Petr Prokš Boeken

Paměti českého vojáka z války a zajetí 1914-1918 Edice zpřístupňuje paměti – zápisky – jednoho z českých vojáků armády bývalého Rakousko-Uherska za první světové války, který nejprve bojoval na východní frontě. Potom prožil zajetí a revoluci v Rusku i návrat zpátky domů do právě vzniklého Československa. Zmíněné druhy pramenů umožnují zachovat „zapomenutou historii“, která není zachycena v „úředních“ nebo dalších druzích „oficiálních“ pramenů v nejrůznějších archivech. A právě v tom spočívá nezastupitelné poslání pamětí a vzpomínek „normálních“ lidí pro poznání dějin „každodennosti“, které v konečném důsledku jako nespočetné drobné přítoky nakonec spoluvytvářely hlavní proud „velkých“ dějin.

Osudy československých legionářů v Rusku v průběhu a po skončení první světové války náleží k důležité problematice moderních dějin českého národa. S legionáři se vracelo do vlasti také mnoho civilistů Čechů a Slováků, kteří původně žili a podnikali v Rusku, a nyní prchali před bolševiky, aby zachránili alespoň holý život. Přitom většinu svého majetku museli zanechat v revolucí a občanskou válkou rozvrácených troskách bývalého carského impéria. Paměti přibližují osudy jedné české rodiny, která se společně s legionáři vracela do vlasti a prožila s nimi celou anabázi od strastiplné jízdy vlakem po transsibiřské magistrále přes plavbu lodí „kolem světa“ po návrat do rodných Čech. Popisují konkrétní podmínky a každodenní život během celé přepravy a tím přinášejí další poznatky o osudech legionářů a zejména repatriantů z Ruska.

Programové dokumenty mapují politickou činnost českoslovanské a československé sociální demokracie.

Publikace pojednává o základních problémech a událostech politického a společenského vývoje českých zemí v rámci Rakousko-Uherska i československém zahraničním odboji za první světové války v letech 1914 - 1918, které koncem roku 1918 vyústily vznikem samostatného Československa.

Vzpomínky na vojenskou a válečnou službu 1912–1920. Paměti důstojníka Františka Pokorného (1890–1966) jsou významným příspěvkem k dějinám první světové války – a především k fenoménu československých legií v Rusku. Autorovy zápisky sledují dlouhé období let 1912–1920. František Pokorný byl vzděláním učitel. Dějinné zvraty počátku 20. století jej ale odvedly z kabinetu na válečná pole a z Moravy až do Vladivostoku. Od prezenční vojenské služby přes všeobecnou mobilizaci v červenci 1914 a první boje na východní frontě až po dlouhou a dobrodružnou sibiřskou anabázi ve víru ruské občanské války – to všechno podává autor mimořádně zajímavým a kultivovaným způsobem. Na stránkách se přitom objevují i mnohá známá jména našich dějin: Masaryk, Štefánik, Gajda aj. V deníku však nenajdeme jen odraz války a politických jednání. Legionář si ve svých detailních zápiscích všímal i vzdálených krajů a jejich obyvatel. Zaznamenával i věci zdánlivě všední – popisoval např. stravu vojáků, jejich stesk po rodinách nebo způsoby trávení volného času. Výsledkem je kniha, která nám umožní dívat se na zlomové roky evropských dějin očima mimořádně vnímavého současníka.

Podtitul: střední Evropa v politice a vztazích Německa a Rakousko-Uherska (1867/1871–1918) Ve střední Evropě se vždy střetávaly nejrůznější velmocenské zájmy, které výrazně ovlivňovaly osudy zdejších národů a mezi nimi také Čechů. Od 16. století byly české země součástí habsburské říše, jež se v roce 1867 přeměnila na Rakousko-Uhersko. Na jeho další vývoj mělo značný vliv nejprve Prusko a od roku 1871 sjednocené Německo. Postupem času se Rakousko-Uhersko stále více soustřeďovalo na pouhé přežití, zatímco Německo bezohledně využívalo jeho potíží pro vlastní prospěch. Tento vývoj posléze vyústil rozpoutáním světové války, která zcela změnila poměry ve střední Evropě. Celou problematiku se snaží přehledně přiblížit tato kniha jako příspěvek k poznání moderních dějin českého národa i střední Evropy.

