Přemysl Veverka Boeken

První anglické vydání knihy Slavné pražské vily. Jednotlivé kapitoly knihy tvoří přehled dějinných etap – od konce 19. století až do současnosti (s výjimkou první, přibližující mnohem starší, pozdně barokní Michnův letohrádek). Každá kapitola obsahuje úvod, po němž následují texty o konkrétních vilách, včetně bohatého obrazového materiálu. Většinou se jedná o rodinné domy či vily, které projektovali významní architekti 19. a 20. století. Úvody pojednávají o dobové situaci, architektonických stylech příslušného období, osobnostech vybraných architektů, o názorových střetech, zajímavostech z činnosti uměleckých spolků a celospolečenském klimatu příslušné doby.

Jako by krok za krokem, tak, jak to časová přímka, táhnoucí se dějinami, naznačuje, vyrůstá v publikaci Slavné stavby Prahy 5 postupně, jedna za druhou, padesát čtyři staveb, které k páté pražské městské části neodmyslitelně patří, přičemž první objekt – kostel sv. Vavřince v Jinonicích (Butovicích) pochází asi z 11. století a poslední – ústředí ČSOB v Radlicích nese vročení dokonce už budoucí, léta 2006 až 2007. Před čtenářem defilují stavby církevní, světské, průmyslové, administrativní, společenské, nájemní domy, vily, nechybí například Petržílkovská malostranská vodárna, Švandovo divadlo, zámeček baronky Ronghofferové, mosty přes Vltavu, barrandovský „pahorek snů“, nyní už propojený novou tramvajovou linkou, a samozřejmě ani dílo francouzského architekta Jeana Nouvela vytvořené na křižovatce Anděl.

Podtitul: Růžový Sad přátelství a míru Lidice (1955–2015) / Rose Garden of Peace and Friendship Lidice (1955–2015). Publikace vydaná k 60. výročí založení Růžového sadu přátelství a míru v Lidicích. Odborná publikace pojednávající o historii a současnosti růžového sadu obsahuje mimo jiné jmenný seznam odrůd všech růžových keřů (vč. fotografie a popisu) nacházejících se v současnosti na jeho území. Nádherné celostránkové fotografie představují sad v jeho největší kráse v době plného květu.

Poutník v této knize je literární postava, která ztělesňuje dvojjedinost – jednu část představuje nevědomost a pochybnosti, zatímco druhá je naplněna pamětí a zkušenostmi, což mu umožňuje odpovídat na otázky. Tato blízkost poutníka je pro mě důležitá, protože bez neustálého kladení otázek a hledání odpovědí nelze vyrazit na žádnou cestu, zvlášť do Lidic. Téma Lidic je rovněž dvojjediné. Na jedné straně je to poklidná česká vesnice, jejíž obyvatelé žili svůj obyčejný život, dokud je lidská bestialita nepostihla v nečekané hrůze. Na druhé straně se odráží tragédie nevinných, jimž byla přisouzena vina. Z toho vyplývá i poznání, že život nakonec vždy vítězí nad smrtí, i když za tuto pravdu musíme platit. Poutník se ptá, zda je možné mlčet a pouze přihlížet. Prochází starými Lidicemi, které pro něj nezmizely. Odkryje čas, kdy se životy měřily zvony kostela sv. Martina, než přišlo peklo. Přesto jméno vesnice, jež mělo být zapomenuto, obletělo svět. Památník Lidice v novém tisíciletí ukazuje, jaká cesta vede k nezapomínání a varování před současnými nebezpečími. Je dobré přijít do Lidic a vědět, jak se tam chodí.

Poslední výstřely druhé světové války zazněly v roce 1945, přičemž lidé na celém světě vydechli úlevou, když skončila největší a nejkrvavější válka v historii. Tato válka zasáhla téměř dvě miliardy lidí a stála 50 milionů životů. Zvláštní tragédií jsou osudy bezbranných obyvatel obcí, které se staly oběťmi nacistických barbarů. Mezi nimi se nachází sedm českých obcí: Lidice, Ležáky, Český Malín, Ploština, Prlov, Zákřov a Javoříčko. Každé z těchto míst nese vzrušující válečný příběh a bolestné osudy mnoha lidí, mužů, žen i dětí. Tyto příběhy, odehrávající se v různých okolnostech, nám připomínají cenu obětování životů prostých lidí a vyzývají nás, abychom nezapomínali na padlé hrdiny. Skupina autorů, včetně Romana Cílka, Karla Richtera a Přemysla Veverky, se inspirovala odkazem těchto obcí a vytvořila uměleckodokumentární literární obraz důležitých odbojových událostí. Autoři znovu prozkoumali historická fakta a doplnili je novými poznatky, což prohloubilo dramatičnost a výstižnost jejich zobrazení.

Tato kniha popisuje osudy dětí z Lidic a Ležáků.

Jedním z opakujících se motivů publikace je obraz přetrvávající existence starých Lidic a jejich obyvatel, myšlenka jejich nezničitelnosti a neumlčitelnosti. Přemysl Veverka v souboru literárních statí evokuje životní osudy obyvatel Lidic, přerušené 10. června 1942, a z pietního území vyvolává vzpomínky na jejich příbytky, místní obchody a hospody. Tito lidé a jejich vesnice v autorově pojetí stále žijí, neboť "žádné zlo nemůže v dějinné perspektivě triumfovat nad životem". Veverka také osvětluje události spojené s výstavbou nové obce a neblahé přijetí letců po jejich návratu. Další tematický okruh se zaměřuje na příběhy lidických žen a dětí, které prošly peklem, ale přežily. Autor rovněž upozorňuje na viníky tragédie, jako byl šéf kladenského sicherheitsdienstu Max Rostock, kteří se podíleli na popravě a utrpení tří set čtyřiceti lidických občanů. Veverkův jedenáctý knižní titul je pozoruhodný tím, že spisovatel důsledně respektuje historické skutečnosti a ztvárňuje je prostřednictvím fabulačních, fantazijních a emotivních postupů, čímž předkládá dějinnou realitu jako poutavou a vzrušující četbu. Rozvíjí tak jeden ze žánrových proudů literatury faktu.

Román čtyř generací fiktivního romského rodu Šebů v letech 1935 až1991. Jejich snaha zbavit se svého romství a uchytit se ve světě "bílých" – "skok do světla" – se jim ovšem nezdaří, i když u Adama, který vystudoval medicínu, se už zdálo, že uspěl. Do příběhu autor vkládá jak pasáže vybavující klíčová období české i romské historie, tak i oddíly vypovídající o životním způsobu Romů, jejich tradičních hodnotách a zvyklostech. Autor neradí Romům, jak mají žít, ani nenabádá "bílé" spoluobčany, jak se k nim mají chovat. Ale drží palce menšině, již stíhá v každé společnosti nesnadný úděl. (zdroj: http://www.kosmas.cz/knihy/160727/skoky-do-svetla/) Kniha obsahuje romské výrazy a celé věty s vysvětlením.