Adolf Loos was een Oostenrijkse architect die een onuitwisbare stempel drukte op de Europese moderne architectuur. Via zijn geschriften, met name het essay "Ornament en Misdaad", verwierp hij de esthetische principes van de Weense Secessie en droeg hij bij aan de theoretische fundamenten van het modernisme. Loos' essays, vaak in een provocerende stijl geschreven, onderzochten de relatie tussen culturele vooruitgang en de afwezigheid van ornamenten, met het argument dat decoratie de veroudering van een object onnodig versnelt. Zijn architectuur beïnvloedde de minimalistische benadering van de moderne architectuur, hoewel sommige van zijn eigen interieurs verrassend rijk versierde elementen bevatten, die echter "organische" integraties waren in plaats van overbodige toevoegingen.
Adolf Loos (1870-1933) is recognized today as one of the great masters of modern architecture. He did not leave a unified oeuvre but articles scattered through journals and newspapers. This collection of forty-two articles complements the volume Ornament and Crime. Together the two volumes represent more or less the complete writings of Adolf Loos
Originally published as a catalogue to accompany an exhibition with the same name in 1987, this new edition re-examines the respective merits of two giants of Modern Architecture Adolf Loos and Le Corbusier. As well as featuring writings by the two architects, the book illustrates their respective evolution, with detailed reference to their domestic projects, ranging from the Strasser House (1919) to the Last House (1932), and from the Maison Domino (1915) to Villa Savoye (1932). Features major contributions form Beatriz Colomina, Jan de Heer and Max Risselada, among others.
This text covers the full range of architect Adolf Loos's work in both new and archival photography. The projects captured include the Karntner (American) Bar, the Steiner House, the Scheu House, the Moller and Muller houses, and the Goldman and Salatsch Building.
Der Achitekt und Journalist Adolf Loos hatte zu allem eine Meinung und wusste auf jede Frage eine Antwort – vor allem, wenn es ums Bauen, Wohnen und den guten Geschmack ging. Loos, der zahlreiche Wohnungen plante und einrichtete, setzte stets auf klassische und praktische Möbel und verpönte ständig wechselnde Modetrends und die Vergeudung edlen Materials. Er forderte Stilmix statt Garniturdenken und Geschmacksfreiheit statt Einheitsbrei. Genauso wie guter Geschmack zeitlos ist, sind Loos’ amüsante Texte zum Thema zeitgemäß wie eh und je.
Revolutionary essays on design, aesthetics and materialism - from one of the great masters of modern architecture Adolf Loos, the great Viennese pioneer of modern architecture, was a hater of the fake, the fussy and the lavishly decorated, and a lover of stripped down, clean simplicity. He was also a writer of effervescent, caustic wit, as shown in this selection of essays on all aspects of design and aesthetics, from cities to glassware, furniture to footwear, architectural training to why 'the lack of ornament is a sign of intellectual power'. Translated by Shaun Whiteside With an epilogue by Joseph Masheck
Ein Kampf gegen Vergeudung edlen Materials, leere Ornamente und unnötigen Aufputz war kompromisslos, von seinen Anhängern wird er als der Architekt des modernen Geistes gefeiert. Nur wenigen sind seine amüsanten philosophisch-literarischen Texte über modische Erscheinungen und das Prinzip der Bekleidung bekannt. Inzwischen genießt Adolf Loos als Apostel der zeitgenössischen Bau- und Lebensweise Kultstatus. Sein schriftstellerisches Werk hat bis zum heutigen Tag Gültigkeit und wirkt in viele moderne Lebensbereiche hinein. Erstmals wird nun der „Loos'sche Dresscode" in englischer Übersetzung (mit einer kulturgeschichtlichen Einführung in die Zeit von Adolf Loos) präsentiert. Denn so viel guter Geschmack muss verbreitet werden.
Adolf Loos, který na přelomu století svou kritikou současné kultury „literárně“ zboural zastaralé stavby historismu, by dnes asi dostal titul guru lifestylu. Jeho životní styl byl svobodný a přijímající podněty z celého. Pro tehdy jen malý okruh přátel a umělců byl hvězdným architektem.
Kniha uvádí Loosovy články a referáty otištěné ve vídeňských listech v letech 1900-1930 a byla do ní zařazena i známá studie Ornament je zločin. Soubor Loosových statí z období 1900-1930 obsahuje komentáře a hodnocení nejrůznějších témat týkajících se "životního stylu“ a architektury tehdejší doby. Adolf Loos je prorok. V době, jež holdovala tomu nejjalovějšímu elekticismu, hlásal vývoj, který se dnes realizuje. Jeho duch, exaktní, zářivý... jeho "common sense" se neúprosně staví proti nesprávným dekorativním tendencím let před první světovou válkou. WALTER GROPIUS On sám vytvořil v rozporu se svou dobou a ještě i s duchem dnešní věcnosti ne proto, aby dělal něco nového, spolu se svými žáky, maje před sebou materiál a nástroje a před očima plán, prostory plné kouzla lidskosti, v nichž lidé bloudící bezútěšně světem vyciťovali jako Boží zázrak Mozartovy harmonie, ale (a opět se o ně jako první zasazoval Loos) i ty Schönbergovy. OSKAR KOKOSCHKA
