Ivan Klíma Volgorde van de boeken

Da ist der idealistische Landvermesser und Ingenieur Martin Petr, der aus Prag in die ferne Ostslowakei geht, um Bauern und Dörfer vor Überschwemmungen zu retten. Da ist Pavel, ein junger Mann, der den Älteren gern zuhört und schnell lernt; oder der Partisan Smoljak, der nach dem Verräter sucht, der seine ganze Familie den Nazis ausgeliefert hat (das war der sehr fromme Pfarrer); der pazifistische Holzfäller, der aus Kanada zurückgekommen ist und im Dorf als 'Arzt' sowohl für Menschen wie für Tiere zuständig ist, aber bald verhaftet wird; es sind Frauen, die endlich aus den bäuerlichen Traditionen ausbrechen wollen; es sind (zu Recht) misstrauische und sture Bauern, die Agitatoren mit Knüppeln vom Hof treiben; stalinistische und korrupte Funktionäre, die mit allen Mitteln ihre Macht sichern; es sind Säufer, Marodeure, versprengte Soldaten – ein wildes Panoptikum unterschiedlichster Biographien und Interessen, das sich aber im Laufe des Romans zu einer einzigen und unausweichlichen Erkenntnis bündelt. Der Roman basiert auf einer langen Recherche für einen Spielfilm, den Klíma über die Entwicklung des Sozialismus in der Ostslowakei, einer völlig unterentwickelten, armen und weithin unbekannten Region zwischen Polen, der Ukraine und Ungarn, mitgestalten sollte. Der Film durfte nicht produziert werden, seine Notizen und Erlebnisse verarbeitete Klíma zu einem Roman, der die Zeit vom Kriegsende bis Anfang der fünfziger Jahre umspannt.

Již třetí kniha fejetonů Ivana Klímy je vlastním autorovým výběrem z „Posledních slov“ a „Sloupků“, které donedávna po tři roky vycházely v Lidových novinách a v měsíčníku Xantypa. Jak už to bývá v tomto novinářském žánru obvyklé, dotýkají se tyto drobné texty nejrůznějších témat, většinou každodenních, někdy i věčných. Největší zájem čtenářů vyvolávaly Klímovy vtipné postřehy o nesmyslném zbožňování celebrit, o nadhodnocování významu profesionálního sportu či o nepochopitelných činech naší justice. Čtenáři si také velmi oblíbili humorný způsob, jímž upozorňuje na projevy úpadku a prznění našeho jazyka ve sdělovacích prostředcích i při běžném úřadování. A jakkoli jsou všechny tyto věci vážné, v podání autora, který má smysl pro humor, je možné jim čelit i zasmáním.

V tomto útlém souboru, shrnující prózy většinou napsané v posledních dvou letech, najdeme i celý oddíl "Velmi krátkých povídek", na nichž autor dokázal, že lze poutavý příběh, jednou milostný, po druhé až hororový, sdělit opravdu jen několika větami.

Ve sbírce Loď jménem Naděje se autor formou paraboly zamýšlí nad všeobecnými „osudovými“ okolnostmi lidské existence. V novele Loď jménem Naděje je to osud společnosti, která se dobrovolně vydá pod vedením paranoidního vůdce na cestu zkázy, v novele Ostrov mrtvých králů je to osud jedince neschopného vymanit se z „prokletí vlastních vzpomínek, které ho vzdalují živým citům a vztahům“.

Setkání s mladou, poněkud zvláštní a nevyzpytatelnou dívkou změní od základu život úspěšného vědce – muž, žijící dosud spořádaným životem, se dopouští jedné pošetilosti za druhou a obrátí naruby život svůj i svých blízkých. Milostný příběh se postupně mění ve virtuózní líčení všeobecně platného zápasu člověka, který se ze všech sil snaží uniknout osudu, ale podlehne prázdnotě nenaplněného života. Tragikomický příběh dává autorovi příležitost k brilantnímu zachycení charakterů jednotlivých postav i dobové atmosféry. Román byl poprvé vydán v roce 1972, vyšel v překladech v devíti evropských zemích a byl zfilmován ve Švédsku. Spisy/2

Do prvního svazku svých spisů jsem zařadil prózy, které by se daly zjednodušeně nazvat milostné. Porušil jsem úmyslně časovou posloupnost jejich vzniku. Zařadil jsem do první části prózy shrnuté do knihy Moje první lásky, napsané na sklonku sedmdesátých a v začátku osmdesátých let, snažil jsem se v nich totiž vylíčit pocity spíše pubertálního toužení než skutečné milostné zážitky. Teprve po nich následují povídky o zralejších vztazích, ačkoliv většina z nich vznikala v letech šedesátých. Zařadil jsem také krátkou prózu ze své první povídkové knihy Bezvadný den, která vznikala ještě v padesátých letech. Kratičká Láska je jistě dosti naivní, ale ve své době měla smysl i tím, že se naprosto vyhnula všem dobovým literárním rituálům a manýrám. Byla o lásce – o ničem víc. Zbylé povídky pak jsou ze dvou sbírek: Milenci na jednu noc a Milenci na jeden den…(z poznámky autora

Do prvního svazku svých spisů jsem zařadil prózy, které by se daly zjednodušeně nazvat milostné. Porušil jsem úmyslně časovou posloupnost jejich vzniku. Zařadil jsem do první části prózy shrnuté do knihy Moje první lásky, napsané na sklonku sedmdesátých a v začátku osmdesátých let, snažil jsem se v nich totiž vylíčit pocity spíše pubertálního toužení než skutečné milostné zážitky. Teprve po nich následují povídky o zralejších vztazích, ačkoliv většina z nich vznikala v letech šedesátých. Zařadil jsem také krátkou prózu ze své první povídkové knihy Bezvadný den, která vznikala ještě v padesátých letech. Kratičká Láska je jistě dosti naivní, ale ve své době měla smysl i tím, že se naprosto vyhnula všem dobovým literárním rituálům a manýrám. Byla o lásce - o ničem víc. Zbylé povídky pak jsou ze dvou sbírek: Milenci na jednu noc a Milenci na jeden den…(z poznámky autora).