Leïla Sebbar duikt in de ingewikkelde relatie tussen Frankrijk en Algerije, waarbij ze beelden uit beide landen regelmatig naast elkaar plaatst om culturele verschillen te benadrukken. Haar werk verkent vaak thema's van identiteit en vervreemding, met name met betrekking tot de tweede generatie Maghrebijnse jongeren in Frankrijk die worstelen met integratie. Sebbar gebruikt zowel fictieve verhalen als psychologisch inzicht om haar thema's over te brengen, waarbij haar romans vaak de diepe communicatiekloven tussen generaties en culturen illustreren.
Toward the end of the Algerian war, the FLN, organized a demonstration in Paris to oppose a curfew imposed upon Algerians in France. About 30,000 Algerians gathered peacefully, but the protest was suppressed by the Paris police. Between 50 and 200 Algerians were killed and their bodies were thrown into the Seine. This novel recounts this event.
Les seize écrivains présents dans ce recueil sont nés en Algérie avant l'indépendance. Ils se trouvent réunis ici comme ils ne l'ont jamais été sur la terre natale. Ils nous disent leur Algérie : éclats d'enfance heureuse ou meurtrie par la guerre, approches résurrectives qui restituent une société polyphonique où se côtoient musulmans, juifs, chrétiens, et où s'échangent, s'adoptent et parfois s'excluent traditions et cultures.
Dix-sept écrivains, romanciers. Nés et élevés dans un autre pays, le plus souvent dans une autre langue, ils vivent aujourd'hui en France et écrivent en français des textes de fiction, nouvelles, romans, pièces de théâtre. Certains sont aussi traducteurs, passeurs d'une langue à l'autre. Ils ont choisi, à travers des récits autobiographiques, de raconter un moment singulier ou des fragments de l'enfance étrangère, une sorte de retour au pays natal, à la maison maternelle, du nord au sud et d'est en ouest. Dix-sept écrivains. Plus libres de mots et de gestes, ils vivent dans la langue et le pays d'exil, désormais terre d'écriture. Entre nostalgie et deuil, douleur et humour, ces récits dessinent peu à peu les contours d'un seul et même pays : l'enfance d'ailleurs. Des photographies des auteurs ouvrent chacun des textes.
Sedm povídek autorky, kterou jsme čtenáři představili již v knize Ženě na kusy a jiné alžírské povídky. Kniha obsahuje texty originální i překlady Petra Christova. Ústředním tématem její prózy jsou střety mezi tradičními hodnotami a moderním způsobem života v rodinách alžírských přistěhovalců ve Francii, hledání identity, kulturní a náboženská „smíšenost“. V centru jejího zájmu stojí mladí lidé, kteří cítí, že napatří ani do Alžírska, odkud pocházejí jejich rodiče, ale ani do Francie, kde zpravidla prožili celý život, ale přesto jsou zde nahlíženi jako cizinci, „ti druzí".
Sonda do života mladých severoafrických přistěhovalců v Paříži, kteří hledají sami sebe, svoji identitu. Šerazáda je sedmnáctiletá Alžířanka, žijící ve Francii, která uprchla z domova. Žije ve squatu volným a nespoutaným životem, stejně jako její druhové a přátelé – děti afrických přistěhovalců. Zajímá se o knihy a umění, má zkušenosti ze světa luxusu, módy, reklamy, ale nezřídka se pohybuje na hraně zákona, kam patří krádeže, drogy, prodejná erotika i terorismus. Šerezáda hledá sebe sama, svoji cestu životem. Osciluje mezi tradičními hodnotami i moderním způsobem života. I proto touží po návratu ke svým kořenům – cestě do Alžírska.