Ondřej Koupil Boeken

Nejstarší český letopisec, pražský kanovník Kosmas, se narodil kolem poloviny 11. století a zemřel 21. října 1125. Ve svém latinsky psaném díle Kronika Čechů shromáždil dostupné údaje z ústní a literární tradice, historických pramenů i vlastní zkušenosti a vytvořil poutavý, i když ne vždy pravdě odpovídající obraz prvopočátků a rané historie etnika, jež vybudovalo český stát. Kosmas zformuloval prvotní podobu státní ideje, jež se v určitých aspektech uplatňuje i v současné době. Klasický, do jisté míry modernizovaný překlad K. Hrdiny a M. Bláhové doplňuje předmluva a poznámkový aparát předního znalce českých dějin Martina Wihody.

Augustinova Vyznání patří nejen k nejčtenějším dílům evropské literatury, nýbrž i k dílům nejvíce vystaveným nepochopení a dezinterpretaci. Čtenář, který se nechá unést autobiografickými pasážemi, totiž často zapomíná, že se jedná o komplikované filozofické a teologické dílo, jež nelze pochopit bez hlubší znalosti intelektuálního prostředí, v němž vzniklo. Jedná se o autobiografický text s jakýmsi filozoficko-teologickým dodatkem, nebo naopak o filozoficko-teologický traktát s nečekaně dlouhou autobiografickou předmluvou? Na tyto otázky se pokouší odpovědět úvodní studie. Z Augustinova literárního odkazu, který čítá několik stovek spisů, patří nepochybně k nejznámějším a nejpřekládanějším jeho Vyznání (Confessiones). V tomto díle se autor vyznává z prohřešků svého mládí a intelektuálního tápání, pokud jde o pravou podstatu Boha. První autobiografie v evropské literatuře dodnes fascinuje bezprecedentní emocionalitou jazyka a mírou sebeodhalení člověka, jenž hledá tváří v tvář Bohu svou vlastní identitu, a neztrácí ani dnes nic na své naléhavosti.

- historie kláštera, průvodce, benediktinský život Stručný průvodce je tematicky rozdělen na tři části: v první nás seznamuje s historií nejstaršího mužského kláštera v Čechách a s činností jednotlivých břevnovských opatů. Druhá část pojednává o architektuře a výzdobě kláštera a zvláště kostela sv. Markéty. Zmínku najdeme i o kryptě kostela. Třetí část přibližuje život komunity benediktinů. Text doplňují fotografie, reprodukce obrazů a plánek areálu. V závěru je stručný přehled literatury. 3.vydání

Květen není původní báseň, ale žánrový experiment založený na mezitextovém navazování. Přebásnění kanonické básně Karla Hynka Máchy je v něm a v připojeném doslovu pojato jako „rekompozice“ a pokus uplatnit postupy obvyklé při překladu mezi odlišnými jazyky. Pro některé je myšlenka „sáhnout na“ Máj bizarní. Jiným tento krok poskytne vhled do básně, která je téměř dvě stě let od svého vzniku jazykově přeci jen obtížně přístupná. Myslí se na dvojí publikum: na ty, kdo Máj důvěrně znají a sledují detaily rekompoziční práce, a na ty, kdo si na experimentální poetický jazyk první třetiny 19. století teprve zvykají. Květen, ilustrovaný Janem Koupilem, je prezentován jako dialog se starou básní. Paralelně s ním je otištěn text Máchova Máje z kritické hybridní edice M. Charypara, J. Flaišmana a M. Kosáka.

Poslední srdce. Ostré skály. Naftový motor. Tajné zprávy. A všude zelená a hnědá. Hnůj. — Černá koruna a nelehký úkol. Co všechno ukazuje k cíli? Starý hrad. Starý muž. Tři barvy vlasů. Černá koruna. — Ilustrovaná knížka Poslední srdce skrývá dva pohádkové příběhy ze dvou světů. Přečte si je dospělý, který nepovažuje pohádky za dětské, a dítě, které z příběhů pro dospělé nevylučuje pohádkové srdce. Poslední srdce.

Když se chorobopis mění ve scénář a všechno v dávnou vzpomínku, opakují a připomínají se děje, které patří do minulého světa a jsou skryté uvnitř v nás. Byl Sigmund Freud dobrý beletrista? Můžeme domyslet a rekomponovat příběh slečny z uherského venkova a vydat se s ním přes oceán? Napoví něco elektroprognostika, nebo budeme konečně muset přejít od činů k slovům?