Konceptuální texty Ondřeje Škrabala se zaobírají tématem divadla a herce, ovšem jejich význam může být i mnohem obecnější. Kromě divadelní metody Heinricha Kleista, zkřížení Fausta a Dona Juana nebo spílání Handkemu zde nalezneme i řadu návodů, rad i pseudozákonů, které můžeme číst také jako poezii.
Výsledky aktuálneho ročníka súťaže sú pre mňa osobne dobrou správou, pretože sme mali možnosť čítať sebavedomých zástupcov veľmi odlišných poetík. Nedá sa určiť jeden dominujúci prúd. Kvalitných reprezentantov si našla poézia civilná, konceptuálna, experimentálna, imaginatívna, čítali sme básne v tom najlepšom smere angažované, milostnú a prírodnú lyriku aj rôzne kombinácie vyššie spomenutého. Bez toho aby sme sa o tom v porote vopred dohodli, v spoločnej zhode sme hľadali naprieč kategóriami, nemali sme potrebu jeden smer vyzdvihnúť na úkor ostatných. Šlo nám jedine o silu výrazu a osobitosť básnického videnia. Verím, že výsledok náš zámer potvrdil.
Uverejnené básne vybrala odborná porota v zložení Jitka N. Srbová (predsedníčka), Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič.
"A multilayered and rhythmic debut novel about her life as a Black German woman living in Berlin and New York during the chaos of the 2016 U.S. presidential election from playwright Olivia Wenzel"-- Provided by publisher
Květen roku 2022: Doznívající pandemie, válka na Ukrajině, soumrak Twitteru a
mnoho dalšího. A do toho oblíbená výletní destinace německých turistů ek.
Vypravěč autofikční novely vyráží na dovolenou na Mallorcu, aby si vyjasnil
svůj vztah k nové vlasti i vlastnímu tělu. Oblíbené letovisko jej ale spíš
zavádí do alternativní reality, kde se mísí krajně-pravicoví turisté ky s
ekonomikou pozdního kapitalismu a společným záměrem: Všechno nepříjemné vně
ostrova odfiltrovat. Zneklidňující i mimořádně obnažující cestovní deník
reflektující geopolitickou situaci i jednu osobní historii v rytmu
zremixovaného hitu Summertime Sadness.
Sbírku krátkých próz básníka, publicisty a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Cesta na blízký Západ je jako určitá fascinace čímsi lepším, tím, k čemu vzhlížíme v naději, že nám bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí takřka všech textů se vrací otázka, kde tento neurčitý Západ začíná a kde končí a kdo všechno je dnes jeho součástí: „Pokud si člověk počká, pokrok se nakonec dostaví sám od sebe.“