Martin Schulze Wessel Boeken

Der Titel kann ab Januar 2013 über die Südost Verlags Service GmbH, Waldkirchen, bezogen werden. Die Wissenschaften von der „Realität“ im sozialistischen Regime Der Alltag in kommunistischen Regimen galt lange als ein gut gehütetes Geheimnis. Die Alltagsgeschichte ist unterdessen in den Blick der Forschung geraten, nicht aber die Wissenschaften, die sich mit „realem Leben“ beschäftigen: Ethnologie und Soziologie. Everyday life was once considered to be one of the best hidden secrets of communist regimes. Despite the recent surge in the history of everyday life under state socialism, there is still little research on the development of those disciplines which analysed and described „real life“ from within communist Eastern Europe. The present volume seeks to fill this gap. In contributions which examine the history of ethnography and sociology under state socialism, it asks which scholarly self-descriptions socialist societies produced. The authors of the volume discuss the complex relationship between the party-state and academic ethnography and sociology. They analyse the impact of ideology and politics on both disciplines and trace the development of their main research paradigms. While describing the limitations of ethnography and sociology, which were mainly due to political constraints, the authors also highlight the achievements of both disciplines and show how their research findings reveal a significant gap between ideology and „reality“. These findings offer a valuable basis for a critical historical approach in current research on everyday life under state socialism.

Retrospectively, the Prague Spring appears to have been a coherent but unsuccessful experiment in finding a synthesis of Western democracy and socialism. However, this perspective ignores that different groups and individuals participated in these developments and shaped the Prague Spring in Czechoslovakia with their completely varying professional, generational, national, and gender-specific experiences. What appears retrospectively as a goal-oriented reform movement or as an “interrupted revolution” looked in the eyes of the protagonists rather like the situation in a laboratory, where they worked on new syntheses with uncertain results. The volume focuses on the protagonists’ ideas of politics, society, and their reform plans. Of particular interest is the question which new thoughts about the interrelation of politics, science, economics, and arts were developed in Czechoslovakia.

Die Nationalisierung der Religion und die Sakralisierung der Nation im östlichen Europa sind zentrale Themen, die in verschiedenen Beiträgen behandelt werden. Thomas Bremer analysiert konfessionelle Konflikte aus theologischer Perspektive. Stefan Laube vergleicht nationale Heiligenkulte in Polen und Deutschland des 19. Jahrhunderts, während Frithjof Benjamin Schenk die Nationalisierung des kulturellen Gedächtnisses am Beispiel des Aleksandr Nevskij-Bildes in Russland untersucht. Hans-Christian Maner beleuchtet die Konzeptionen griechisch-katholischer und orthodoxer Geistlicher zur „rumänischen Nation“ im 18. und 19. Jahrhundert. John-Paul Himka thematisiert die Rolle der Religion im ukrainischen Nationalen Wiederaufbau, und Ricarda Vulpius betrachtet den Kirchenkampf in der Ukraine als Beispiel für die Sakralisierung der Nation und Nationalisierung der Religion zwischen 1917 und 1921. Harald Binder und Joachim von Puttkamer untersuchen die Verbindung zwischen Kirche und nationaler Festkultur in Krakau sowie kirchliche und nationale Schulfeste in Ungarn. Juliane Brandt und Christoph Mick thematisieren den Einfluss der Religion im Kontext von Krieg und nationalem Gedankengut. Klaus Buchenau diskutiert nationale und universelle Aspekte in der serbischen Orthodoxie, während Vera Urban die Nationalisierung der Religion durch Abgrenzung zwischen Orthodoxie und Katholizismus in russischen Kulturtheorien des 19. Jahrhunderts analysi

Der Titel kann ab Januar 2013 über die Südost Verlags Service GmbH, Waldkirchen, bezogen werden. Die Frage, wie loyal Bürger unterschiedlicher nationaler und konfessioneller Herkunft oder politisch-sozialer Zugehörigkeit gegenüber ihrem Staat waren, hat sich in besonderem Maße für die Länder Ostmitteleuropas in der Zeit zwischen den Weltkriegen gestellt. Staatsbürgerliche Bindungen wurden nicht allein durch den Wechsel von Staatsformen und nationaler Staatsfundierung erschwert, sondern vor allem durch die Vielfalt religiöser und nationaler Bezüge. Der Sammelband betrachtet unter anderem das Verhältnis der jüdischen Bevölkerung, der Slowaken, der Kommunistischen Partei, deutscher Soldaten, tschechischer Legionäre oder der deutschen Wirtschaftsorganisationen zum tschechoslowakischen Staat.

