Ivan Wahla Boeken

Katalog výstvay k celoživotnímu architektonickému dílu manželů Elly a Oskara Oehler.

Moderní architektura byla ve 20. letech v Brně prosazena skupinou architektů narozených v poslední dekádě 19. století. Vítězství moderní architektury demonstrovala Výstava soudobé kultury na čerstvě zbudovaném pisáreckém výstavišti v létě roku 1928. Přibližně v téže době se počala projekčně uplatňovat skupina architektů narozených již převážně v Brně v první dekádě 20. století, jejíž profil, význam i velikost se utvářely a narůstaly v průběhu 30. let. Důvodem toho bylo mimo jiné i založení české školy architektury v Brně roku 1919. Právě studium Odboru architektury a pozemního stavitelství ČVŠT v Brně je společným znakem té části zmíněné generace brněnských architektů, kterou se publikace zabývá. Architekti Josef Kranz, Miroslav Putna, Bedřich Rozehnal, Mojmír Kyselka, Eduard Žáček, Evžen Škarda, František Kalivoda, František A. Krejčí, Bohumil Tureček a další spoluvytvářeli vysoký standard brněnského funkcionalismu a ve svých nejlepších výkonech dosáhli absolutního vrcholu českého meziválečného stavebního umění. Tato publikace představuje nejvýznamnější tvůrce a díla této generace.

První ucelené publikování architektonického díla nejvýznamnějších českých stavitelů meziválečného Brna, v jejichž díle se mimořádně snoubí hospodářská úspěšnost, velká četnost realizací a vysoká architektonická kvalita obytných staveb.

Publikace vydaná k výstavě architekta Jindřicha Kumpošta (1891 -1968).

Katalog k výstavě, jenž patří do série publikací týkajících se meziválečné architektury.

Tato publikace představuje německé architekty, působící v městě Brně.

O vile Tugendhat existuje rozsáhlá literatura, obsahující i řadu monografií. Za takové situace stálo u zrodu této publikace zejména nutkání nahlédnout na stavbu pohledem architekta, navíc architekta s ní dobře obeznámeného účastí na právě dokončené obnově a restauraci. Motivací předkládané práce byla snaha odhalit, jak Mies van derRohe dospěl k radikálně novému pojetí typologie obytného prostoru a současně ke schopnosti zrealizovat jej formálně i technicky dokonalým způsobem. Práce na plánech rekonstrukce, prováděná na podkladě průzkumů stavby, a porovnávání její zrealizované podoby s původními výkresy přinesly kromě poznatků o způsobu provedení stavby také poznatky o způsobu řešení problémů, které novátorský projekt obnášel, takže bylo možné sledovat architektonické myšlení i projekční um jejího autora. Cílem tedy není vytvořit další vyčerpávající monografii vily. Známá fakta jsou proto uváděna pouze tehdy, pomáhají-li zvolenému úhlu pohledu. Ten je zaměřen na genezi radikální architektonické myšlenky a její převedení do konkrétní stavby. Práce je tak pokusem sledovat předchozí i následující Miesovu tvorbu pohledem z vily Tugendhat. Tento příspěvek k literatuře věnované brněnské vile je pojímán jako svého druhu případová studie. Její obrazová část proto umožňuje prostudovat i porozumět řešení stavby jako celku i jejích určujících detailů.