Nežli se vydáme na cestu do velkého světa poezie, kterou v této publikaci autor prezentuje jako klíčovou sílu obilných zrn, jež budou padat na úrodnou půdu lidských srdcí a myslí, nepřehlédněme slova, která na adresu poezie i jejích příznivců pan profesor Lukavský adresuje... v umění je "něco pro někoho, nic pro všechny", jek praví básník. Nicménně každý zde najde něco, co právě jemu se líbí a osloví ho. Autor se čtenáři svěřuje s vnitřními pocity a obdivem na poezií života.
„Napsat knížku rozhovorů se svým vlastním dědečkem - báječná příležitost k práci, která bude hezká i snadná zároveň. Myslela jsem si, že se zkrátka párkrát sejdeme, využiji všeho, co o něm vím - a knížka bude na světě. Nakonec se tato knížka rodila takřka celý rok, a vůbec ne snadno. Četla jsem z rukopisu kolegům i přátelům, a stále znovu jsem zjišťovala, jak je ve skutečnosti těžké představit laskavého a veselého pána, kterého nejčastěji vídám v dávném pleteném svetru, těm, kdo ho znají jako intelektuálního herce ve smokingu. Chtěla jsem se pokusit zprostředkovat setkání se skutečným člověkem. Doufala jsem, že to, co prozařuje na povrch ve chvílích, kdy Mistr krásného slova recituje spisovnou češtinou, zazáří úplně nově v tomtéž člověku skloněném nad posekanou trávou, nad přípravou nové role, nebo nad bramboračkou, kterou zrovna vaří z pytlíku,“ přibližuje Klára Lukavská okolnosti vzniku své knihy a dodává: „Poválečná Lukavského léta jsou jednoznačnou cestou za jeho životním posláním – být herec-sluha Boží, nikoliv herec-kašpar.“ I tato kniha je důkazem, jak se tento záměr povedl.
Obrazová publikace obsahuje pohledy na romantická zákoutí Prahy, ale i dalších evropských měst. Některé z vedut Ivana Svatoše jsou doplněny verši Jaroslava Seiferta.