Vladimír Svatoň Volgorde van de boeken

Vladimír Svatoň ve své knize uvažuje o komparatistice jako o myšlení, které chce zachytit kontury širších kontextů, než jaké nabízí literatura jednotlivých národů. Důležitý je pro něho pojem „předpokladové půdy“ jako principu, kterým je kontext scelen. Evropská civilizace je tak poznamenána permanentním rozporem mezi nadosobními zákony a soucitem s osudy lidského jedince. Vznik komparatistiky autor klade do počátků novověku, kdy si evropští myslitelé uvědomili, že jejich současnost vnímá tento rozpor jinak než antický svět. Vědomí o protikladu těchto epoch se stalo osou evropské filosofie dějin a později i historické poetiky: sloužilo jako východisko pro srovnání antické a novověké (především shakespearovské) tragédie nebo klasického eposu a moderního románu. Kapitoly o tragédii jsou věnovány problému katarze, v románovém žánru je zdůrazněna jeho skrytá mytologická osnova.

Monografie nabízí mnohostranný pohled na literární situaci na přelomu 19. a 20. století v euroamerické oblasti, sleduje společné tendence celého kulturního regionu i národní různosti. Připravil ji mezioborový tým filologů z Filozofické fakulty UK se zahraničními spolupracovníky. Ve třech částech kniha postihuje kontury literárního paradigmatu v epoše symbolismu a celkové vize světa, dále profily tvůrců, kteří vtiskli této epoše tvář, a rovněž konfrontace a prolínání iniciativy symbolismu s avantgardou. Zřetelně se ukazuje, že euroamerické literatury se vyrovnávaly se společnými problémy, jako je krize novověké kultury, překonávání pozitivismu, relativizace uměleckých forem. Kniha je doplněna informativními přehledy a ukázkami z dobových manifestů. Je příspěvkem k přehodnocování této duchovní epochy a k poznání jejího významu pro sebereflexi a revitalizaci moderní západní kultury. V domácím kontextu jde o první ucelenější komparatistickou prezentací daného období a problematiky.

Soubor 43 statí českého literárního historika a komparatisty K. Krejčího (1904-1979) shrnuje jeho práce na poli srovnávací literatury a představuje hluboký, nesmírně erudovaný a stále inspirativní vhled do problematiky evropského literárního procesu; má zásadní význam pro bohemistická a slavistická bádání. Kniha je uvedena obsáhlou studií Vladimíra Svatoně a doplněna úplnou bibliografií autora.

Autoři vycházejí z předpokladu, že duchovní život na konci 19. století nastoluje principy, jež se rozvíjejí ve století dvacátém. Tendence tohoto období se projevují nejen v literatuře, ale i ve výtvarném umění, kritice, filosofii a životním stylu. Zesiluje zájem o specifika kulturních regionů; filosofie se odklání od pozitivismu 19. století, opouští velké metafyzické systémy a nastiňuje nové otázky v pojetí člověka a epistemologii. V literatuře se objevuje proud, který pod různými názvy (vitalismus, symbolismus, dekadence, secese, impresionismus, modernismus, generace 98 ad.) tvoří duchovní hnutí zakládající literaturu a kulturu následujícího století. Společná je potřeba revize modernosti, reflektovaná různě v jednotlivých kulturních regionech. Zejména v oblastech na "okrajích" evropského dosahu se myšlení a literatura vyrovnávají s problémy vlastní kulturní či národní identity. Tým se zaměřuje na reflexi společných aspektů i odlišností tohoto hnutí v jednotlivých zemích. Projekt je součástí výzkumného úkolu na Univerzitě Karlově. První společnou reflexí a konfrontací pohledů na literaturu přelomu 19. a 20. století bylo kolokvium uspořádané časopisem Svět literatury v únoru 2012. Tato publikace navazuje na podněty diskuse a tvoří první fázi pokračujícího výzkumu literatury a kultury tohoto přelomového období.

Pozoruhodným jevem novověkých literatur je "mnohojazyčnost". "Mnohojazyčné" jsou nejen kultury a spisovatelé, ale i v jediném díle se často prolínají různé jazyky. Spisovatelé nadto mohou v psaném textu reflektovat orální základ slovesnosti, prostředky jednoho jazyka napodobovat jazyk jiný, nebo vymýšlet jazyky neexistující. Utváření moderních kulturních identit založených na jazyce je proto konfrontačním a vnitřně nejednotným procesem, spisovatelé mohou příslušet vícero identitám stejně jako jejich výtvory. Tento proces není ukončen. Při přenosu (překladu) literárního díla do jiného jazykového a kulturního prostředí existuje široká škála možností, jak zvolený text přetvořit, přičemž transformace neznamená vždy porušení původních významů, ale jejich obohacování a narůstání. Autoři knihy se zamýšlejí nad řadou pozoruhodných faktů z různých období a zemí nejen na evropském kontinentě.

Autor, literární historik, rusista a komparatista, uvažuje o situaci srovnávacího studia literatury v době, kdy byly zpochybněny mnohé vžité představy, např. možnost zkoumání izolované národní literatury nebo lineárně probíhajícího uměleckého vývoje. Novověkou slovesnost chápe jako soutěž tří paralelně se rozvíjejících dlouhověkých vůdčích linií v pojetí světa, jejichž ustavující motivy se znovu objevují a paradoxně převracejí v průběhu staletí. Věnuje se především linii, kterou označuje jako sentimentálně ironickou nebo romantickou a v níž spatřuje jisté sebezpochybnění evropského duchovního světa. Spojuje s ní zejména dílo A. S. Puškina, F. M. Dostojevského, A. P. Čechova, V. V. Nabokova, z českých spisovatelů pak Milana Kundery a Egona Bondyho.

Soubor shromažďuje texty věnované teorii a typologii moderního románu a poetice ruské prózy 19. a 20. století.

Sborník vznikl jako součást výzkumného záměru – Srovnávací poetika v multikulturním světě. Jednotlivé studie se zabývají proměnami poetiky z hlediska teorie literatury a umění, metodologie dějin literatury, intertextuality a mýtu, kontinuity jednotlivých i obecných literárních obrazů, dále nahlížejí literaturu z pozice recepce, transformace, překladů. Výzkum je odrazem reflexe problematiky jednotlivých evropských a amerických kultur (včetně Iberoameriky), ale i mezi nimi a kulturami Indie nebo Dálného Východu. Především jsou v jednotlivých studiích zkoumány vztahy dvou národních literatur, jejich konkrétních představitelů, kontakty, vlivy a ohlasy.

Studie a eseje o ruské literatuře. Obsáhlý svazek studií a esejů významného českého literárního vědce, rusisty Vladimíra Svatoně, je mimořádnou knihou současného českého myšlení o literatuře. Vedle obecně zaměřených literárně-teoretických a filosoficko-estetických studií kniha přináší konkrétní analýzy děl ruské literatury 19. i 20. století, širší literárně-filosofická za myšlení o ruské kultuře a v posledním oddílu též práce o kultuře a literatuře české. Doplněna je jmenným rejstříkem a úplnou bibliografií Svatoňova díla.