, ale i jinde ve světě. Díky Fosterově knize získá čtenář kvalifikaci a také sebedůvěru k tomu, aby si mohl ze svých oblíbených filmů odnést co nejvíce.

„Podle všeho jsme jediný živočišný druh, který vnímá svět tak, jako by se skládal z příběhů.“ Alberto Manguel Knihu světa čteme v různých rolích. Můžeme být cestovateli, kteří putují stránkami na cestě k osvícení. Můžeme být samotáři čtením se uzavírat do své slonovinové věže. Nebo můžeme knihy hltat jako (kniho)molové, nevnímat jejich moudrost a jen se cpát nespočetnými slovy. Alberto Manguel se ve své poslední knize elegantně a s mimořádným záběrem zabývá řetězcem metafor, které v průběhu čtyř tisíciletí zobrazovaly čtenáře a jejich vztah k textu světa. Na přikladu známých postav — jako je knihami poblouzněný don Quijote, princ Hamlet, jehož úplně ochromilo studium, nebo Emma Bovaryová, která si příběhy z knih plete se životem — Manguel ukazuje, jakým způsobem se v literárních postavách a jejich interpretacích odrážejí proměnlivé postoje ke čtenářům a čtení i jisté opakující se představy o úloze intelektuála.

Ačkoli překladová literatura tvoří v českém prostředí více než třetinu knižní produkce, čeština v překladech doposud nebyla podrobena systematické kvantitativní analýze. Cílem tohoto svazku je proto popsat charakteristické rysy překladové češtiny ve srovnání s češtinou v původně českých (nepřekladových) textech pomocí metod korpusové translatologie. Analýza byla provedena na základě rozsáhlého jednojazyčného srovnatelného korpusu Jerome, který zahrnuje beletrii i odbornou literaturu a svým složením z hlediska zdrojových jazyků odráží reálnou situaci v ČR (výrazně převažují překlady z angličtiny). Inspiračním zdrojem práce se stal koncept tzv. překladových univerzálií, tj. údajných typických jazykových rysů, jež by měly být společné všem překladovým textům. Pozornost je věnována především simplifikaci, konvergenci a obecným frekvenčním charakteristikám, vč. porovnání výskytu slovních druhů a typických slovních kombinací v překladech a nepřekladových textech.

Cílem edice Studie z korpusové lingvistiky, vydávané od roku 2006, je poskytovat prostor pro výzkum pomocí jazykových korpusů, což jsou rozsáhlé soubory autentických textů v elektronické podobě. Tento empirický přístup nabízí opakovatelnost a důraz na živý jazyk a typický úzus. Edice zahrnuje materiálově založené sondy z různých oblastí jazykovědy a komunikace, od lexikologie a morfologie po kontrastivní a kvantitativní výzkum. Od devadesátých let, kdy byl vytvořen první paralelní korpus, zaznamenala kontrastivní korpusová lingvistika rychlý rozvoj, s metodami uplatňovanými i v translatologii. Kniha mapuje současný stav a trendy v těchto oblastech, zaměřuje se na využití překladových paralelních a srovnatelných korpusů. Kromě tradičních studií porovnávajících jazykové jevy zahrnuje také kapitoly ukazující rozdíly mezi překladovou a nepřekladovou češtinou. Představuje širokou škálu metod pro kontrastivně-korpusový výzkum, ale upozorňuje na omezení, která se týkají rozsahu a stylové rozmanitosti dostupných dat.