Hana Lundiaková Boeken

Svůj výrazný talent potvrdila Hana Lundiaková (1977) opakovanou publikací v časopisech (Tvar) a čítankách (Ty, která píšeš; Divoká jízda). Její debut shrnuje drobnou prózu z let 2000–2009, a sice texty z větší části dosud nezveřejněné. Jde o prózu na první pohled gramatickou: autorčino psaní se rodí především z kreativního přístupu k lexiku a stylu. Jde o vědomou návaznost na takovou tradici, kterou v 60. letech rozvíjely mj. Bohumila Grögerová (v knize Meandry) nebo (takřka celým svým dílem) Věra Linhartová – o prózu výrazně experimentální. Lundiakové psaní ovšem navzdory tomu neztrácí svoji feminitu: souběžně s důrazem na netradiční pojetí výrazu zanechává autorka v textech zřetelnou autobiografickou stopu. Racionálně vytříbená formální rovina tu přirozeně souzní s obsahem, který tvoří zejména smyslová zkušenost, někdy nezastřeně erotického rázu. Prozaický soubor Vrhnout je přes formální náročnost a veškerou temnou vášeň, která se pod ní skrývá, plodem, jak řečeno, výrazného talentu.

Hrdinka snové eroticko-sentimentální novely zkoumá svět trochu jinak, než jsme zvyklí. Od dětského poznávání tělesnosti s jeho zakoušením erotického napětí přes bolest a magické myšlení až ke zcela dospělému uspokojování sexuálního pudu. Do příběhu vstupují zásadní otázky této literární hry na "spiklence slasti" plastové doby: Může se jednou stát nymfa madonou? Může se beztrestně křičet na veřejnosti? Může se čůrat do vany? Po povídkách Vrhnout se autorka vydala do krajiny svobodné rozkoše, kde objevuje erotismus smetiště, igelitu, něžný svistot biče, nymfomanii i libertinství, a vydává tak svědectví o základní lidské touze: milovat.

Hyena se zlověstně pochechtává ve stínu svých blízkých. Cení ostré tesáky a vyhlíží další bytost, kterou by mohla ohodnotit a zchladit si na ní žáhu. Hyena se hrbí nad každodenním kalichem hořkosti a slastně nasává to jediné, co ji dokáže opravdu ukojit – alkohol. To vše v přesvědčení, že plnými náručemi rozdává lásku. City, kterých si nikdo neváží. Hyena trpělivě číhá, aby zardousila i poslední zbytky svých životních příležitostí. Hyena je magický, naturalistický, barbarský a hluboce (ne)lidský příběh pětapadesátiletého kybernetika Adama, jehož existence je jedna obrovská otevřená rána. Přetékající nenaplněnou touhou. Hyena je románové podobenstvím o rozsévání nenávisti ve jménu hledání lásky.

Planetky jsou svébytnou povídkovou sbírkou, která dost možná vypráví i váš příběh. Přináší dvanáct podobenství, k nimž autorku inspirovali výjimeční, a přitom zcela obyčejní lidé. Přátelé, rodina, kamarádi, sousedi, bližní. Ti, s nimiž vstupujeme do situací, které nás významně spoluutvářejí. Povídky Hany Lundiakové vycházejí z básnické metafory a poezií se místy na okamžik stávají: „Každý z nás je součástí galaxie, kde se vše točí kolem věčného zdroje světla. Jako planetky putujeme po svých vlastních trajektoriích, navzájem si tolik blízcí, a přece neznámí.“

Román IMAGO se ve třech hlavách věnuje třem desetiletím na přelomu tisíciletí. Jde o mnohovrstevnatý tok silně subjektivizovaného vyprávění, v němž se autorka pokouší z různých pohledů – díky postavám z různých sociálních prostředí – postihnout dobu popřevratu a raný český kapitalismus. Autorce nejde o syntézu, spíše naopak. Důraz je kladen na ta prostředí, jež jsou společensky tzv. níže. Z jejího úhlu pohledu jsou to prostředí přirozenější a plodnější. Kniha propojuje experimentální polohy autorčina psaní (hlavně v prolozích ke kapitolám), které upřednostňují překotnou až surrealistickou, magicko-realistickou imaginativnost, s klasickým příběhem. Melofony v podtitulu metaforicky odkazují k mezníkům historickým (roky 1989, 1993, 2001, 2012), jež různým způsobem zasahují do života hlavních postav anebo je zcela míjejí. Titul IMAGO má na jedné straně sakralizovat soubor životních hodnot: intuici, fantazii, imaginaci, touhu, divokost, pokoru a lásku jakožto protipól zjednodušeného řebříčku: práce, kariéra, kreativita, finance, rodina, hobby. Na druhé straně ale tyto životní hodnoty relativizuje a ironizuje, když čtenáři zprostředkovává postavu, jež má tu moc proměňovat se z jednoho dospělce ve druhého, čímž zákonitě narušuje vlastní esenci a přiznává se k neochotě dospět a převzít zodpovědnost dle požadavků soudobé společnosti. IMAGO je poctou svobodě a divokosti.

Toto je proměna, nádherná a drsná Verwandlung. Co je ti do toho není příběh jakéhosi erotikou nabitého heterosexuálního vztahu či milostného trojúhelníku. Je to obsese. Obsedantní touha porozumět tomu druhému a sobě, a to za každou, možná i nejvyšší cenu. Tabu lásky mezi třináctiletým teenagerem a ženou v Kristových letech ukazuje nejenom na střet osobních hodnot, ale také na střet jazyka, řeči a kultur v rámci jedné pokrytectvím poznamenané společnosti. S každou kapitolou se k sobě dvě bytosti dostávají stále blíž a blíž. Až se setkají na místě, kam za nimi nikdo nemůže a které jim nikdo nedokáže vzít. Možná tam směřujeme všichni, jenom se toho ještě bojíme. Co kdybychom se jednou proměnili v to, co skutečně jsme?! Pozor, kniha způsobuje fyziologické reakce!

Kdo je odvážný, trpělivý a dovede přestát těžkosti, tomu se splní takřka všechny sny … životní motto paní Anny Wertheimové. Ženy, která v sobotu 26. ledna 1991 jako vůbec první v Československu vydražila prodejnu do soukromého vlastnictví. Prodejnu ENAPO v Žitovské ulici na Zbraslavi stále provozuje a má s ní mnoho nezapomenutelných zážitků. Nejen o ně se podělila v knize Obchod žije! Prožijte s ní také nadšená porevoluční léta, kdy se u nás začínalo soukromě podnikat. Její vyprávění zaznamenala spisovatelka Hana Lundiaková.