Druhý svazek, jímž Česká knižnice představuje básnické dílo Vítězslava Nezvala (1900—1958), shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu. Knihy Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937) se orientují na podvědomí, erotiku, obnažování tajemných, fantaskních a ponurých stavů bytí, záznamy představ bez rozumové kontroly. Básník se v nich vzdává hravé radostnosti poetismu, ale základem jeho tvůrčího gesta zůstává imaginace, smyslová obraznost, která se projevuje například v bohatých litanických asociacích. Podobně jako v předchozím svazku také edice Básní II vychází z necenzurovaného znění textů z původních meziválečných vydání a doprovází ji bohatý poznámkový aparát.
Výklad a rozbor moderních básnických směrů, které se od počátku 20. století do 30. let objevily v naší i zahraniční literatuře. Obsah: •Úvod •Dvojí obrazotvornost •Předchůdci moderní poezie mezi prasymbolisty a v generaci individualistických anarchistů a) Symbolismus b) Generacečeských individualistických anarchistů c) Výklad teorie symbolismu a individualisticko-anarchistické básnické generace d) Tvůrci symbolů, jejich nástupci a ukázky z děl •Futurismus •Konstruktivismus •Imažinismus •Výklad teorie futurismu a ukázky z futuristické poezie •Kubismus a kubofuturismus •Výklad kubismu a kubofuturismu. Ukázky z děl •Dadaismus •Surrealismus •Výklad dadaismu a surrealismu. Ukázky z děl •Proletářská poezie •Socialistický realismus •Výklad proletářské poezie a ukázky z děl •Poetismus •Výklad poetismu a příklady z děl •Perspektivy •Kniha básnické obrazotvornosti •Poznámka a rejstřík
Glosy Milana Blahynky (s kresbou Milana Kundery), editora a interpreta díla Nezvalova, Vančurova, Kuběnova i Kunderova a řady dalších tvůrců, jsou nejen miniaturní freskou rozšiřující poznání díla velkého česko-francouzského romanopisce a intelektuála dvacátého a jedenadvacátého století, ale také příspěvkem k soudobé polarizující recepci Kunderova díla nejen u nás, ale i ve Francii a za Velkou Louží: „Na cestě ke své knize překročil Jan Novák dva bludné kořeny. První, když shledal, že úmorné úsilí vyzpovídat svědky života Milana Kundery nepřineslo kýžená velice skandální odhalení. Druhý, když se ztratil v temném pohádkovém lese Kunderových mystifikací.
První kniha o Hasičském domu v Praze byla vydána v roce 1929 u příležitosti jeho slavnostního otevření. Tato kniha vyšla o tři čtvrtě století později u příležitosti III. řádného sjezdu Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.
Vedle historie je kniha věnována místům, odkud byly v roce 1926 do základů Hasičského domu - po vzoru stavby Národního divadla - přivezeny základní kameny. Všechny pocházejí z míst mimořádným způsobem zapsaných v dějinách českého národa, jako jsou mj. Říp, Blaník, Lipany, Vyšehrad a 50 dalších míst. Ve foyer Hasičského domu jich dnes můžete čí shlédnout.
Jeden z největších českých básníků Vítězslav Nezval se dosud nedočkal kritického vydání. Nezvalovo Dílo sice vyšlo po roce 1948 v takřka čtyřiceti svazcích, ale básně z dvacátých a třicátých let, které tvoří dominantu jeho tvorby, v něm byly podrobeny cenzuře a autocenzuře. Česká knižnice nyní přináší třísvazkový soubor, který shromážďuje vrcholné autorovy sbírky v necenzurovaném znění a s bohatým poznámkovým aparátem. První svazek obsahuje Nezvalovy básnické knihy z období poetismu: Most, Pantomima, Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Diabolo, Blíženci, Židovský hřbitov, Básně noci, Signál času a Pět prstů. Editorem svazku je Milan Blahynka.
