Daniel Boušek Boeken

První část knihy tvoří editorova studie pojednávající o historickém vývoji polemiky, kterou islám od svého vzniku vedl s „vlastníky Písma“, tj. křesťany a především Židy. V průběhu staletí se tato polemika, kterou započal už Korán, soustředila na tři protichůdné a vzájemně se překrývající teze: Židé i křesťané zfalšovali Bibli, islám abrogoval předchozí monoteistická zjevení a Bible obsahuje předpovědi příchodu Muhammada a islámu. Výklad je založen na rozboru děl dvou předních islámských autorů: andaluského literáta a teologa Ibn Hazma a židovského konvertity k islámu Samaw´ala al-Maġribīho. Druhá část obsahuje komentované překlady tří děl těchto autorů: pasáž o judaismu z Knihy pojednání o náboženstvích, sektách a herezích a Polemiky s Židem Ibn al-Naġrīlou od Ibn Hazma, a dále spis Samaw´ala al-Maġribīho Umlčení Židů, zahrnující kromě polemiky i autobiografické líčení Samaw´alovy cesty ke konverzi.

Kniha úlevy je v kontextu židovské středověké literatury jedinečným dílem. Jde o první ucelenou sbírku vyprávění v židovské středověké literatuře vůbec, a zároveň o první sbírku, u níž známe jméno autora a čas sepsání: v polovině 11. století ji napsal rav Nisim ben Ja'akov ibn Šáhín, jeden z největších učenců tzv. ga'onského období a představený kajruvánské židovské komunity. Podnětem k jejímu sepsání byla žádost, s níž se na rava Nisima obrátil jeho příbuzný, aby mu příběhy „našich nejlepších a nejvznešenějších učenců Talmudu blahé paměti“ o Boží spravedlnosti dodal víru a poskytl útěchu v žalu ze smrti jeho syna. Výsledkem byla judeoarabská sbírka vyprávění, majících za cíl utěšit a poučit ve věcech náboženského práva a víry, zvláště pak v otázkách odměny a odplaty ve světě příštím.

Místa náboženských poutí v hebrejské cestopisné literatuře z 12 - 16. století

Kniha se soustřeďuje na středověkou židovskou apologetiku s islámem, a to zejména na dílo dvou jejích čelných představitelů: barcelonského rabína Šelomo ibn Adreta (cca 1235 – 1310) a rabína Šimona ben Cemach Durana (1361–1444), který působil v Alžíru. Překlad jejich apologetik – Pojednání proti muslimovi a Luk i štít – představuje českému čtenáři v podstatě jediné židovské středověké monografické polemiky s islámem, které se dochovaly. V případě Ibn Adretova Pojednání proti muslimovi je navíc cenná skutečnost, že jde o přímou odpověď na Ibn Hazmovu polemiku obsaženou v díle Názory na náboženství, sekty a hereze, jehož překlad je součástí již vydané autorovy knihy s názvem Polemika islámu s judaismem a hebrejskou Biblí ve středověku. Ibn ?azm a Samaw?al al-Magribi (Academia 2013). Oba židovští autoři ve svých dílech apologeticky pojednávají o třech hlavních tématech islámské polemiky s judaismem: o zfalšování hebrejské Bible, o předpovědi příchodu proroka Mu?ammada a především o abrogaci Mojžíšova Zákona. Průvodní studie zasazuje oba texty do historického a myšlenkového kontextu.