Hayden White, een historicus die opereerde binnen de traditie van de literaire kritiek, is beroemd om zijn baanbrekende werk over de historische verbeelding. Hij analyseerde nauwgezet de narratieven van 19e- en 20e-eeuwse historici en filosofen, en stelde dat historische discours een vorm van fictie is die geclassificeerd kan worden op basis van zijn structuur en taalgebruik. White daagde de notie van objectieve historische verslagen uit, en betoogde dat historici niet-gearticuleerde aannames gebruiken bij het selecteren en interpreteren van gebeurtenissen. Zijn werk heeft de geschiedtheorie fundamenteel veranderd door retorische tropen toe te passen op narratieve discours, waardoor dieper inzicht werd verkregen in de houdingen van de auteur en de historische contexten.
The Historical Imagination in Nineteenth-Century Europe
In White's view, beyond the surface level of the historical text, there is a deep structural, or latent, content that is generally poetic and specifically linguistic in nature. This deeper content - the metahistorical element - indicates what an appropriate historical explanation should be.
It is because historical discourse is actualized in its culturally significant form as a specific kind of writing that we may consider the relevance of literary theory to both the theory and the practice of historiography.
The second volume of The Ethics of Narrative completes the project of bringing together nearly all of Hayden White's uncollected essays from the last two decades of his life, including articles, essays, and previously unpublished lectures. As in the first volume, volume two features White's trenchant articulations of his influential theories, as well as his explorations of a wide range of ideas and authors at the frontiers of critical theory, literature, and historical studies. These include the concept of utopia in history, modernism and postmodernism, constructivism, the conceptualization of historical periods such as "the Sixties" and "the Enlightenment," the representation of the Holocaust in scholarly and literary writing, as well as essays on Frank Kermode, Saul Friedländer, and Krzysztof Pomian.
"[White] has clearly made significant advances in laying a foundation for a better understanding of the intricate interaction between narrative representation and what it purports to represent in both history and literature."--American Historical Review.
Kniha Tropika diskursu Haydena Whitea, který je znám svým pojetím "metahistorie", jež klade důraz na narativní povahu historického diskursu, patří v humanitních vědách již ke klasickým dílům. Jde svým způsobem o autorovu originální "rozpravu o metodě", teorii toho, co by bylo možné nazvat tropologickým rozuměním. Její význam se ani zdaleka neomezuje na techniku literárního rozboru či interpretaci historie, jejím základem je filosoficky fundované, syntetické pojetí kognitivního vztahu k realitě, prostředkované právě "diskursem". V tomto smyslu je Whiteova kniha svébytnou a důležitou alternativou jak k tradiční i moderní hermeneutice (H. G. Gadamer), tak například k Ricoeurově narativnímu porozumění. Tropus podle Whitea není ani ozdoba řeči, ani technika omezující se na umělecký jazyk, nýbrž nástroj, jehož funkcí je snaha o adekvátnější uchopení popisované skutečnosti. Interpretace historických, literárních či teoretických textů se pak neukazuje jako (subjektivní) omezení, nýbrž jako obecná podmínka kulturní racionality.
Die historische Einbildungskraft im 19. Jahrhundert in Europa
Ausgehend von seiner Untersuchung der großen Historiographen des 19. Jahrhunderts entwirft Hayden White eine formale Theorie der Arbeit des Historikers, die den unvermeidlich poetischen Charakter der Geschichtsschreibung herausarbeitet. Die Debatte, die mit diesem großen Buch angestoßen wurde, wirkt bis heute nach.