Příběh kurdského chlapce, který se chtěl stát lékařem, zachycuje cestu plnou překážek, které je třeba překonat k naplnění snu. Jakub Nabi, lékař kurdského původu, v autobiografickém románu vzpomíná na své dětství v Iráku, v Kurdistánu, zasaženém válkami a chudobou. Po útoku irácké armády musel jako dítě utéct a několik let žít v uprchlickém táboře v Íránu. Válku, režim Saddáma Husajna a boje mezi kurdskými frakcemi zažil na vlastní kůži. Po návratu domů se jeho rodina potýkala s dalšími problémy, když otec ochrnul po mrtvici a veškerá zodpovědnost padla na Jakubovu matku. Od útlého věku musel pomáhat rodině, rozvážel vodu, prodával zeleninu a pracoval v restauraci. Čelil místním předsudkům, když se vzepřel tradici zasnoubení se sestřenicí a usiloval o právo na vlastní rozhodnutí. Rodiče mu však neumožnili studovat medicínu, a tak se dostal pouze na ošetřovatelskou školu. Jakub se nechtěl smířit s tímto osudem a toužil po studiu medicíny v Evropě. Jeho cesta do Evropy byla náročná; musel se přizpůsobit nové kultuře, čelit finančním problémům a potkat několik klíčových žen, zatímco usiloval o svůj sen.
