Barbora Půtová Boeken

Vstoupíme-li do imaginárního světa Jaroslava Róny a odhalíme jeho niterné výtvarné sny, pomůže nám to pochopit cíle umělcovy tvorby a dešifrovat široký námětový rejstřík a repertoár motivů jeho díla. Malířovo dílo vědomě reflektuje společenský, kulturní a politický kontext a živě reaguje na klíčové umělecké osobnosti, dobové proudy a tendence nebo současnou výtvarnou scénu. Jeho obrazy je možné vnímat jako kritickou sondu vedoucí k existenciální reflexi smyslu i cílů lidského života a proměn společnosti. Do celého malířského díla se promítá pestrá životní zkušenost, nevyčerpatelná tvůrčí představivost, osobitý výtvarný styl a technická i výrazová virtuozita. Zvláště naléhavé jsou obrazové kompozice, apokalypsy a vize, připomínající potenciální i reálné problémy současného světa, které hrozí vyústit v zánik lidské civilizace.

This monograph discusses the scientific legacy of the Czech anthropologist Jan Jelinek whose research in the field of paleolithic and non-European cultures strongly influenced the activities of the Moravian Museum and the Anthropos Museum in Brno. The book comprises four independent sections in which the authors interpret various themes of Jelinek's interest in the evolution of man and culture.

Kniha Pravěké umění je společným dílem světově proslulého francouzského prehistorika Jeana Clottese a českých vědců – historičky umění a kulturoložky Barbory Půtové a antropologa a kulturologa Václava Soukupa. Cílem této práce je synteticky z mezioborové perspektivy popsat a analyzovat genezi lidské tvořivosti v kontextu evoluce člověka a kultury. Zvláštní pozornost je věnována vzniku a vývojovým proměnám kultur mladého paleolitu (aurignacien, gravettien, solutréen, magdalénien) na území pravěké Evropy. Autoři knihy holisticky a komparativně analyzují jak materiální technologie a kamenné industrie mladého paleolitu, tak projevy umělecké kreativity na úrovni pravěkých plastik, skulptur, rytin, kreseb a jeskynních maleb. Jedná se o práci, která vznikla na základě dlouhodobé spolupráce autorů s předními evropskými prehistoriky, antropology a archeology.

Kniha čtenáře uvádí do vývojových proměn výtvarné rekonstrukce prehistorického světa, zejména období mladého paleolitu. Pozornost je věnována výtvarné tvorbě českých a zahraničních umělců od 19. až do počátku 21. století. Výklad sleduje postupný vývoj a základní milníky výtvarné rekonstrukce pravěku a evoluce člověka na území Evropy i ve Spojených státech amerických. Tvůrci umělecké rekonstrukce ztvárňují fyzický vzhled i způsob života našich evolučních předků, přičemž kladou důraz na vizualizaci evolučních proměn morfologie rodu Homo v kontextu prehistorických přírodních ekosystémů, flory a fauny. Tuto uměleckou produkci podporovaly postupně narůstající vědecké poznatky a empirická data z oborů prehistorické archeologie a paleoantropologie. Umělci v mnoha případech pracovali s dobovými domněnkami, archeologickými fragmenty a spekulativními představami otevírajícími prostor pro fantazii, tvůrčí volnost anebo únik z oficiálních uměleckých proudů. Výtvarné rekonstrukci pravěku a evoluce člověka se proto nevěnovali pouze vědecky orientovaní umělci, jako jsou Charles R. Knight, Rudolph Franz Zallinger a Zdeněk Burian, ale i Mikoláš Aleš, Jaroslav Panuška nebo Jan Konůpek. V současnosti svět pravěku zachycují John Sibbick, Julio Lacerda, Cícero Moraes, Élisabeth Daynes, bratři Kennisové nebo Pavel Dvorský a Petr Modlitba.

Publikace představuje život a uměleckou tvorbu českého malíře Jaroslava Kláta (narozen 1962) v kontextu vývoje výtvarného umění 20. a 21. století. Ačkoliv je jeho tvorba generačně nezařaditelná do jednoho výtvarného názoru a proudu, Kláta ovlivnilo hned několik uměleckých osobností. V publikaci jsou proto popsány umělecké směry a konkrétní malíři (Miloš Malina, Jan Smetana), na které Klát ve své tvorbě volně navázal. Zejména je zdůrazněno setkání Kláta a Smetany, jež tvoří ústřední okamžik jeho uměleckého formování. Opomenuty nejsou ani moderní výtvarné trendy a dobový kontext (normalizační milieu) přelomu 70. a 80. let 20. století, v němž se profilovala Klátova malba. Zvláštní pozornost je věnována také Klátovu pobytu v Paříži a cestám do exotických zemí, které obohatily jeho výtvarnou tvorbu. V knize jsou dále prezentovány a analyzovány základní konstrukční a kompoziční prvky Klátova malířského rukopisu, jenž charakterizuje dominantní role barvy a světla. Publikace interpretuje Klátovu tvorbu jako ukázku symbolického konstruktivismu, který je založen na originální syntéze tvarů, kompozic, objektů a barev stojící na hranici výtvarné abstrakce.

