Vladimír Kolár Boeken

Životní osudy legionáře Pavla Setničky (1890-1951), který za první světové války bojoval v Rusku.

Vladimír Kolár (nar. 22. Června 1947) těží ve své próze Co už máma nenapsala jednak z vlastních vzpomínek zprostředkovaných dětskýma i dospělýma očima, ale též z deníkových záznamů svých rodičů, jejich korespondence a dalších dokumentů, aby přiblížil dobu padesátých, šedesátých a i sedmdesátých let. Provází nás těžkým obdobím politických procesů, které nenapravitelně poznamenalo osud jeho rodiny, ale i léty dospívání a studií, vrcholícími událostmi roku 1968. V autentické, nezkreslené podobě tu autor portrétuje svého otce - vojáka čs. západní armády, novináře, politického pracovníka, oběť nezákonných represí. Stejně plasticky přibližuje osobnost své matky, spisovatelky Jaromíry Kolárové, jejíž cesta za literárním úspěchem a k srdcím čtenářů byla zatarasena četnými překážkami, lidskou záští a podlostí i závažnými problémy zdravotními. Autor vzpomínek se však neomezuje jen na rodiče a sourozence, na strastiplné rodinné trampoty, zároveň kreslí i portréty osobností, které mu pomáhaly hledat jeho místo v životě, názorovou orientaci, a mezi nimiž najdeme i některá jména protagonistů pražského jara. Návraty jsou provázeny nostalgií a smutkem, ale spisovatel se nevyhýbá ani veselým či komickým situacím, ironii, kreslí i šťastné a radostné životní okamžiky.

Autora inspiroval osud židovských příbuzných z rodiny Leopolda Ofnera, majitele statku a živností v někdejším Zamlekově (dnes Zavlekově v okrese Klatovy). Z jeho osmi dětí pocházela autorova babička Hermína Kolárová, rozená Ofnerová. Rukopis přibližuje situaci rozvětvené rodiny – Ofnerových dětí, jejich partnerů, vnuků a dalších příbuzných – v době druhé republiky a protektorátu a retrospektivně i ve vzdálenější historii. Období nacistického šoa znamenalo pro všechny vypovězení z normálního života, ponižování a šikanu a konečnou likvidaci v koncentračních táborech. Jen jediný vnuk, pozdější autorův otec, se zachránil útěkem z protektorátu do západní československé armády. Vedle rodiny Ofnerových v knize vystupují též sňatky spřízněné rodiny, především Münzovi z Horažďovic, výrobci lihovin a vín, a Kopperlovi z Proseče, vlastníci proslulé továrny na dýmky. Dokumentární próza vznikla na základě osobních dokumentů, matričních zápisů, záznamů židovských obcí, místních kronik a svědectví pamětníků, samozřejmě i s nezbytnou autorskou fabulací, která překlenuje některá bílá místa rodinné historie.

Soubor povídek charakterizuje námětová rozmanitost a snaha proniknout pod povrch věcí. Některé povídky byly inspirovány autorovými dojmy a vzpomínkami z dětství, jiné čerpají náměty z vojenského, novinářského i divadelního prostředí a zachycují převážně problémy mladých lidí.

Středoškolský profesor Zdeněk se souhrou náhod ocitá mezi studenty téměř o dvě generace mladšími. Prožívá s nimi běžné, ale i hodně výstřední, dramatické situace, pro něho často zcela nové a těžko pochopitelné. Nalezne během školního roku, který prožije se svými žáky, klíč, který by mu otevřel cestu do jejich světa, dokáže si poradit s jejich přešlapy či drsnými žertíky, s neobvyklým studentským humorem?

Dvoudílná novela z ostravského sídliště z období kolem roku 1958. V první části je popisován život neúplné rodiny, kde po mnoho let chybí manžel a otec dvou dětí, který se stal obětí politického procesu. Druhá část se zaměřuje na mezigenerační konflikt s dospívajícím synem.

Výpočty a analýzy pomocí metod konečných prvků jsou výtečnou ukázkou aplikace schopností počítačů na technickou oblast. Algoritmy teoreticky propracovaného oboru jsou dnes zabudovány v řadě programů takovým způsobem, že se jejich používání jeví velice jednoduché, přímočaré a nevyžadující speciální znalosti. Opak je pravdou: teoretický základ je naopak nutný, protože při používání metod FEM je klíčové zejména formulování zadání, volba správné metodiky výpočtu a interpretace výsledků. Tato kniha se orientuje právě na zmíněnou problematiku.