Životní příběh faráře Církve československé (husitské) Václava Mikuleckého. Kniha je koncipována do tří hlavních částí: životní příběh faráře V. Mikuleckého, textové přílohy a edice dokumentů, které pocházejí zejména z Archivu pražské diecéze CČSH a ze soukromých zdrojů.
Monografie o České pravoslavné církvi se zaměřuje na období 1938–1945, které bylo dosud málo probádáno. Pravoslavní „Gorazdova směru“ byli v české společnosti menšinou, avšak jejich odkaz v protinacistickém odboji je nezanedbatelný. Po odhalení sedmi československých parašutistů v pravoslavném chrámu v Resslově ulici v Praze čelili věřící této církve bezprecedentní perzekuci. Dne 3. září 1942 byli kaplan Vladimír Petřek, předseda sboru starších Jan Sonnevend, farář Alois Václav Čikl a vladyka Gorazd odsouzeni k trestu smrti. Mnoho dalších pravoslavných rodin bylo zadrženo a jejich členové zahynuli v mauthausenském bunkru. Publikace se snaží poskytnout komplexnější pohled na toto téma, včetně dosud neznámé kapitoly o kolaboraci některých duchovních. Období 1938–1945 vyvstává s řadou otázek týkajících se existence církve, jako například jak probíhaly „námluvy“ o jejím přičlenění pod správu berlínského arcibiskupa Serafima, jaké další bolesti musela překonávat, a jak byla nacistickou perzekucí postižena laická část. Autor se snaží na tyto otázky odpovědět a součástí publikace jsou biografické medailony duchovních a perzekvovaných laiků. Závěrečná část obsahuje 35 převážně nepublikovaných dokumentů.
Kniha je první souhrnnou syntézou dějin Církve československé (husitské) v období druhé republiky a nacistické okupace. Primárně se zaměřuje na perzekuci a rezistenci tohoto po římskokatolické církvi druhého nejpočetnějšího církevního společenství v Protektorátu Čechy a Morava. Za více než deset let se autorovi podařilo shromáždit širokou škálu archivních pramenů a vytvořit z nich obraz zápasu církve s okupační a protektorátní správou po březnu 1939, který se odrážel v jejím fungování a vnitřní struktuře. Jednotlivé kapitoly zachycují restriktivní zásahy, stěžejní oblasti církevního života a události, s nimiž se musela CČS(H) v letech 1938–1945 vyrovnávat. Čtenáři se tak mohou seznámit s momenty, kdy byla výrazněji ohrožena samotná existence církve. Detailně je popsán celý proces nucené změny jejího názvu. Monografie též mapuje zapojení věřících v domácím i zahraničním odboji, celou škálu sociálních aktivit nebo vztah CČS(H) k pronásledovaným Židům. Nesoustřeďuje se však pouze na území protektorátu, nýbrž ukazuje, že se změny na evropském kontinentu bolestně dotýkaly také života věřících na Slovensku nebo třeba na Těšínsku. Posláním křesťanské církve není zůstávat izolovaným a od lidského života odděleným společenstvím. Kněz nemá právo vyznávat Boha, pokud nebere vážně bolest svých bližních. Čtenáři v knize najdou údaje o počtech usmrcených a vězněných duchovních CČS(H) v letech 1939–1945. Jejich jména se tak po více než 70 letech vracejí do povědomí veřejnosti.
Kniha představuje první souhrnnou syntézu dějin Církve československé (husitské) během druhé republiky a nacistické okupace, zaměřující se na perzekuci a rezistenci tohoto druhého nejpočetnějšího církevního společenství v Protektorátu Čechy a Morava. Autor shromáždil širokou škálu archivních pramenů, které ilustrují zápas církve s okupační a protektorátní správou po březnu 1939, reflektující se v jejím fungování a vnitřní struktuře. Kapitoly zachycují restriktivní zásahy, klíčové oblasti církevního života a události, s nimiž se CČS(H) musela vyrovnávat v letech 1938–1945, včetně momentů ohrožujících její existenci. Detailně je popsán proces nucené změny názvu církve. Monografie také mapuje zapojení věřících v domácím a zahraničním odboji, sociální aktivity a vztah CČS(H) k pronásledovaným Židům. Kniha se neomezuje pouze na území protektorátu, ale ukazuje, jak změny na evropském kontinentu ovlivnily život věřících na Slovensku a v Těšínsku. Posláním křesťanské církve je být součástí lidského života, a kněz by měl brát vážně bolest svých bližních. Čtenáři zde naleznou údaje o usmrcených a vězněných duchovních CČS(H) v letech 1939–1945, jejichž jména se po více než 70 letech vracejí do povědomí veřejnosti.
Dvanáct příběhů příslušníků Československé církve (husitské) vězněných po únoru 1948.
