Čtvrtá kniha básní Jiřího Daníčka (1948) obsahuje texty, napsané v letech 2017 a 2018. Verše doprovázejí čtenáře na Cestě skrze Loutkové divadlo, Kalendář, Slova a písmena a Odpověď na otázku až po Šikmou věž, skrze šest oddílů, ze kterých se Katzovy sady skládají.
V pořadí třetí sbírka Jiřího Daníčka (nar. 1948) zahrnuje něco málo přes sto básní, napsaných v letech 2015 - 2017. Pro jednoduchého čtenáře jsou to verše jednoduché, pro složitého složité, pro smutného smutné a pro zvláštního zvláštní. Ale ve všech případech se jedná o básně a to je možná důležité.
Sbírka veršů básníka, prozaika, dramatika a scénáristy starší generace (*1948) obsahuje autorovu poezii, která vznikala v letech 2010-2015. Jiří Daníček se po dlouhé básnické pauze představuje jako autor svébytné a vyhraněné poezie, která je prostoupena obrazy, v nichž se odkrývají jak stopy po dávných podobenstvích, tak i znepokojivé možnosti, jimiž se ubírá současná civilizace. Daníček ve svých mnohdy pochmurných vizích pracuje s biblickými odkazy, v jeho básních se pohybují dábelské obludy, ze smrtelných ran vytéká "víno ze sodomských vinic" a láska se propadá do země. V jakoby druhé linii pak autor také důrazně připomíná i neblahou zkušenost židovského národa, jež se odráží nejen v nedávné tragické minulosti, z níž je stále ještě cítit dým hořících pecí, ale i z neklidné současnosti. Básník si ale nevšímá pouze napjatých situací, dokáže se přiblížit i jemným humorem, z něhož pramení drobné až anekdotické epizody. Umí také zachytit i prostředí a atmosféru tel avivské metropole, podivuhodné východoasijské motivy i okamžiky lásky. Jednotlivé náměty propojuje autorův charakteristický rukopis, onen "směr písma" citovaný v titulu, jenž se zdá být zcela ustálený, přesto ale do něho vstupují prvky, které navozují změny, jimiž obohacují nebo naopak rozesmutňují lidskou duši i samotnou existenci člověka.
Třicet básní a čtyři povídky - výsledek dlouholeté jemné práce se slovem. Autorova osobitá poetika vychází z hlubokého osvojení tradice, je nesena snahou po vyvažování protikladů a touhou po harmonii.
V pořadí šestá kniha básníka a prozaika Jiřího Daníčka (*1948) zahrnuje v sedmi oddílech 94 textů napsaných v letech 2019-2022. Básně - a o ty se opět jedná ve všech případech - se vracejí na táž místa: ke zvykům čínských básníků, na lov tetřívků, do (nejen) židovské školy, za podobou krásné Helené, nebo i dál, do Nového světa. A opět lze říci, že pro jednoduchého čtenáře jsou to verše jednoduché, pro složitého složité, pro smutného smutné a pro zvláštního zvláštní. Ale něco podstatného je tu navíc. Těm, kdo trpí tritanopií, neschopností vidět modrou barvu, umožňují některé verše skrze řádky tuto barvu zahlédnout, nebo si ji alespoň představit.
Židovská ročenka pro rok 5779 (2018/2019) přináší texty dvanácti autorů, domácích i zahraničních. V úvodu je otištěna kapitola z knihy Svět modliteb známého a respektovaného učence, rabína Elie Munka, nazvaná Hodiny modlitby a jejich význam.
Ročenka 5781 (2020/2021) přináší jako obvykle v češtině dosud nepublikované nebo aktuálně jako součást větších celků vycházející texty židovských autorů domácích i zahraničních. Letos jsou v ní zastoupeni Josi Klein Halevi, Jindřich Toman, Anka Muhlsteinová, Matvej Grubian, Joav Katz, Jeff Friedman, Batya Gur , Arnošt Goldflam a David Jan Novotný.
