Focusing on the meaning of space for the French and the connection between the nation's history and its geography, this is the second volume in the translation of Nora's "Les Lieux de memoire". The essays gathered here cover essential approaches to French space: external and internal boundaries, the base unit of local space, and more.
The third and final volume in Pierre Nora's award-winning (for Volume I) REALMS OF MEMORY, which includes groundbreaking discussions of France's past, powerfully demonstrates how a nation can both recover and rediscover its identity through remembrance, how rewriting history can forge new paradigms of cultural identity, and how meanings attached to an event can be as significant as the event itself. 146 illustrations.
The collection features ten pivotal essays that significantly contribute to the field of French historiography. Each essay explores various aspects of historical interpretation and methodology, offering insights into the evolution of historical thought in France. Through these contributions, the book highlights key themes and debates that have shaped the understanding of French history.
Statt 39,90 € jetzt nur noch 18,00 € In sechzehn Essays entsteht ein lebendiges Panorama der Erinnerungslandschaft Frankreichs, das von historischen Ereignissen bis zu kulturellen Symbolen reicht. Die Autoren beleuchten zentrale Erinnerungsorte, die das kollektive Gedächtnis der Nation prägen, darunter der königliche Hof, Jeanne d'Arc, die Französische Revolution, Verdun, Vichy, Marcel Prousts „Auf der Suche nach der verlorenen Zeit“ und die Tour de France. Es geht nicht um eine bloße Aufzählung von Ereignissen, sondern um eine Symbolgeschichte, die untersucht, wie diese Orte im Gedächtnis der Franzosen fortleben. Die Essays bieten eine tiefgehende Reflexion über die Verbindung zwischen Geschichte und Gedächtnis, indem sie zeigen, dass die Erinnerung an bestimmte Orte und Ereignisse weit über nationale Grenzen hinausgeht. Diese glänzend geschriebenen Beiträge eröffnen neue Perspektiven auf die französische Identität und deren historische Wurzeln und laden dazu ein, die komplexen Facetten des französischen Gedächtnisses zu erkunden.
Alain Finkielkraut byl zvolen do Francouzské akademie do křesla číslo 21, které se uvolnilo smrtí Féliciena Marceaua, a stal se tak 727. akademikem. Na slavnostním zasedání 28. ledna 2016 přednesl svůj první proslov, v němž poděkoval a vzdal hold svému předchůdci. Proslovy nových členů akademie mají dlouhou tradici, zaměřují se na laudatio, chválu jak nového člena, tak jeho předchůdce. Finkielkraut, esejista a filozof, v roce 2014 podal portrét Féliciena Marceaua, jehož minulost byla komplikovaná kvůli obvinění z kolaborace. Finkielkrautovo hodnocení ukazuje jeho velkorysost a kritický úsudek, zatímco Pierre Nora, historik, navázal na jeho proslov úvahami o krizi kultury a národa, což jsou otázky aktuální i v českém prostředí. Dialog mezi akademiky je jiskřivý, s humorem kontrastujícím s vážností situace. Česká kulturní veřejnost ocení výměnu názorů mezi Finkielkrautem a Norou, kteří prošli složitým názorovým vývojem. Čtenáři se seznámí s myšlenkami francouzských akademiků, kteří reflektují historii, vlastenectví, imigraci, roli médií a krizi tradiční politiky. Nad tím vším se klene vědomí, že kritické myšlení otevírá cestu k svobodě jednotlivce i společnosti.
À la fin d'Apostrophes, en 1990, Bernard Pivot avait accepté de se livrer avec moi à un jeu régulier de questions et réponses écrites qui avait abouti au Métier de lire. C'était la première fois que l'animateur d'une grande émission culturelle s'expliquait sur son travail, sa technique, ses trucs et sur l'étrange métier qu'il avait fait pendant quinze ans : lecteur public ! À la fin de Bouillon de culture, et à l'occasion du passage de son livre en Folio, Bernard Pivot récidive, complète et conclut. Une expérience unique.
II Nouvelles approches
Près de 5 000 pages, 103 collaborateurs, 133 articles... Si l'aspect monumental des Lieux de mémoire impose le respect, il ne doit pas cependant donner le vertige au lecteur. À l'origine du projet, Pierre Nora voulait établir un inventaire des lieux où s'est incarnée la mémoire nationale dans sa dimension symbolique. L'ensemble se présente donc comme une étude de cas, évitant les généralités abstraites. Les auteurs nous dévoilent les sources du succès d'oeuvres que leur aspect patrimonial avait fini par rendre exemptes d'interrogations (les monuments aux morts, le drapeau bleu blanc rouge, La Marseillaise...). Tout l'intérêt de ce travail d'historiens est de nous prouver que la mémoire collective fonctionne selon des principes qui n'ont rien de commun avec la critique historique : le souvenir fonde un lien d'identité plus qu'il ne restitue le passé. Cette perspective novatrice a été féconde. Au projet initial sont venues s'ajouter des contributions multiples. Le résultat est passionnant. --Stéphane Pares
