Miloš Kučera Boeken

Neboť hvězd skákalo nespočet / Denn es sprangen Sterne ungezählt: Lyrika 1922–1926. Svazek I. První díl trojsvazkového výboru z díla pražského rodáka a klasika moderní poezie 20. století přináší básně z autorovy pozůstalosti. Jedná se o texty pocházející z jeho zralého období, které sám básník nezařadil do žádné sbírky, a byly publikovány pouze časopisecky, případně v antologiích. Z těchto básní, jež plně reprezentují bohatou tematickou a výrazovou paletu jeho pozdní tvorby, bylo doposud do češtiny přeloženo jen nemnoho a tuto citelnou mezeru se pokouší zacelit tento svazek. Zrcadlové dvojjazyčné vydání má umožnit českému čtenáři poznat zvláštnosti autorské poetiky, jak v originále, tak v překladu, a tím plněji uchopit komplexní celek významného lyrického díla. Překlad Miloš Kučera a doslov Viera Glosiková.

Zdrojem pohádky je častý sen nějakých v historii ztracených jednotlivých dětí, který se pak vyprávěný objevil v různých variacích ve folklóru a mohl být následně zapsán či přepsán sběratelem. Ideální konfigurace: rodiče vyprávějí nebo čtou před spaním jinému, svému dítěti takovou pohádku, o níž nevědomě tuší, že mu její problematika „straší“ v hlavě, že by se mu mohla zdát; tím mu indukují takový průběh snu, kde budou moci být latentní témata probrána a který většinou skončí happy endem.

Kniha obsahuje nový překlad Freudovy „Analýzy fobie pětiletého chlapce“ s komentářem pod čarou, kondenzaci Lacanova semináře o Hansovi a alternativní pohled na Hansovu fobii, opřený o jiné interpretační schéma. V lednu 1908 posílá účastník vídeňských psychoanalytických setkání Freudovi zprávu o svém téměř pětiletém synovi Hansovi, který má strach, že ho na ulici kousne kůň. Tím začíná historicky první psychoanalýza dítěte, prováděná otcem s Freudovými radami a jedním osobním setkáním. Hans si uvědomuje Freudovu roli a naléhá, aby se „profesorovi“ napsalo o jeho fantaziích. Hans se prostřednictvím svých fantazií uzdravuje a nakonec sděluje, jak mu instalatér „vyměnil“ jeho genitálie. Otec a Freud chápou, že Hans úspěšně vyřešil svůj oidipský komplex a zbavil se strachu z otce, symbolizovaného koněm. V roce 1922 se Hans, nyní devatenáctiletý mladík, setkává s Freudem a přiznává, že si ze svého dětství nic nepamatuje. Freud je spokojen, že analýza dítěti neublížila. S dalšími generacemi psychoanalytiků však přicházejí nové interpretace. Nejrozsáhlejší pochází od J. Lacana, který zpochybňuje Hansovo zvládnutí oidipského komplexu a naznačuje, že jeho vztah k ženám bude poznamenán rivalitou.

Monografie představuje úvod do Freudova učení, klade si otázky, jak Freud přemýšlel, na jaký rozpor nebo nedostatek svých předchozích textů reagoval, ale také, jak mohou být další interpretace či resumé jeho díla zavádějící. Vybraná série Freudových děl představuje korpus dat, jímž nás autor chronologicky provází. Obsahová osa knihy je výsledkem určitého předběžného čtení Freuda a programového přístupu k němu. Autor si na základě dosavadní zkušenosti vybírá určité hledisko – hledisko pudu –, který podle názoru autora odlišuje freudismus od ostatních myšlenkových proudů, a k některým bodům – k průběžným prvotním interpretacím – se po dočtení Freudových textů znovu vrací.

Kniha Miloše Kučery je stejně jako jeho předchozí práce „Sonette an Orpheus“: Interpretace (a překlad) zaměřena proti patetizaci Rilkovy poezie. Také „Duineser Elegien“ přinášejí nejen nový překlad Rilkovy sbírky, ale především interpretaci a rozbor každého verše, včetně reflexí předchozích překladů a také výklad Jacoba Steinera.

První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvec bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla, byl slovy Maxe Broda poety christianissimuse.

Autoři z Pražské skupiny školní etnografie se věnují dětským hrám na sbírce 1600 záznamů od 1. do 9. třídy. Jedná se o sbírku tzv. her tradičních, folklorních, které školní děti reálně hrály v letech 1995-2000. Čtenář, který se o hry školních dětí doposud hlouběji nezajímal, bude zřejmě překvapen jak jejich rozmanitostí, tak objevnými souvislostmi, které mu autoři ve svých výkladech nabízejí k úvahám. Pro učitele, kteří o dětských školních hrách dobře vědí a leckdy se stávají jejich víceméně nedobrovolnými aktéry, může tato kniha mít kromě odborného přínosu i půvab příběhů důvěrně známých míst.

Edice Receptář 2/2015 - obsahuje: -Vynikající recepty na jídla z hub. -jak houby uchovat k pozdějšímu použití, -jak pěstovat houby na substrátech a na dřevě, -vypěstujte si nejúčinnější léčivé houby, -nejčastější chyby při pěstování a další.

Kniha přináší interpretace básní jedné z Rilkových stěžejních sbírek, česky známé jako „Sonety Orfeovi“. Po německém znění každého sonetu následuje doslovný překlad, poté komentář autora a résumé komentáře německého rilkologa Hermanna Mörchena (orientovaného heideggerovsky) a Ernsta Leisiho (orientovaného na sémantický strukturalismus); porovnávány jsou přitom též interpretace v českých překladech (V. Renč, V. Holan, J. Pokorný, T. Vítek, A. Misař, M. Suchomel). Práce je zaměřena proti patetizaci Rilkovy poezie. Závěrečnou část tvoří vlastní překlad „Sonetů Orfeovi“.