Vítězství a osvobození představují pro Československo dvě úzce spojené podstaty roku 1945. První z nich je vítězství spojeneckých mocností nad nacistickým Německem, kde Československo hrálo aktivní roli prostřednictvím své zahraniční armády a hnutí odporu v okupované zemi. Druhou podstatou bylo znovuzískání svobody po šesti letech nacistické okupace, kdy se občané ocitli na prahu rozhodování o osudu svého státu. Kniha hodnotí konec druhé světové války z různých perspektiv, přičemž historikové z Ruské federace, USA a Německa přinášejí své pohledy, zatímco čeští historikové analyzují vývoj v Československu a jeho souvislosti s koncem války. Komparace s jinými evropskými státy nabízí úvahy o alternativách poválečného vývoje, který byl ukončen únorovým převratem 1948. V květnu 1945 měli občané novou naději na svobodný život, avšak více než 340 000 z nich se tohoto návratu nedočkalo. Desetitisíce dalších se pomalu shledávaly se svými blízkými, kteří přežili hrůzy koncentračních táborů. Všichni, ať už žili pod nacistickým protektorátem, nebo se vrátili s československou armádou, zůstali válkou navždy poznamenáni.

Střední Evropa v politických plánech velmocí za Velké války na mírové konferenci v Paríži (1914-1918/1919-1920) V průběhu první světové války měla každá velmoc celý souhrn strategických zájmů které se týkaly též střední a východní Evropy, především dalšího osudu Rakouska-Uherska. Koncem roku 1918 a v následujících měsících roku 1919 se pro přístup velmocí k uvedeným evropským oblastem stalo určujícím vítězství Spojených států. Velké Británie. Francie a jejich spojenců nad Německem Současně také vyvrcholilnárodněosvobozenecký zápas národů, rozpadly se habsburská, hohenzollernská, romanovská a osmanská říše a byly vytvořeny „nástupnické" státy. Vítězné mocnosti se snažily rychle stabilizovat vyhrocené státoprávní, národnostní, sociální, ekonomické a geografické (hraniční) poměry ve střední a východní Evropě a zabránit šíření komunismu do západní Evropy. Přitom zejména Američané a Britové do budoucna počítali s transformovaným a demokratizovaným Německem jako rovnoprávným partnerem pro udržení stability v kontinentální Evropě. Na základě výsledku první světové války a velmocenských kalkulací vzniklo také samostatné Československo. které se zařadilo do spojeneckého systému Francie ve střední a východní Evropě.

Nejsilnější velmocí evropského Východu bylo carské Rusko, jehož pozici ohrožovalo sílící císařské Německo jako nejvlivnější mocnost střední a západní části kontinentální Evropy. Především cílevědomou podporou Rakousko-Uherska překáželo výraznějším proniknutím Ruska na Balkán, spoluprací s Osmanskou říší narušovalo zájmy Ruska na Středním východě a bránilo mu ovládnout mořské úžiny, Bospor a Dardanely. Rusko proto hledalo vhodné spojence. Nakonec se v rámci Dohody spojilo s Francií a Velkou Británií. Petrohrad od spojenectví s Paříží a Londýnem očekával příznivější podmínky pro zachování a případně k další expanzi carské říše. Rusko vstoupilo do první světové války s otřeseným mezinárodním postavením, nedostatečně technicky vybavenou armádou, s velkými problémy v ekonomice, s vyhrocujícími se sociálními problémy, s přebujelou korupcí ve všech státních a společenských strukturách, které vykazovaly značnou zaostalost za vyspělým Západem. V průběhu války se rychle vyhrotily všechny vleklé problémy vnitřního vývoje a mezinárodního postavení carského Ruska, které nezadržitelně směřovaly k vypuknutí revoluce, svržení carského režimu a bolševickému převratu, jež zásadně ovlivnily další vývoj Ruska a celého světa.

U příležitosti stého výročí vzniku samostaného československého státu vznikla publikace, kterou zpracoval kolektiv renomovaných českých a slovenských historiků. Zachycuje dějiny republiky od první světové války (tedy ještě před jejím ustanovením) až do rozpadu federace v roce 1992 (s nastíněním následujícího vývoje obou nově vzniklých států). Text knihy je doprovázen mnoha fotografiemi a rozsáhlou bibliografií.