Deze auteur bracht een krachtig geërotiseerde vrouwelijke stem in de Spaanse literatuur na de burgeroorlog. Haar werken, die worden gekenmerkt door een syntactisch ingewikkelde en gelaagde proza, maken gebruik van een meedogenloze stroom van bewustzijn die doet denken aan Proust en Woolf. Door het lesbisme voor het eerst in de geschiedenis van de Spaanse vertelkunst openlijk te behandelen, gebruikte haar metafictionele benadering vaak emblematische lesbische personages om de grenzen en mogelijkheden van vrouwelijke seksuele autonomie af te bakenen, waardoor ze een voorloper was op dit gebied.
Poetic and erotic, El mismo mar de todos los veranos (The Same Sea As Every Summer) was originally published in Spain in 1978, three years after the death of Franco and in the same year that government censorship was abolished. Now its complex moods and rhythms have been caught in an English translation by Margaret E. W. Jones that has won the Kayden National Translation Award.
Un intenso y lírico volumen de cuentos -que podría considerarse una novela- unificado por las miradas de una niña-adolescente al mundo de los adultos. Unas miradas que nos proporcionan algunos de los más intensos y exquisitos momentos del erotismo femenino contemporáneo y una ácida visión de la sociedad burguesa catalana de
Stefan Bollmann gaat in dit boek op zoek naar het verhaal achter lezende vrouwen in de fotografie en de schilderkunst en ontdekt dat zij in voorbije eeuwen vaak als een bedreiging werden gezien. Met elk boek dat ze lazen, werden de vrouwen slimmer en dus gevaarlijker. Ze begonnen immers vragen te stellen over de beperkingen van hun eigen wereld. In de portretten (15e eeuw-heden) die in dit boek zijn samengebracht, ontmoeten we levenskunstenaars, lanterfanters, verleidsters, voorlezers en vele andere gevaarlijk slimme vrouwen. De portretten zijn van de hand van onder anderen Edgar Degas, Edward Hopper, Gwen John, Henri Cartier-Bresson, Tamara de Lempicka, Félix Vallotton en Diego Velázquez.
Announced by the title as a series of private letters, Correspondencia privada constitutes an extended meditation on temporality and on the fragility and intensity of reclaiming, recognizing, and, in the fullness of time and experience, remembering one's past.
I ve druhé části volné trilogie španělské spisovatelky Esther Tusquets, kriticky nejvíce oceňovaného a čtenářsky nejoblíbenějšího autorčina díla stojícího na počátku její spisovatelské kariéry, se setkáváme s postavou Elii. Podobně jako v první části, Stejné moře jako každé léto, také zde reflektuje ve způsobu volného nepřerušovaného, až manického toku myšlenek své dětství a svůj současný život. Krásná, elegantní, duchaplná a finančně zajištěná Elia se v útěku před zoufalou nudou svého prázdného života a před spalujícím létem ve městě zaplete do milostného trojúhelníku se dvěma studenty. S nemotorným Ricardem trpícím mindráky z dětství a zakřiknutou Clarou rozehrávají hru na lásku a nelásku, osahávají si své hranice, aby zjistili, kam až jsou ochotni zajít, vzájemně se využívají a zasvěcují, zrcadlí se v sobě a projektují si do sebe svá přání ve snaze se skrze druhého vyléčit ze svých traumat a pocitů ublíženosti. Je možné něčeho dosáhnout pomocí hry, v partii šachů hraných s ďáblem, anebo je lepší řídit se spíše instinkty, jako opičáci v říji putující jarním pralesem za vůní svých družek? Vyhrají pradávné biologické pudy nebo sofistikovaná hra kdo s koho? A není toto uzamčení mezi pouhými dvěma možnostmi vůbec naše prokletí?
Esther Tusquets erkundet die Beziehung dreier Menschen zueinander: Da ist die ironische Erzählerin Elia, der reichen Oberschicht Barcelonas entstammend, zehn Jahre älter als ihre gefügige Freundin Clara, die keinen Mann spüren kann, ohne in Ängste und Verzweiflung zu verfallen, aber eine phantasievolle Mittlerin ist, und der Aufsteiger Ricardo. Für alle drei sind Erotik und Literatur benachbarte Bereiche, wenn nicht gar ein und dasselbe – «eine Illusion, zu fühlen durch das Fühlen eines andern».
Die Universitätsdozentin Ariadna, eine konventionell verheitratete Frau mittleren Alters aus dem Patriziat von Barcelona, in dem Sexualität noch ein Machtmittel ist, zieht sich aus der von ihr verachteten grossbürgerlichen Gesellschaft und aus der Ehe mit ihrem ungeliebten Mann in das alte, unbewohnte Haus ihrer Grossnutter zurück. Die Erfahrung einer für sie neuartigen Liebesbeziehung in der Begegnung mit der Studentin Clara führt einen Umschwung in ihrem von Erstarrung bedrohten Leben herbei. In phantasievoll-poetischer Sprache schildert Ariadna den Zauber des mit Clara erlebten Frühsommers ...
