Ladislav Holý Boeken

When Ladislav Holy precipitately left Czechoslovakia for the UK in 1968 he was already one of the leading anthropologists in Central Europe. In the following decades he made important field studies in Africa. Since 1986 he has been engaged in research in the Czech Republic, and he brings to this timely study of national identity the skills of a seasoned researcher, a cosmopolitan perspective, and the insights of an insider. Drawing on historical and literary sources as well as ethnography, he analyses Czech discourses on national identity. He argues that there were specifically 'Czech' aspects to the communist regime and to the 'velvet revolution', and paying particular attention to symbolic representations of what it means to be Czech, he explores how notions of Czech identity were involved in the debates surrounding the fall of communism, and the emergence of a new social system.

Na stránkách Příbuzenství v antropologické perspektivě se Ladislavu Holému podařilo stručně, jasně a zároveň atraktivně shrnout antropologický diskurz studia příbuzenství a představit jej jako jednu z klasických, avšak stále významných oblastí antropologie. Kniha poslouží studentům i pokročilejším badatelům, protože na jedné straně představuje tradiční témata v antropologii příbuzenství, nevyhýbá se však ani teoretickým otázkám, týkajícím se samotné povahy příbuzenství. Ladislav Holý, který začínal svou akademickou dráhu v Praze, aby se přes afrikanistické výzkumy dostal do Velké Británie, kde vybudoval katedru antropologie v St Andrews, využívá v knize také data ze svých terénních výzkumů v Súdánu a Zambii. Čtenář je do studia příbuzenství uveden prostřednictvím konceptů, jako jsou rodové linie, postmaritální rezidence, plurální manželství či rodinné domácnosti. Holý však diskutuje také možnosti mezikulturního studia příbuzenství a velmi srozumitelně ukazuje, proč je představa příbuzenství jako odkazujícího k modelu biologické reprodukce z pohledu moderní sociální antropologie jen stěží udržitelná.

Monografie aplikuje metodu historického materialismu na oblast, dosud zkoumanou funkcionalisticky. Tento funkcionalistický přístup vyšetřoval podmínky, v nichž by kolonialismus nejsnáze a bez konfliktu vykořisťoval domorodce. Proto nepochopil ani základní rozdíly jednotlivých systémů, ani podstatuexistujících sociálních vztahů v rámci jedné konkrétní společnosti. Navíc musel nutně propadat antihistorismu. Naproti tomu metoda historického materialismu umožnila autoru, aby vysledoval dynamiku rozkladu pokrevně příbuzenských skupin a s ním související přesuny společenských funkcí, a to v době před koloniální expanzí.