Some of the world's most advanced work on biodiversity is being carried out deep in the jungles of Papua New Guinea by a team including local tribes- people. Novotny's entertaining, engaging, and unique diaries reflect on the wisdom of the ancient culture, bringing to life the people and the sometimes tragi-comic interactions between it and the West
Největší tropický ostrov světa, Nová Guinea, je stále ještě pokryt téměř nedotčenými tropickými pralesy a osídlen tradičními kmenovými společnostmi, hovořícími více než tisícem jazyků. Nad výsledky nečekaných kombinací preindustriálních a postmoderních dějů v této zemi lze často jen žasnout. Možná díky tomu vzbudilo před pěti lety první vydání Papuánských (polo)pravd tak velký zájem. Autor však v tomto světadíle strávil dalších pět let a z jeho neuvěřitelných příhod vyrostla potřeba knihu podstatně doplnit. Druhé vydání je tak o polovinu delší, a o nic méně pravdivé než to první. Lze na ně tedy pohlížet i jako na úplně novou knihu, ke které je ta původní zdarma přibalena. 2. vydání.
Monografie se zaměřuje na Adolfa Kajpra SJ (1902-1959), osobnost považovanou mezi katolíky za svatého a mučedníka. Zkoumá jeho život, bibliografii a svědectví pamětníků, přičemž se podrobně věnuje periodiku Katolík. To vzniklo za první republiky jako součást Katolické akce a během války bylo zastaveno. Po válce bylo obnovené díky novému projektu, jehož nositelem se stal Kajpr. Kniha objasňuje periodiku, jeho náklad, redakci, autory a rubriky, a představuje program a metodu, které Kajpr s kolegy zavedl. Dále se zaměřuje na výsledky jejich práce, podložené bibliografií, která sleduje obsah čísel a jednotlivé autory. Zvláštní důraz je kladen na Kajprův pohled na vztah mezi křesťanstvím a společností, který vychází z christocentrického pojetí lidské existence. Kritizoval atheistický humanismus, zejména komunistický, a jeho sociální myšlení se blížilo křesťanskému socialismu. Tyto myšlenky osvětlují, jak by katolík měl chápat společnost a stát a jaké jsou klíčové prvky křesťanského vztahu k politice.
Ohniště v obýváku představuje soubor textů dvou známých biologů, Vojtěcha Novotného a Jana Zrzavého, v nichž s humorem sobě vlastním komentují aktuální dění ve vědě i společnosti. Dávají nám nahlédnout do praktického provozu vědeckého bádání, utahují si ze svých kolegů, boří mnohé zakořeněné mýty a posmívají se dogmatikům všech názorových proudů. Najdeme zde jeřábníka v pralese či válku sluníček, dozvíme se, jak neandertálci ovlivnili naši lásku k tabáku nebo proč máme slabost pro apokalyptická proroctví. Novotného a Zrzavého eseje jsou víc než jen o biologii; jsou o našem chování a společnosti, ve které žijeme.
Kniha představuje první podrobné zmapování dějin Katolické teologické fakulty, která byla v letech 1950-1990 vyloučena z Univerzity Karlovy vlivem státní moci. Podtitul naznačuje, že cílem je přispět k širší reflexi historického vývoje české katolické teologie ve druhé polovině 20. století. Obsahuje analýzu uzavření teologické fakulty během 2. světové války a jejího obnovení od května 1945, včetně náhradního Arcidiecézního bohosloveckého učiliště (1940-1945). Důraz je kladen na zásahy státní moci proti katolickému studiu teologie, přičemž se práce zaměřuje na poválečný stav studia v kontextu dalších fakult a diecézních a řeholních učilišť. Sleduje také události let 1948-1950, kdy došlo k prvním zásahům do těchto institucí, a podrobně zpracovává rok 1950, kdy došlo k redukci a reorganizaci katolického teologického studia do Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze. Další kapitoly se věnují osudům fakulty během komunistického režimu, přičemž periodizace je založena na skutečných událostech. Zmíněna je i olomoucká pobočka fakulty (1968-1974), která se vyznačovala autonomií. Kniha končí reinkorporací fakulty do Univerzity Karlovy v roce 1990.
V knize Jak to chodí u opic evoluční biolog Jan Zrzavý a tropický ekolog Vojtěch Novotný laskavě komentují, vysvětlují a leckdy i trochu znevažují novinky i věčné pravdy ve společnosti a vědě od Česka po Tichomoří. Najdeme zde tančícího prezidenta či chválu předsudků, dozvíme se, jak kouzlení škodí zdraví nebo co je to pošuk index. Zrzavý a Novotný neváhají provokovat a narušovat zaběhlé představy a berou si na mušku nejrůznější myšlenkové zkratky i kulturní stereotypy. Jejich eseje jsou víc než jen o biologii; jsou o našem chování a společnosti, ve které žijeme.
Examining, outlining, elucidating, and supplementing the existing body of scholarship concerning the medieval theological supposition that man was created as a replacement for fallen angels, Cur Homo? traces the implications of the question from the first century of the common era to the present day. First introduced by St. Augustine and developed by other church fathers, the concept truly flourished in the twelfth century, when it was decided that man is an “original” being, created for its own sake, for whom God created the world. Vojtech Novotný goes on to trace the idea as it gradually faded over the centuries and, more recently, has been revived in the fields of modern philosophical thought.
