Ondřej Koupil Boeken

Nejstarší český letopisec, pražský kanovník Kosmas, se narodil kolem poloviny 11. století a zemřel 21. října 1125. Ve svém latinsky psaném díle Kronika Čechů shromáždil dostupné údaje z ústní a literární tradice, historických pramenů i vlastní zkušenosti a vytvořil poutavý, i když ne vždy pravdě odpovídající obraz prvopočátků a rané historie etnika, jež vybudovalo český stát. Kosmas zformuloval prvotní podobu státní ideje, jež se v určitých aspektech uplatňuje i v současné době. Klasický, do jisté míry modernizovaný překlad K. Hrdiny a M. Bláhové doplňuje předmluva a poznámkový aparát předního znalce českých dějin Martina Wihody.

„Mezi mysliteli starověku je Augustin jediný, kdo chápe ty nejniternější pocity moderního člověka,“ prohlásil španělský filosof Ortega y Gasset. Duchovní autobiografie svatého Augustina patří vedle Bible a Následování Krista ke stálicím na pomyslném nebi duchovní literatury. Nadčasová popularita knihy spočívá hlavně v tom, že s nevídanou autentičností svědčí nejen o lidské křehkosti, ale i o palčivém hledání a nacházení toho nejpodstatnějšího v životě člověka. Poslední, opakovaně vydávaný český překlad Vyznání pochází z roku 1926 a jazykově už notně zastaral. Karmelitánské nakladatelství přináší nový překlad díla pro čtenáře 21. století, doplněný o odborný úvod, vysvětlivky a rejstříky.

- historie kláštera, průvodce, benediktinský život Stručný průvodce je tematicky rozdělen na tři části: v první nás seznamuje s historií nejstaršího mužského kláštera v Čechách a s činností jednotlivých břevnovských opatů. Druhá část pojednává o architektuře a výzdobě kláštera a zvláště kostela sv. Markéty. Zmínku najdeme i o kryptě kostela. Třetí část přibližuje život komunity benediktinů. Text doplňují fotografie, reprodukce obrazů a plánek areálu. V závěru je stručný přehled literatury. 3.vydání

Květen není původní báseň, ale žánrový experiment založený na mezitextovém navazování. Přebásnění kanonické básně Karla Hynka Máchy je v něm a v připojeném doslovu pojato jako „rekompozice“ a pokus uplatnit postupy obvyklé při překladu mezi odlišnými jazyky. Pro některé je myšlenka „sáhnout na“ Máj bizarní. Jiným tento krok poskytne vhled do básně, která je téměř dvě stě let od svého vzniku jazykově přeci jen obtížně přístupná. Myslí se na dvojí publikum: na ty, kdo Máj důvěrně znají a sledují detaily rekompoziční práce, a na ty, kdo si na experimentální poetický jazyk první třetiny 19. století teprve zvykají. Květen, ilustrovaný Janem Koupilem, je prezentován jako dialog se starou básní. Paralelně s ním je otištěn text Máchova Máje z kritické hybridní edice M. Charypara, J. Flaišmana a M. Kosáka.

Poslední srdce. Ostré skály. Naftový motor. Tajné zprávy. A všude zelená a hnědá. Hnůj. — Černá koruna a nelehký úkol. Co všechno ukazuje k cíli? Starý hrad. Starý muž. Tři barvy vlasů. Černá koruna. — Ilustrovaná knížka Poslední srdce skrývá dva pohádkové příběhy ze dvou světů. Přečte si je dospělý, který nepovažuje pohádky za dětské, a dítě, které z příběhů pro dospělé nevylučuje pohádkové srdce. Poslední srdce.

Když se chorobopis mění ve scénář a všechno v dávnou vzpomínku, opakují a připomínají se děje, které patří do minulého světa a jsou skryté uvnitř v nás. Byl Sigmund Freud dobrý beletrista? Můžeme domyslet a rekomponovat příběh slečny z uherského venkova a vydat se s ním přes oceán? Napoví něco elektroprognostika, nebo budeme konečně muset přejít od činů k slovům?

