Populárně naučná příručka uvádějící čtenáře do problematiky čínského znakového písma. Spíše než na praktické návody je zaměřena na povahu této písemné soustavy a především na širší společenský kontext, v němž se vyvinula a byla a je užívána. Obsahuje tři díly. První se zabývá čínskými znaky samotnými, jejich stavbou a funkcí, nicméně také stručně připomíná dějiny jejich poznávání v evropském vzdělaneckém prostředí.
Lukáš Zádrapa Boeken






Sestra propasti
- 98bladzijden
- 4 uur lezen
Třetí sbírka básní pražského sinologa, lingvisty a překladatele.
Vzkaz na kůře
- 73bladzijden
- 3 uur lezen
Po prvotině Navěky říjen (Aula, 2019), která u literárních kritiků vzbudila oprávněnou pozornost, vydává Lukáš Zádrapa s napětím očekávanou druhou sbírku básní Vzkaz na kůře, v níž ještě úspornějším výrazem prohlubuje melancholické vnímání světa.
Navěky říjen
- 108bladzijden
- 4 uur lezen
Básnická prvotina sinologa a překladatele ze staré i současné čínštiny.
Kniha Sün-c’ (3. stol. př. n. l.) se řadí k nejvýznamnějším dílům klasické čínské filozofie. Myslitel, po němž je pojmenována a kterému je její autorství připisováno, je po Konfuciovi a Menciovi třetím velkým konfuciánským učitelem starověku, ačkoli byl pozdější ortodoxií odmítnut pro své některé názory blízké legistům. Patřil mezi nejvlivnější intelektuální osobnosti staré doby, byl mj. učitelem nejznámějšího legisty Chan Feje i kancléře Prvního císaře Čchinů Li S’a, ale také učenců, kteří tvořili články řetězu předávání kanonické Knihy písní. Vybroušeným slohem sepsal pečlivě vystavěné eseje o nejrůznějších otázkách, a proto jej také J. Knoblock, jeho překladatel do angličtiny, označil trochu nadsazeně za čínského Aristotela. Pestrý spis obsahuje kromě jiného jedno z nejstarších pojednání o hudbě, o vztahu pojmenování a skutečnosti a o pojmenování obecně, nebo nejstarší text označený jako „popisná báseň“ (fu), což je dominantní žánr poezie za raného císařství. Z hlediska filozofického se jedná o svébytné konfuciánství, jež do sebe vstřebalo mnohé prvky legistické; erbovní Sün-c’ovou tezí je, že lidská přirozenost je špatná a to, co je na člověku dobré, vzniká působením kultury, představované zejména obřadními a společenskými pravidly a hierarchickým uspořádáním společnosti. Jestliže má konfuciánství, k němuž se nynější garnitura ČLR vztahuje, vůbec nějaký reálný základ, pak má jednoznačně nejblíže ke konfuciánství Sün-c’ově.