Lukáš Linek Boeken

Kniha analyzuje čtyři hlavní dimenze postojů k politickému režimu a jeho institucím a popisuje proměny těchto postojů v české veřejnosti v období let 1996 až 2006. Těmito dimenzemi jsou legitimita režimu, institucionální odcizení, individuální odcizení a politická nespokojenost. Hlavní argument knihy spočívá v tvrzení, že události let 1997 a 1998 (hospodářské problémy, finanční skandály stran a vládnutí na základě opoziční smlouvy) přispěly výrazným způsobem k nárůstu nespokojenosti veřejnosti s politikou a stranami, a to natolik, že ani hospodářské oživení a znovuobnovení soutěživosti mezi dvěma hlavními politickými stranami ČSSD a ODS nevedlo k obnově hodnot politické spokojenosti a důvěry v politiku na úroveň první poloviny 90. let. Autor zároveň ukazuje souvislost mezi legitimitou politického režimu a nespokojeností s politikou, neboť na konci 90. let minulého století souběžně s nárůstem politické nespokojenosti klesala v české společnosti legitimita demokracie. Kdy a proč začala být česká veřejnost výrazně nespokojená s politikou? Proč česká společnost v současnosti podporuje demokracii méně než v první polovině 90. let? Promítá se nárůst negativních postojů k politice do volebního chování českých občanů? Má souběžný nárůst podpory KSČM a pokles volební účasti společné příčiny?

The topic of this book is analyse of activity of the Czech Parliament in first and second electoral period of the House of Deputies (1993-1996 and 1996-1998) and first electoral period of the Senate (1996-1998). The publication is distributed into parts, four chapters and one attachment.

Kniha analyzuje chování voličů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010. Ve třech kapitolách autoři analyzují volební účast. První zkoumá, kdo a proč se účastní voleb, druhá hledá vysvětlení rozdílu ve volební účasti mladých a starších voličů a třetí prozkoumává vliv výše volební účasti na zisky jednotlivých politických stran.

Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním je vysvětlení dlouhodobého volebního úspěchu čtyř politických stran (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS), které zajišťují svou stabilní přítomnost v českém parlamentu, což je v postkomunistickém prostoru unikátní. Zaměřili se na faktory ovlivňující hlasování českých voličů, jako jsou konfliktní linie, levo-pravá orientace a stranická identifikace, aby zjistili, co stabilizuje volební podporu těchto stran. Druhým cílem bylo prozkoumat, zda se v průběhu času mění vliv těchto faktorů na volbu stran. Autoři si uvědomují, že by bylo mylné předpokládat stejnou strukturu hlasování v roce 2010 a v roce 1996, zejména v kontextu postkomunistické transformace, která přinesla významné změny v hospodářství, hodnotových orientacích a postojích k politickému režimu. Zkoumání změn v roli konfliktních linií a levo-pravé orientace při hlasování umožnilo hodnotit, zda došlo k významným změnám ve volebním chování, zejména po sněmovních volbách v roce 2010. Klíčové otázky zahrnují, zda je volební chování českých voličů dlouhodobě volatilní, zda došlo k poklesu stranické identifikace a jaké konfliktní linie ovlivňují volební rozhodování.

Podtitul: Vysvětlení vývoje volební účasti v České republice v letech 1990–2010. Účast v parlamentních volbách v Česku postupně klesá již od počátku 90. let, a v letech 2002 až 2010 dokonce nepřesáhla hodnotu 65 procent. Protože účast ve volbách je jednou z nejvýznamnějších politických aktivit občanů v demokracii, zaměřuje se autor na vysvětlení jejího poklesu. Kniha shrnuje dosavadní způsoby vysvětlení volební účasti a důvodů jejího poklesu a představuje vlastní teorii volební účasti, která ji vysvětluje v obecné rovině mobilizací vnějšími aktéry a individuální motivací k účasti (instrumentální, expresivní a normativní motivací). Tento teoretický model je využit nejen pro vysvětlení volební účasti, ale i jejího poklesu. K němu přispělo menší zapojení občanů ve společenských sítích, nárůst kritického hodnocení politických stran a zvýšená nejistota o smyslu­plnosti hlasování ve volbách. Kniha tak představuje první systematické prozkoumání volební účasti a důvodů jejího poklesu v České republice. 1. vydání.

Stabilita demokracie závisí nejen na institucích, ale i na občanech, kteří se aktivně angažují. Ohrožení demokracie může nastat nejen při kolapsu institucí, ale také při ztrátě podpory mezi lidmi. Bez občanské podpory se demokratický režim oslabuje. Publikace se v první části zaměřuje na analýzu vývoje demokratických hodnot a postojů českých občanů od roku 1990, zatímco druhá část zkoumá způsoby jejich politické participace. Autoři se snaží přispět k diskusi o české demokracii a občanském zapojení, přičemž dlouhodobá perspektiva pokrývá období před a po vstupu do EU. Druhé období je charakterizováno návratem nejistoty a politizace základů demokracie v postkomunistických zemích. Zatímco o institucích víme dost, chybí nám systematické informace o politických postojích občanů a jejich jednání. Ve veřejné diskusi panují předsudky o pasivních Češích, kteří jsou zklamaní z nenaplněných slibů a mladých, jež politika nezajímá. Publikace se snaží poskytnout odpovědi založené na datech. Jaký typ režimu preferují Češi? Jsou ochotni přispět k fungování demokracie a věří, že mohou ovlivnit politiku? Jak se liší různé sociální skupiny v politické participaci?

Popis: Kniha analyzuje postoje českých občanů k sociálnímu státu v delší časové perspektivě (1996‒2006‒2016). Díky tomu mohou autoři systematicky prozkoumat důležité teoretické otázky, které v této knize redukují na pět hlavních výzkumných témat: 1. vývoj postojů k sociálnímu státu; 2. vývoj vztahu mezi socio-ekonomickým statusem a postoji k sociálnímu státu; 3. generační podmíněnost postojů k sociálnímu státu; 4. vývoj vztahu mezi postoji k sociálnímu státu a volebním chováním; 5. vliv korupce a jejího vnímání na postoje k sociálnímu státu. V prvních dvou kapitolách je proto nejprve popsán vývoj sociálního státu na území Česka a na jeho pozadí je představena konceptualizace a základní vysvětlení postojů k sociálnímu státu. Poté ve čtyřech kapitolách autoři postupně analyzují postoje k přerozdělování, daňovému systému, rozsahu a financování sociálního státu. Na závěr se věnují tomu, nakolik jsou postoje k sociálnímu státu ovlivněny představou o rozšíření korupce a nakolik a jakým způsobem tyto postoje ovlivňují volební chování. Podporují čeští občané sociální stát? A podporují jej více nebo méně než před 20 lety? Má stát přerozdělovat příjmy od bohatých k chudým? Podporují sociální stát ve větší míře ti, kteří vyrůstali a žili za komunismu? Jsou postoje k sociálnímu státu vedeny pouze vlastním zájmem?