Koncem ledna vychází Židovská ročenka 2022/2023 - 5783. Jako vždy obsahuje výběr z textů českých i zahraničních autorů, několik z nich představujeme: Básník, spisovatel a novinář Miloš Doležal přibližuje pozoruhodnou osobnost Maxe Eislera (1881-1937), česko-rakouského historika umění, pedagoga a sionistu, jenž na jihlavské Státní reálné škole rozpoznal umělecký talent svého žáka, Bohuslava Reynka. ¦ Ruth Jochanan Weiniger píše o mikulovském rodáku Hieronymu Lormovi (1821-1902), známém především tím, že vytvořil dotykovou abecedu pro hluchoslepé. Autorka se však zaměřuje na Lormovy pozdní filozofické texty, sepsané z pozice asimilovaného Žida, zabydleného v moderním, nenáboženském (či postnáboženském) světě. ¦ Teoretik umění a básník Jindřich Toman se zabývá Příběhy z ghetta překladatele a autora Siegfrieda Kappera (1821-1879), pokládaného za prvního židovského básníka, jenž psal česky, a velkého obhájce a propagátora česko-židovského "spolku". V jeho textech odehrávajících se v ghettu však Toman překvapivě nachází tragické zápletky, které z takového svazku plynou… ¦ Osobnost hebraisty, odborníka na judaismus období Druhého chrámu, profesora Davida Flussera (1917-2000) asi není nutné představovat. V ročence přinášíme dvě jeho přednášky na téma Židovské prameny raného křesťanství, které v osmdesátých letech 20. století připravil pro armádní rozhlasové vysílání v Izraeli. Díky tomuto formátu je Flusserovo životní téma podáno velmi přístupným a živým způsobem. ¦ K zahraničním současným židovským autorům, kteří se čtenářům ročenky představují poprvé, patří například architekt, básník a esejista z prostředí sovětské neoficiální kultury Michail Ajzenberg (1948), či americký básník Stanley Moss (1925). Oba si rozhodně zasluhují pozornost. ¦ A překvapením možná budou komentáře k Tóře od rabína Davida ben Yarona, který před lety působil v pražské obci jako "hostující rabín".
Text, který letošní ročenku otvírá, je výběr z nejstarší dochované sbírky chasidských vyprávění Šivchej ha-Bešt (Velebení Ba'al Šem Tova) z roku 1814, který uspořádal, přeložil a úvodní studií opatřil judaista Pavel Sládek, působící na FF UK. Počátky židovské emancipace a tzv. toleranční patent pro české Židy jsou tématem, jemuž se věnuje historička a hebraistka Iveta Cermanová, působící v Židovském muzeu v Praze. Jindřich Toman, profesor a vedoucí katedry slavistiky Michi-ganské univerzity v USA, v ročence publikuje doslov, který napsal k anglickému vydání Žalozpěvu za 77 297 obětí Jiřího Weila v roce 2020. Daniel Boušek, působící na FF UK na oboru hebraistika, v ročence publikuje studii Judeo-arabština a judeo-arabská literatura. Delmore Schwartz proslul v newyorských intelektuálních kruzích zejména povídkou Zodpovědnost se započíná ve snech, kterou přinášíme v novém překladu. Ota B. Kraus, od jehož narození uplynulo v září 2021 rovných sto let, je zastoupen povídkou Strawberry Fields (dávno před Beatles), která dosud nebyla publikována. Lali Michaeli, izraelskou básnířku původem z Gruzie, představuje několika překlady z hebrejštiny Michaela Rozov. Jindřich Vacek, překladatel z hebrejštiny, francouzštiny a z jidiš, vydal v roce 2021 knihu pamětí Všechny moje toulky, ze které přetiskujeme dvě ukázky. Rozsáhlou ukázku před-stavuje i část autobiografické povídky Zbožné lži americké autorky žijící v Německu Irene Dische. Básník Tim Postovit, narozený v roce 1996 v Kyjevě, strávil rané dětství v Izraeli a od svých šesti let žije v Česku. Je autorem knih Magistrála (2019) a Motýlí pavilon (2021), ze kterých jsme vybrali pět básní. Povídka čtenářům dobře známého Davida J. Novotného Návrat do Josefova celou ročenku uzavírá. (
