Zobels schrijven concentreerde zich op de armoede op het platteland van koloniaal Martinique, de harde omstandigheden van het plantagesysteem en het leven van de werkende arme bevolking. Zijn werk onderzocht diepgaand het koloniale systeem en de gevolgen ervan, met de nadruk op de ervaringen van de onderdrukten. Door zijn romans en poëzie legde Zobel de essentie van het plantageleven en de ontberingen vast, terwijl hij ook de kracht en veerkracht van degenen die het doorstonden liet zien. Zijn literaire nalatenschap leeft voort door zijn inzichtelijke portretten van sociale onrechtvaardigheid en zijn aanhoudende nadruk op menselijke waardigheid tegen overweldigende tegenspoed.
Joseph Zobel's semi-autobiographical 1950 novel Black Shack Alley chronicles the coming-of-age of Josae, a young boy in colonial Martinique. This edition features a new foreword by Martinican author Patrick Chamoiseau--
Dějištěm tohoto značnou měrou autobiografického vyprávění černošského autora je ostrov Martinique. Na osudech hlavního hrdiny, černošského chlapce, poznáváme ubohé živoření antillských domorodců, formálně sice zbavených otroctví, jejichž páni však, bílí, "si zachovali všechno to,co mělo připadnout černochovi jako odškodné za útrapy, které snášel v době obchodování s černochy. A tak mohou bez obav černochy dál odstrkovat, podrážet jim nohy, štvát na ně psy, týrat je po žalářích, neboť již déle než století udržují černochy v úmorném hladu a strachu, což obojí však nezpůsobuje rychlou smrt" (str. 293). Chlapcova babička pracuje do úpadu, aby její Jozé nemusil od dětství dřít v "dětských partách" na třtinovém poli. Matka má ruce zkrvavené, než udělá Jozé maturitu. Jozé, citlivý a přemýšlivý, poznal nespravedlnost kolonisačního vykořisťování: nikdy se "nestane krysou", nikdy se neodrodí svému lidu. Ačkoli Zobel "neukazuje svým černým krajanům jasné východisko z koloniál. útlaku", je jeho kniha "bojovnou, vášnivou kritikou vydřidušského panství francouz. kolonisátorů". (Z předml.)