Kniha propojuje do jednoho celku šíře koncipovanou studii o vztahu českých jezuitů 16. a 17. století k jazykové reflexi a reflexi češtiny, portréty jezuitů Ioanna Drachovia († 1644) a Matěje Steyera († 1692) a rozbory jejich mluvnic, přílohy s biografickými prameny (elogium M. Steyera vydal a přeložil Martin Svatoš) s kritickými edicemi zkoumaných textů, latinsky psané mluvnice a poutavě česky zpracované příručky Steyerovy: Ioannes Drachovius SI: Grammatica Boëmica (Olomouc 1660); Matthias Steyer SI: Výborně český způsob, jak se má po česku dobře psáti neb tisknouti (Praha 1668).Edice jsou doplněny rejstříky příkladových slov, celá kniha indexem osobních jmen.

Moderní vydání klášterní kroniky břevnovsko-broumovského benediktina Jeronýma Růžičky z poloviny 19. století. Text v dobovém českém překladu z 19. století je pravopisně upraven a věcně komentován (J. Šrámek, O. Koupil), knihu doplňují úvodní texty s historickými informacemi (O. Koupil, D. Foltýn, J. Šrámek, M. Mádl), rejtříky a v neposlední řadě desítky barevných reprodukcí nástěnných maleb z benediktinských klášterů v Břevnově a Broumově.

V roce 1950 byl břevnovský klášter obsazen a řeholníci v něm nesměli nadále zůstat. Benediktinská komunita přesto nezanikla. Mniši procházeli internací, vězením nebo jim nebylo dovoleno studovat a pracovat v duchovní správě, odcházeli do exilu, ale příslušnosti k Břevnovu se nevzdávali. Petr Siostrzonek (1957) se během teologických studií seznámil s břevnovským převorem Alešem Gwuzdem a s řádovým jménem Prokop se také stal břevnovským benediktinem. Své »benediktinské« osudy a hlavně nejnovější dějiny nejstaršího mužského kláštera v Čechách v přelomové době 1989—1999, kdy se břevnovský klášter podařilo pod opatem a poté arciopatem Anastázem Opaskem znovu oživit, rekapituluje formou rozhovoru, »besed«. Kromě konkrétních vzpomínek na cesty, které vedly k dnešku, se v besedách dostalo i na obecnější otázky mnišského života a vztahu kláštera a jeho okolí. Fotografický doprovod tvoří snímky z klášterního archivu nebo z jedinečného cyklu Jindřicha Štreita, který vznikl v roce 1993, kdy klášter slavil milénium od svého vzniku.

Katalog k výstavě mluvnic češtiny, kterou společně pořádají a (září 2015 až únor 2016), pojatý jako kniha systematicky mapující gramatiky češtiny od první mluvnice češtiny (1533) po vědecké mluvnice Jana Gebauera. Svět českého mluvnictví je tu představen jednak v syntetické studii, která mapuje proměny "žánru" od individuálně zpracovaného pokusu spojit mluvnickou nauku latinské tradice a češtinu po standardizované příručky, jednak v katalogu reprezentativního souboru 65 mluvnic různých typů, napsaných česky, latinsky nebo německy. Reflexe jazykových otázek byla v dějinách kultury českých zemí vždycky důležitá a na příkladu mluvnic tak lze osudy této kultury dobře sledovat. Knihu doprovází reprodukce popisovaných tisků, původní portréty autorů mluvnic (Miroslav Koupil) s biografickými medailony, bibliografie a jmenný rejstřík.

Druhé vydání knihy, která komplexně představuje práci nejstarších gramatiků českého jazyka v 16. a 17. století na pozadí tradic, které formovaly jejich myšlení. První kapitola sleduje vznik gramatografie v rámci starověké filologie. Kapitola druhá se postupně zabývá autory jednotlivých mluvnic (jsou to autoři mluvnice náměšťské, Jan Blahoslav, Matouš Benešovský-Philonomus, Vavřinec Benedikt Nudožerský, Jan Drachovský, Matěj Václav Štajer, Jiří Konstanc a anonymní autor mluvničky Prima principia). Třetí kapitola podrobuje jejich dílo analytickým sondám. Poslední kapitola vyzvedává jako syntézu předcházejících gramatik Čechořečnost Václava Jana Rosy. Exkurzy odbočují k postavám Jana Caramuela z Lobkovic a Matouše Benešovského.