Alain Finkielkraut Boeken

The Future of a Negation is a crucial statement on the Holocaust?and on Holocaust denial?from Alain Finkielkraut, one of the most acclaimed and influential intellectuals in contemporary Europe. The book examines the Holocaust, its origins in modern European thought and politics, and recent ?revisionist? attempts to deny its full dimensions and, in some cases, its very existence as historical fact. Finkielkraut?s central topic is the impulse toward ?negation? of the Nazi horrors: the arguments made by many people, of varying political orientations, that ?the gas chambers are a hoax or, in any case, an unverifiable rumor.? In addition, Finkielkraut looks at other instances of twentieth-century mass murder and at arguments made by contemporary politicians and intellectuals that similarly deny the full extent of these other atrocities. An original, fearless book, The Future of a Negation is an essential contribution to our understanding of the Holocaust and of genocidal politics and thought in our century.

The Holocaust changed what it means to be a Jew, for Jew and non-Jew alike. This title decodes the shifts in anti-Semitism at the end of the Cold War, chronicles the impact of Israel's policies on European Jews, opposes arguments both for and against cultural assimilation, and reopens questions about Marx and Judaism.

The highly publicized obscenity trial of Radclyffe Hall's The Well of Loneliness (1928) is generally recognized as the crystallizing moment in the construction of a visible modern English lesbian culture, marking a great divide between innocence and deviance, private and public, New Woman and Modern Lesbian. Yet despite unreserved agreement on the importance of this cultural moment, previous studies often reductively distort our reading of the formation of early twentieth-century lesbian identity, either by neglecting to examine in detail the developments leading up to the ban or by framing events in too broad a context against other cultural phenomena. Fashioning Sapphism locates the novelist Radclyffe Hall and other prominent lesbians -- including the pioneer in women's policing, Mary Allen, the artist Gluck, and the writer Bryher -- within English modernity through the multiple sites of law, sexology, fashion, and literary and visual representation, thus tracing the emergence of a modern English lesbian subculture in the first two decades of the twentieth century. Drawing on extensive new archival research, the book interrogates anew a range of myths long accepted without question (and still in circulation) concerning, to cite only a few, the extent of homophobia in the 1920s, the strategic deployment of sexology against sexual minorities, and the rigidity of certain cultural codes to denote lesbianism in public culture.

Die Visionen von Menschlichkeit und Menschheit haben Epochen bestimmt, Generationen mitgerissen. Wie und warum konnten sie in ihr Gegenteil verkehrt werden? Alain Finkielkraut entwirft ihre Ideen-Geschichte, um seine These vom -Verlust der Menschlichkeit- zu beleben. Das Grauen und das Entsetzen, das die beiden Weltkriege, das Nationalsozialismus und Stalinismus im 20. Jahrhundert verbreitet haben, entsprechen einander. Die Ideen von Menschlichkeit und Menschheit - so die These von Finkielkraut - können nicht unschuldig weiterverfolgt werden.

Alain Finkielkraut byl zvolen do Francouzské akademie do křesla číslo 21, které se uvolnilo smrtí Féliciena Marceaua, a stal se tak 727. akademikem. Na slavnostním zasedání 28. ledna 2016 přednesl svůj první proslov, v němž poděkoval a vzdal hold svému předchůdci. Proslovy nových členů akademie mají dlouhou tradici, zaměřují se na laudatio, chválu jak nového člena, tak jeho předchůdce. Finkielkraut, esejista a filozof, v roce 2014 podal portrét Féliciena Marceaua, jehož minulost byla komplikovaná kvůli obvinění z kolaborace. Finkielkrautovo hodnocení ukazuje jeho velkorysost a kritický úsudek, zatímco Pierre Nora, historik, navázal na jeho proslov úvahami o krizi kultury a národa, což jsou otázky aktuální i v českém prostředí. Dialog mezi akademiky je jiskřivý, s humorem kontrastujícím s vážností situace. Česká kulturní veřejnost ocení výměnu názorů mezi Finkielkrautem a Norou, kteří prošli složitým názorovým vývojem. Čtenáři se seznámí s myšlenkami francouzských akademiků, kteří reflektují historii, vlastenectví, imigraci, roli médií a krizi tradiční politiky. Nad tím vším se klene vědomí, že kritické myšlení otevírá cestu k svobodě jednotlivce i společnosti.

Úvahy o společenských proměnách současné Francie Francie, podobně jako celá Evropa, se v posledních letech mění k nepoznání. Jak máme těmto proměnám rozumět? Jak se v novém světě vyznat a co očekávat? Odpovědi na tyto otázky přicházejí ze dvou stran: poučme se z historie, říkají jedni, dívejme se na společnou budoucnost, říkají druzí. Alain Finkielkraut ukazuje, že obě strany se mýlí: historické analogie i politické vize nám totiž přítomnost zakrývají a znemožňují nám vidět její skutečnou tvář. Ve svých komentářích k francouzským událostem z let 2013–2015, které připravoval pro rádio RCJ a časopis Causeur, se pokouší o věcné a střízlivé hodnocení, které je neideologické a drží se zdravého rozumu – asi tak, jak to známe u G. K. Chestertona nebo Raymonda Arona. „Jedině to je přesné, žít v přítomném okamžiku,“ cituje autor v úvodním mottu Charlese Péguyho. A život v přítomném okamžiku pro něj znamená odložit veškeré předsudky a „podívat se zpříma do tváře, kterou jsme nečekali“.

Esej francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta (1949) promlouvá do našich soudobých českých sporů o kulturu. Postihuje problematiku nacionalismu a etnicity i jevu, který se nazývá postmodernou. Proti pokusu o absolutizaci kultury autor hájí kritický rozum schopný rozlišovat hodnoty.

Ve své půvabné knížce přeložené pod názvem Co kdyby láska nikdy neskončila uvažuje Alain Finkielkraut o čtyřech podobách moderní lásky, která je sice vyvázána z tradičních svazujících pout přísné morálky a zatěžujících zvyků, přesto je spíše křehká a v ohrožení. Láska je dnes sice „volná jako ptáče“, ale je třeba se s autorem na chvíli pozastavit a ptát se, jaké podoby má dnes tato základní lidská emoce a zda vlastně ještě umíme opravdově milovat.

Alain Finkielkraut setzt in seiner Autobiografie den Fokus auf die prägenden Etappen seines geistigen Werdegangs. Der große französische Philosoph greift Themen auf, die ihn sein Leben lang begleitet haben: die 68er-Bewegung, seine jüdische Herkunft, die Rassismus-Debatte oder den Staat Israel. Er setzt sich mit den Gedanken und Anregungen von intellektuellen Wegbegleitern wie Martin Heidegger, Milan Kundera oder Michel Foucault auseinander, philosophiert über seine europäische Identität und über deren Bedrohung durch den Multikulturalismus. So zieht der streitbare Denker nicht nur Bilanz über sich selbst und sein Werk, sondern auch über die europäische Gesellschaft an der Schwelle zu einem neuen Jahrtausend.