Fundovaná práce předního německého historika si klade za cíl osvětlit z historického hlediska současnou ruskou agresivní válku a protizápadní postoje s jejich dějinnými kořeny. Sleduje dynamiku budování ruského impéria za posledních zhruba tři sta let, tj. od doby Petra I. Centrem jejího zájmu jsou rusko-ukrajinsko-polské vztahy, respektive konfrontace ukrajinské a polské státnosti s ruskou expanzí na západ. Nejde však o studii nějakých lokálních konfliktů – autor je zasazuje do širších evropských souvislostí a souhry, spolupráce či konkurence hlavních mocností; zvláštní pozornost přitom věnuje dlouhodobé kooperaci Ruska a Německa, jejíž neblahé důsledky byly patrné až donedávna. Snaha budovat ruskou identitu na základě imperiální myšlenky, v případě Ukrajiny coby vnitřního impéria a Polska jako součásti impéria vnějšího, vedla vždy k zásadním konfliktům, které zpětně impérium oslabovaly a směřovaly k jeho dezintegraci – to Schulze Wessel nazývá „prokletím impéria“. Vedle mocenskopolitických aspektů analyzuje též náboženské a ideologické souvislosti, především pak ruský, ukrajinský i polský nacionalismus, přičemž obzvlášť působivé jsou portréty jeho tří představitelů – Puškina, Ševčenka a Mickiewicze.

Rok 1968 je v českých dějinách klíčovým obdobím, představujícím pokus o revizi politické a ekonomické situace a směřování k pluralitní demokracii. Téma se začalo intenzivně zkoumat po listopadu 1989, avšak dosud chybí ucelená interpretace. V jubilejním roce přichází německý bohemista a rusista Martin Schulze Wessel se svou monografií, která zkoumá společenské změny roku 1968 v kontextu tání totalitního režimu. Tento proces byl ovlivněn československými reakcemi na kult osobnosti Stalina a ekonomickou krizí plánované ekonomiky na přelomu 50. a 60. let. Schulze Wessel analyzuje změny v politické, ekonomické a kulturní rovině, přičemž liberalizace kulturního prostředí (noviny, časopisy, divadlo, film) hraje klíčovou roli v revizi socialismu, která se liší od pokusů ve středovýchodní Evropě v roce 1956. Autor zasazuje český rok 1968 do širšího evropského kontextu, zdůrazňuje jak českou jedinečnost, tak vzájemné inspirace se západním hnutím. Jeho vyvážený pohled na české dějiny 60. let a jejich vyústění v prvních devíti měsících roku 1968 končí sovětskou invazí v srpnu 1968, která zastavila obrodný proces a eliminovala demokratizační tendence ve všech oblastech.

Když Heinrich Böll přijel s rodinou 20. srpna 1968 na pozvání Československého svazu spisovatelů do Prahy, aby se zde seznámil s vývojem tzv. Pražského jara, netušil, že se záhy stane očitým svědkem sovětské vojenské invaze. Předkládaná kniha, kterou připravil jeho syn René a doplnil ji úvodním slovem a svými autentickými fotografiemi, představuje především Böllovy deníkové zápisky z oněch několika dní strávených v Praze, dále jeho dva esejistické texty reflektující srpnové události a několik rozhovorů pro tisk. Máme tak jedinečnou možnost dozvědět se, jak vnímal Pražské jaro, jeho násilné potlačení a pozdější vývoj v ČSSR význačný západoněmecký spisovatel, pro nějž byla svoboda nedělitelná.