Soubor textů písní s delším doslovem Milana Blahynky (+ přehled významných událostí v životě J. Suchého). Vydáno pro členy Klubu přátel poezie, bohatě ilustrováno.
Portrétní studie věnovaná samorostlému opočenskému básniku Vladimíru Brandejsovi, v jehož verších vládne všudypřítomné slunce a dravý proud milostné poezie.
Antoine-François Prévost d'Exiles: Manon Lescaut Der junge Chevalier des Grieux schlägt die vom Vater eingefädelte Karriere als Malteserritter aus und flüchtet mit Manon Lescaut, deren Eltern sie in ein Kloster verbannt hatten, kurzerhand nach Paris. Das junge Paar lebt von Luft und Liebe bis Manon Gefallen an einem anderen findet. Grieux kehrt reumütig in die Obhut seiner Eltern zurück und nimmt das Studium der Theologie auf. Bis er Manon wiedertrifft, ihr verzeiht, und erneut mit ihr durchbrennt. Geldsorgen und Manons Lebenswandel lassen Grieux zum Falschspieler werden, er wird verhaftet, Manon wieder untreu. Schließlich landen beide in Amerika und bauen sich ein neues Leben auf. Bis Manon... »Liebe! Liebe! wirst du es denn nie lernen, mit der Vernunft zusammenzugehen?« schüttelt der Polizist den Kopf, als er Grieux festnimmt und beschreibt damit das zentrale Motiv des berühmten Romans von Antoine François Prévost d'Exiles. Erstdruck in : Mémoires et aventures d'un homme de qualité qui s'est retiré du monde, Bd. 7, Amsterdam (Aux dépens de la Compagnie) 1731. Hier in der Übers. v. Wilhelm Cremer. Originaltitel: Histoire du Chevalier des Grieux et de Manon Lescaut Neuausgabe mit einer Biographie des Autors. Herausgegeben von Karl-Maria Guth. Berlin 2016, 2. Auflage. Textgrundlage ist die Ausgabe: Prévost d' Exilles, Antoine: Geschichte der Manon Lescaut und des Chevalier des Grieux. Übers. v. Wilhelm Cremer, hg. v. Herbert Eulenburg, Berlin: Verlag Neufeld & Henius [o. J.] Die Paginierung obiger Ausgabe wird in dieser Neuausgabe als Marginalie zeilengenau mitgeführt. Umschlaggestaltung von Thomas Schultz-Overhage unter Verwendung des Bildes: Jan van Bijlert, Eine Kurtisane am Ohr einer Katze ziehend, 17. Jahrhundert. Gesetzt aus der Minion Pro, 11 pt. Über den Autor: Antoine-François Prévost d'Exiles, genannt »L'Abbé Prévost«, wächst in wohlhabenden bürgerlichen Verhältnissen im nordfranzösischen Hesdin auf. Seine Jugend über schwankt er zwischen Jesuitenkolleg und Soldatendasein, er wird Offizier und schließlich Benediktinermönch. Als ihm sein Abt nicht genügend Zeit zum Schreiben einräumt, flieht er nach London, konvertiert zum Anglikanismus und wird nach einer Amour fou des Landes verwiesen. In Holland lernt er die Kurtisane Lenki Eckhardt kennen, verschuldet sich, flieht erneut nach England, wo er nach kurzer Haft wieder ausgewiesen wird. Schließlich zurück in Frankreich wird er ein zweites Mal Benediktinernovize und schreibt bis zu seinem Tode 1763 etwa 20 Romane. Der mit Abstand erfolgreichste ist »Manon Lescaut«, in dem Prévost seine so leidenschaftliche wie schmerzhafte Erfahrung mit Lenki Eckhardt verarbeitet. Die Anerkennung menschlicher Leidenschaft und Affektivität lassen Prévosts Texte als Vorläufer der gegenaufklärerischen Gesellschaftskritik Rousseaus erscheinen. Sein autobiografisch geprägter Roman »Manon Lescaut« zählt bis heute zu den Schlüsseltexten des Genres.