Výpravná umělecká monografie Félicien Rops: enfant terrible dekadence je první původní českou monografií věnovanou životu a tvorbě jednoho z hlavních představitelů evropské výtvarné dekadence a symbolismu, která ho zasazuje do kontextu těchto hnutí. Publikace komplexně přibližuje celý rozsah jak volné, tak grafické, časopisecké i knižní ilustrační tvorby tohoto belgického grafika, ilustrátora a malíře druhé poloviny devatenáctého století. Prostřednictvím pečlivých analýz a reprezentativního obrazového doprovodu tak čtenář získává možnost ponořit se do Ropsova světa, ve kterém je krása obnaženého ženského těla zasazena do v té době tabuizovaných sexuálních, literárních i sociálních souvislostí.

Antropologie turismu je relativně nová subdisciplína a tematická oblast sociokulturní antropologie, která se postupně etabluje a dynamicky rozvíjí od sedmdesátých let 20. století. Barbora Půtová ve své knize popisuje, analyzuje a interpretuje předmět a základní témata antropologie turismu včetně jeho historických proměn v kontextu západního světa od starověku až po současnost. Věnuje se například typologii turismu a turisty, autenticitě a konstrukci turistických představ, analýze a interpretaci sociální interakce a vztahu hostů a hostitelů, fenoménu suvenýru a vzorcům chování souvisejícím s jeho nakupováním. Monografie poskytuje výkladový rámec, který umožňuje porozumět základním konceptům a přístupům v antropologii turismu, a na základě případových studií poukazuje na širší historický a kulturní kontext objektů a procesů spojených s aktuálním fenoménem turismu.

Pražská Královská cesta jako historická spojnice mezi královým měšťanským sídlem (královým dvorem) a sídlem reprezentativním (Pražským hradem) představuje ojedinělý architektonický i urbanistický celek a unikátní soubor stavebních slohů. Zahrnuje šlechtické paláce i měšťanské domy, v nichž vzkvétala řemesla, obchody, hostince nebo hospody. Kniha prostřednictvím starých fotografií, pohlednic, grafik a dalších materiálů představí zmizelou výstavbu, proměněná zákoutí, prostranství, průčelí či dvory a zaměří se na Královskou cestu jako na místo, v němž se potkával všední život, historická tradice, architektura a kulturní historie. Poprvé v historii bádání o Praze je téma popsáno nejen z hlediska umělecko-architektonického vývoje, ale také s ohledem na každodennost a zmizelý všední i sváteční život obyvatel staré Prahy.

Výtvarná monografie je věnována životům a dílům českých malířů Jaroslava Kláta staršího (1902–1979) a Jaroslava Kláta mladšího (narozen 1962) v kontextu vývojových proměn výtvarného umění 20. a 21. století. Dílo Jaroslava Kláta staršího představuje osobitý most integrující tradici realistické malby s projevy umělecké abstrakce 60. let 20. století. Ačkoliv se jedná o malíře spojeného s regionem Karlovarska, jeho tvorbu formovaly domácí i mezinárodní umělecké vlivy.Proto je Klátovo dílo analyzováno a interpretováno v souvislosti s výtvarnou tvorbou českých i francouzských malířů.V knize jsou systematicky a kontinuálně představeny základní oblasti Klátovy umělecké tvorby, k nimž patřily zejména krajinomalby a zátiší. Zvláštní pozornost je věnována Klátově příklonu k abstraktní malbě a tašismu v 60. letech, jenž lze označit za vrchol jeho experimentálně orientované umělecké tvorby. Závěr Klátovy tvorby představuje jeho návrat k figurativní a realistické malbě, která byla námětem jeho děl v průběhu 70. let. Osobitý kontrapunkt k dílu Jaroslava Kláta staršího představuje malířská tvorba Jaroslava Kláta mladšího. Také jeho dílo nelze generačně ani umělecky zařadit do jednoho výtvarného názoru a proudu. V knize jsou proto identifikovány umělecké směry (fauvismus, futurismus, expresionismus a surrealismus) a prezentováni konkrétní malíři (Miloš Malina, Jan Smetana), na které Klát ve své výtvarné tvorbě volně navázal. Zdůrazněno je zejména setkání Kláta a Smetany, který měl osobní podíl na formování jeho výtvarného rukopisu i utváření uměleckého názoru. Při analýze a interpretaci Klátovy tvorby je zvláštní pozornost věnována moderním výtvarným trendům a dobovému kontextu (normalizační milieu) přelomu 70. a 80. let 20. století, v němž se zásadním způsobem profilovala Klátova malba. Mezi podněty, které ovlivnily Klátovu tvorbu,patřil také jeho studijní pobyt v Paříži a cesty do exotických zemí. V knize jsou popsány a analyzovány základní konstrukční a kompoziční prvky Klátova malířského rukopisu.