Pierre Manent is directeur studies aan de École des Hautes Études en Sciences Sociales en een van de oprichters van het tijdschrift Commentaire.
Pierre Manent is one of France's leading political philosophers. This first English translation of his profound and strikingly original book La loi naturelle et les droits de l'homme is a reflection on the central question of the Western political tradition.
Exploring the philosophical depth of Montaigne's Essays, Pierre Manent highlights the subtle unity and radical ideas within the text. By comparing Montaigne to modern thinkers like Machiavelli and Rousseau, he examines the implications of a life devoid of state influence, a question pertinent to today's society. Manent emphasizes Montaigne's insights into the human condition, particularly his reinterpretations of virtue, pleasure, and mortality, ultimately presenting a new model for thoughtful living that underscores Montaigne's significance in modern philosophy.
The essay explores contemporary crises by analyzing Shakespeare's Coriolanus and Julius Caesar, offering insights from a prominent figure in European political philosophy. Through this literary lens, the author examines themes of power, governance, and human conflict, connecting historical narratives to modern political challenges. The work provides a thoughtful critique of societal issues, making it relevant for those interested in the intersection of literature and political thought.
Kam jsme se vlastně dostali? Z jedné strany na nás tlačí náš starý národ, který nechceme opustit, a z druhé nová Evropa, jejíž součástí se chceme stát, a nevíme jak. Zastupitelská vláda má být nahrazena „demokratickým vládnutím“, které nám ani nevládne, ani nás nezastupuje. Lhostejně přihlížíme, jak se náš politický život rozkládá, protože se živíme iluzí o nějakém sjednoceném lidstvu, které bude držet pohromadě bez jakékoli politické formy. A už dávno nevíme, co si počít s náboženstvím. Jak dát této krizi naší společné existence smysl? Pierre Manent zkoumá dávné i nedávné dějiny národa, způsob, jak národ vstřebal a pěstoval demokracii a jak dnes jeho zánik ohrožuje samu tuto demokracii. Upozorňuje na paradoxní situaci náboženství, jehož brzký konec se v jednom kuse ohlašuje, a přitom je naše politické prostředí stále více ovlivňováno náboženskými třenicemi. Evropa by už dál neměla být „oblastí nízkého tlaku“, kde máme strach z vlastního stínu. Tento esej chce přispět k oživení povědomí a znalosti duchovních zdrojů, díky nimž má Evropa svou živoucí kontinuitu.